Irena Čubírková
Narozena 15.3.1923 - popravena 28. září 1966 v Praze
Irena Čubírková byla třetí ženou, která byla v Československu po roce 1918 popravena za kriminální skutky. V říjnu 1951 zavraždila svého manžela a v prosinci 1964 pak svého druha. Byla matkou sedmi dětí (čtyři děti měla s manželem a tři děti se svým druhem). Obě vraždy provedla s dokonalou přípravou a v případě vraždy manžela po několika pokusech.
V odpoledních hodinách dne 9. prosince 1964 při jízdě osobního vlaku na trati Trnava - Bratislava před stanicí Pezinok nalezl průvodčí vlaku na záchodě lidskou hlavu oddělenou od trupu. Během krátké chvíle bylo zjištěno všech 287 osob, které vlakem cestovaly, ale žádný z cestujících nepodal žádné konkrétní údaje k pachateli nebo oběti. Přitom bylo nepochybné, že hlava byla do vlaku vnesena v průběhu jízdy tohoto vlaku. Prohlídkou celé železniční tratě se nenašlo nejen tělo, případně další části těla, ale ani žádné upotřebitelné stopy. Případ se zkomplikoval nálezem zakrvácených montérek v nákladním vlaku vypraveného téhož dne z Bratislavy do Budapešti. Nález hlavy a zakrvácených montérek vzrušil tehdy celou československou veřejnost.
Nález hlavy na WC
Druhý den - při prověrkách pohřešovaných osob kriminalisté narazili na muže jménem Ambróz Ščepko, bytem Boleráz v okrese Trnava. Pohřešování tohoto muže nahlásila policii v Trnavě jeho družka - Irena Čubírková. Porovnáním posledních fotografií živého Ambróze Ščepky s fotografií s nalezenou hlavou, vyhotovenou na soudním lékařství byla bezpečně zjištěna jeho totožnost. Protože Čubírková po otázkách kriminalistů kolem osoby Ambóze Ščepky a jejímu vztahu k němu začala být nejistá, nervózní a budila dojem, že něco tají, byla provedena v jejím bytě domovní prohlídka. Prohlídka bytu však nepřinesla žádné poznatky o tom, že by Ščepko byl zavražděn ve svém bytě. Teprve při odchodu se jeden kriminalista mimoděk dotkl pece, ve kterém se dříve pekl chleba a zjistil, že je velmi teplá. Syn Čubírkové však rozhodně popřel pečení chleba. Tak vzniklo podezření, že mrtvý Ščepko mohl být v peci po své smrti spálen.
Fotografie hlavy Ambroze Ščepky
Při dalším výslechu Čubírková nemohla vysvětlit, proč v peci na chleba topila, stále více se zaplétala do své výpovědi, až vše "složila" a k vraždě svého druha se spontánně doznala. Jako motiv svého vražedného jednání uvedla Ščepkův alkoholismus, neustálé hádky, neutěšené rodinné poměry a hluboký a trvalý rozvrat ve vztazích se Ščepkem. V den vraždy - 7. prosince 1964 slavil Ambróz Šcepko jmeniny a už v průběhu dne soustavně popíjel alkohol. Večer pak společně s Irenou Čubírkovou odešel na návštěvu k sousedům a tam v pití pokračoval. Když se vrátili kolem půl desáté večer domů, byl opilý tak, že spadl ze židle a zůstal nehybně ležet. Čubírková vzala sekeru a dvakrát Ščepku udeřila tupou stranou sekery do hlavy. Pak sekáčkem na maso, sekerou a nožem oddělila hlavu od trupu. Trup vtlačila do pece a založila oheň. Hlavu po činu vložila do jutového pytle a schovala. Pak pečlivě odstranila všechny stopy krvavé události. V peci topila celkem 35 hodin. Poté popel z pece vymetla a přes síto přesila. Větší kusy kostí zahrabala ve chlévě a zbytek popela vhodila do kbelíku se smetím a uložila na zahradu. Krátce nato si od sousedů vypůjčila tašku, hlavu do tašky vložila a přikryla ji blůzou od montérek. I s taškou šla na tehdejší MNV a oznámila pohřešování svého druha. Pak odjela do Trnavy, kde vystoupila. Počkala, až bude k odjezdu připraven vlak směrem na Bratislavu, tašku s hlavou uložila na WC osobního vlaku a montérkovou blůzu odhodila na nákladní vagón. Po té odešla na policii v Trnavě opět nahlásit pohřešování svého druha. Jiným vlakem se vrátila domů. Na otázku vyšetřovatelů, proč se rozhodla hlavu oddělit od trupu, trup spálit a hlavu odložit na WC sebevědomě uvedla, že to byla její pomsta. Zavražděný totiž v opilosti zlomyslně Čubírkové vyhrožoval, že ji jednou odsekne hlavu, kterou zahodí pak do záchodu...
Čubírková se svým druhem Ambrózem Sčepkou
Téměř na závěr vyšetřování vraždy Ambróze Ščepky se zjistilo, že muž Ireny Čubírkové - Ján Čubírek zemřel při stěhování kamen, která na něho spadla, když je snášel s půdy do přízemí. Událost se stala před více než 13 lety před vraždou Ambróze Ščepky v Trutnově. Proto se kriminalisté rozhodli znovu prověřit i smrt Jána Čubírky. Byla provedena exhumace (vyzdvižení z hrobu) pozůstatků Jána Čubírka a znalci prokázali, že jeho smrt byla způsobena opakovanými údery tupým předmětem do hlavy, které musela provést druhá osoba. Přitom bylo také vyloučeno, že tyto smrtící a opakované údery by mohly způsobit kamna. Výsledkem složitého vyšetřování bylo obvinění Ireny Čubírkové z další vraždy.
Od roku 1945 do 15. srpna 1959 bydlela Irena Čubírková v Trutnově. V Trutnově žil ve společné domácnosti s Čubírkovou až do své smrti 10. října 1951 i její manžel Ján. Přitom Čubírková udržovala intimní vztah s dalším mužem, jenž byl ženatý. Čubírek na nevěru přišel a dokonce získal důkaz. Když se jednou nečekaně vrátil domů, našel manželčiny spodní kalhotky potřísněné spermatem. Aby získal jistotu, předal kalhotky lékaři, který výskyt spermatu potvrdil. Protože se vzájemné vztahy prudce zhoršili nejen v rodině Čubírkových, ale i v rodině milence, rozhodla se Čubírková, že svého manžela usmrtí. Dokonce pro svůj záměr získala spojence - svého milence a nakonec i jeho manželku. Tu přesvědčila, že mezi jejím mužem a ní (Čubírkovou) nikdy nic nebylo a vše si vymyslel Čubírek. Postupem času všichni tři začali uvažovat, jak se Jána Čubírka skutečně zbavit.
Způsob zavraždění Jána Čubírka
Poprvé se pokusila Čubírková svého manžela usmrtit nadměrným podáním léku s tehdejším názvem "Fluocit". Lék pro vražedné účely zaopatřil milenec Čubírkové. Přestože Čubírek lék požil, nic se mu nestalo. Lék byl totiž určen na léčbu ženských výtoků z rodidel. Druhý plán opět vypracovali všichni tři (Čubírková, její milenec a jeho manželka). Měl být oběšen. Čubírková měla svého manžela vylákat na noční procházku lesem a na předem určeném místě měl být holí ze zálohy milencem omráčen a po té pověšen na strom. Provaz k oběšení zaopatřila manželka milence. K dokonání činu nedošlo, protože Čubírek noční procházku lesem odmítl.
Plán na usmrcení se vydařil 10. října 1951. Čubírek byl v pracovní neschopnosti a hodlal natírat nábytek. Milenec zaopatřil silné léky na spaní a Čubírková láhev alkoholu. Lék vsypali do alkoholu. Úkolem Čubírkové bylo vyprovokovat manžela k pití a poté, co vlivem alkholu a léků na spaní usne, měl ho milenec zabít. Pak měla být mrtvola přenesena do předsíně pod schody a na mrtvolu shozeny kamna. Plán, ač poměrně naivní se stal skutečností. Když Čubírek vypil notnou dávku alkoholu, cítil se ospalý a Čubírková ho odvedla do ložnice, kde brzy usnul. Pak přišel milenec Čubírkové, který ho údery do hlavy nezjištěným předmětem usmrtil a z bytu odešel. Čubírková odešla do bytu milence a požádala jeho manželku, aby mu šla s mrtvým mužem pomoci. Mrtvého odnesli do předsíně pod schody, z půdy přitáhly kamna a Čubírková je shodila na mrtvolu. Veškeré stopy po násilném činu společně zahladily a zakrvácené ložní prádlo milencova manželka odnesla k sobě domů.
Když bylo všechno připraveno, poslala svou 9letou dceru, aby vzbudila tatínka. Dcera však musela projít kolem schodiště, kde ležel její mrtvý otec. Když dcera otce spatřila, začala křičet. Na křik zareagoval i soused, který přišel do bytu a nabyl přesvědčení, že na Čubírku skutečně spadla kamna. Přivolaná policie i lékařská služba se spokojila s vysvětlením, které podala Čubírková a další úkony se již neprováděly (pitva). Do policejního protokolu Čubírková nadiktovala předem připravený a dohodnutý průběh událostí. I když se později manželka milence svěřila sousedce o násilné smrti Čubírka a sousedka tuto skutečnost oznámila policii, nikdo smrti Jána Čubírka již nevěnoval pozornost. Důsledným prověřováním vyšla pravda najevo až po 13 letech. Čubírková byla odsouzena k trestu smrti a její milenec k 15 letům vězení. Manželka milence souzena nebyla - její čin byl amnestován. Dalšími popravenými ženami po roce 1918 byla Olga Hepnarová, Marie Fikáčková a Irena Liptáková.