Olga Hepnarová
Narozena 30. 6. 1951 - popravena 12. 3. 1975 v Praze
Olga Hepnarová úmyslně najela 10. července 1973 kolem 13:45 hod. nákladním autem Praga RN na tramvajové nástupiště na tehdejší třídě Obránců míru před domem číslo 9 (dnes ulice Milady Horákové), na které stálo přibližně 25 lidí s úmyslem usmrtit co nejvíce lidí. Následkem jejího činu zemřelo 8 lidí a dalších 11 bylo těžce zraněno. Jen shodou náhod nebyl počet obětí mnohem vyšší. Motivem jejího jednání byla nenávist ke společnosti. Rozsáhlým vyšetřováním byla vyloučena verze o selhání řidičky nebo vozidla, stejně jako motiv politický.
O 32 let později se o Olze Hepnarové a jejím činu hovořilo před soudem znovu.Trojnásobný vrah odsouzený k doživotnímu vězení Viktor Kalivoda, známý jako "lesní vrah" v červnu 2006 před odvolacím soudem tvrdil, že zabíjel z donucení pod vlivem popravené vražedkyně Olgy Hepnarové. Prý slyšel její vnitřní hlas, který ho nutil k tomu, aby pokračoval v tom, co provedla ona. V neděli 26. září 2010 spáchal ve valdické věznici sebevraždu podřezáním žil.
Hepnarová pocházela z dobře situované rodiny. Její otec byl bankovní úředník, matka zubní lékařka. V základní škole se učila na výbornou. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím. Pak následovaly potíže s navázáním jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Jak uvedla, celý svět se ji stal nepřítelem. V červnu 1964 se pokusila o sebevraždu léky. Rok se léčila v psychiatrické léčebně.
Z její výpovědi jasně vyplývalo, že jednala chladnokrevně a promyšleně. Když přijela k místu, kde chtěla spáchat svůj čin zjistila, že ve stanici stojí tramvaj a nebyl tu pro její záměr dostatečný počet lidí. Proto místem pouze projela. O několik minut později se vrátila a svůj záměr dokončila.
Místo tragédie
Se svým úmyslem se svěřila formou dopisu redakci Svobodného slova a Mladé fronty. V dopise doslova uvedla: "Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti případnému znevážení mého činu, také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy... Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí. Budu souzena a potrestána. Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné. A protože společnost je tak velký suverén, že není schopna sama sebe obsloužit, bývá někdy souzena soukromě... Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím."
Přestože Hepnarová měla velmi zkušeného obhájce, vůbec s ním během přípravného řízení a později i při projednávání jejího činu před soudem nespolupracovala. Nelitovala svého činu, prohlašovala se za duševně normální, u soudu se snažila přednést řeč své obžaloby vůči společnosti. Dne 6.dubna 1974 uznal Městský soud v Praze Olgu Hepnarovou vinnou z osminásobné vraždy podle paragratu 219 a odsoudil ji k trestu smrti. Hepnarová rozsudek přijala.
Z podnětu její matky bylo provedeno odvolací řízení u Nejvyšiho soudu ČSR, který rozsudek potvrdil. Vzhledem k absolutnímu trestu musel celý případ přezkoumat Nejvyšší soud ČSSR. Soud překvalifikal jednání Olgy Hepnarové z trestného činu vraždy podle § 219 trestního zákona na trestný čin obecného ohrožení podle § 179 trestního zákona. Gustáv Husák, který v té době zastupoval prezidenta republiky Ludvíka Svobodu zamítl 3. března 1975 žádost matky Olgy Hepnarové o milost pro její dceru.
Olga Hepnarová byla popravena 12. března 1975 v pražské věznici na Pankráci. Z popravy měla šílený strach. Kladla fyzický odpor a nakonec musela být na popraviště dovlečena...
Úryvky z její výpovědi:
"Nepřekážely zde žádná auta ani tramvaje, cesta byla zkrátka volná. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že právě teď to provedu. Strhla jsem řízení doprava na chodník, zde jsem řízení vyrovnala a jela jsem po chodníku, vjela jsem do hloučku lidí a přejížděla je."
"Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec má to svědomí ničit společnost."
"Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky".
"Po činu u mě nastalo určité uvolnění a spokojenost, že se mi plánovaný akt msty vydařil."
"Trestu smrti se nebojím a přijímám ho..."
(Slova Olgy Hepnerové po vynesení rozsudku, která několikrát zopakovala).
"Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku... Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti."
Slova kata, který popravoval O. Hepnarovou, tak jak je zachytil spisovatel Bohumil Hrabal.
Poznánka autora "Muzea zločinu":
Tuto fotografii v úvodu stránky vykradla redakce "Týden" a to přímo pod dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. Stalo se tak v 37 čísle na stránce 36, které vyšlo 5. září 2016. Autoři článku "Nejznámější vrazi české historie", pod kterým jsou podepsaní Ondřej Frej, Jakub Kvasnička a David Jaroš, vykradli z tohoto "Muzea zločinu" celkem 8 fotografií. Fotografie Olgy Hepnarové je od originálu stranově převrácená. To jde jednoduše udělat na jakémkoliv grafickém editoru. Vrchol neuvěřitelné lži je fotografie s popiskem Martin Lecián (str. 35). Redaktoři si pořídili fotografii neznámého muže, pod fotografii připsali "Martin Lecián" a tohoto muže, který neměl s
Martinem Leciánem zhola nic společného vydávali za "Martina Leciána" ! Jen novinářům z "TÝDNE" je tedy asi jasné právnické přísloví psané latinsky "IN DUBIO PRO REO"... Ze čtenářů pak dělají doslova voly. Na tuto kritiku, adresovanou doporučeně výkonnému ředitele Danielu Köpplovi, tento "výkonný ředitel" vůbec neodpověděl...