Martin Vostárek

"Balíkový vrah" - Praha
narozen 24.dubna 1969

V pátek 24. srpna 2001 byl v dvorním traktu poštovního úřadu v Poštovské ulici v Brně úředně otevřen silně zapáchající balík. Byl adresován na jméno Jan Zahradil, Koliště 7, PSČ 65716 Brno. Na uvedené adrese však nikdy žádný Zahradil nebydlel. Stejně tak bylo falešné i jméno odesílatele, včetně jeho adresy a proto byla zásilka označena jako nedoručitelná. Není bez zajímavosti, že v přízemí uvedeného domu (Koliště 7) sídlí Pohřební a hřbitovní služby města Brna. Záhadnost zásilky doplňovalo i doslova vymyšlené poštovní směrovací číslo. Jedinou pravdivou informací poskytlo podací razítko odesílající pošty. Balík byl podán na poště v Praze 4.

Po otevření balíku zaměstnanci pošty oněměli hrůzou. Černý igelitový pytel určený na domácí odpadky skrýval jasně rozeznatelné a silně zapáchající části lidských rukou a paží. Kromě horních lidských končetin obsahoval balík i další tkáň. Nebylo však možné na místě nálezu určit, zda-li jde o tkáň lidskou. Případ byl tiskem okamžitě srovnáván s případem vraždy Otýlie Vranské z roku 1933. Celý obsah balíku byl převezen do Ústavu soudního lékařství v Brně ke zkoumání. Zde také byly sejmuty otisky prstů neznámé mrtvoly k případné identifikaci.

O den později – v sobotu 25. srpna 2001 byl na poště brněnského Hlavního nádraží objeven další zapáchající balík, který byl přivezen jako nedoručitelný z pošty z Uherského Hradiště. Byl adresován na neexistujícího Stanislava Diviše, bytem ul. Šromova 158 v Uherském Hradišti. Po jeho otevření nebylo pochyb, že oba balíky patří k sobě. V černém igelitovém pytli na domácí odpadky byla uložena lidská chodidla a další části dolních končetin. Podací razítko prozradilo poštu, ze které balík putoval na Jižní Moravu – byla to z pošty v Praze 10. I tento nález putoval do Ústavu soudního lékařství v Brně. Kromě pátrání po pachateli, bylo nutné zjistit, zda-li části lidského těla v obou balících pocházeli od jednoho jedince. Metoda analýzy lidské DNA jednoznačně určila, že se jedná o jedno tělo ženského pohlaví.

Smrt zřejmě nastala nejdříve po 14. srpnu a nejpozději 3 – 4 dny před nálezem prvního balíku. Části těl byly před uložením do pytlů s určitou pečlivostí omyty. Na řezech kostí byly nalezeny úlomky laku modré barvy. To svědčilo o tom, že pracovní plocha nástroje, který byl k řezání kostí použit měl modrou barvu. Zatím nebylo možné s jistotou určit, zda-li šlo o ženu nebo muže, protože chyběla pánev. Pěstěné ruce svědčily pouze o tom, že by mohlo jít nejen o ženu, ale i muže vydávajícího se za ženu. Kromě pánve však chyběl i trup a hlava – tedy ty části těla, které ukrývají životně důležité orgány jakými jsou srdce a mozek. Proto také nebylo možné jednoznačně určit, zda-li šlo o násilnou smrt s následným čtvrcením oběti či tělo bylo rozčtvrceno po přirozené smrti.

V menší obci u Brna se totiž před léty stal podobný případ. Na brněnské přehradě byla pro změnu nalezena jen hlava starší ženy v igelitové tašce, která byla od trupu oddělena ostrým nástrojem. Krátce po tomto nálezu byl zjištěn duševně nemocný mladík, kterému přirozenou smrtí zemřela matka. Mladík, silně citově vázáný na matku pak v márnici nožem její hlavu s pláčem oddělil od těla, uložil ji do tašky a celý nešťastný se s ní potuloval po Brně. Teprve na konci dne tašku odložil na brněnské přehradě. Žádného trestného činu, přečinu ani přestupku se podle tehdy platných zákonů nedopustil.

I přes tyto pochybnosti byl případ nálezů dvou balíků s částmi lidského těla označeván bulvárním tiskem i jinými sdělovacími prostředky jako čin „balíkového vraha“ a spekulovalo se o tom, kolik takových balíků může na poštách ještě ležet. Pod tlakem těchto spekulací dostali zaměstnanci některých pošt od svých nadřízených pokyn, aby se věnovali zapáchajícím zásilkám. Proto se na mnohých poštovních přepážkách zavedl nový "poštovně – detektivní" úkon "očichávání" podávaných balíků…

Proto zbývalo jediné – najít člověka, který části lidského těla ukládal do balíků, případně najít chybějící zbytky těla. Podací razítka otištěná na balících svědčila o tom, že osoba, která o případu rozčtvrcené ženy hodně ví, pochází s největší pravděpodobností z Prahy. V kriminalistice stále platí věta, kterou před více než 200 lety vyslovil Joseph Fouché – tehdejší ministr tajné policie v Napoleonově vládě: "Žádný zločin není dokonalý"... Chybu udělal i odesílatel balíků a jak se později ukázalo i vrah doposud neznámé ženy.

Ve stejný den, kdy byl na poštovním úřadu v Poštovské ulici v Brně nalezen první balík s lidskými tkáněmi, oznámil na jednom pražském policejním oddělení 32letý Martin Vostárek, povoláním soukromý detektiv, že od 15. srpna pohřešuje svou stejně starou družku Naděždu Novákovou. Bydleli společně v malé garsonce v Praze 10 asi jeden a půl roku. Dále do speciálního protokolu o pohřešované osobě uvedl její popis, popis oblečení, včetně jejich kontaktů a různých charakteristických znaků a zvláštností.

O několik dnů později se brněnští kriminalisté sešli s kriminalisty pražskými se žádostí o provedení prověrek k ženám, které se pohřešují od 14. do 21. srpna 2001. Na základě tohoto kritéria bylo vytipováno celkem 10 žen. Byla mezi nimi i Naděžda Nováková. Kdyby Vostárek policii nenahlásil, že pohřešuje svou družku, případ by byl mnohem komplikovanější.

Martin Vostárek usedl před kriminalisty ráno 4. září 2001. Netušil, že se kriminalistům podařilo získat tak závažné informace, proti kterým nemá žádnou šanci zapírat. Kamarádky a přátelé Naděždy Novákové potvrdili, že 15. srpna se rozhodla ukončit vztah s Martinem Vostárkem a zároveň chtěla, aby z jejího bytu odešel. Dokonce měli potvrzeno, že ten den došlo mezi nimi k prudké hádce a také od té doby ji už také nikdo neviděl. Měli i pádnější důkazy. Podařilo se jim určit, od čeho pocházely úlomky modrého laku na řezech kostí. Šlo o speciální pilku na železo, která byla vyrobena ve Švédsku a jejíž břit byl před korozí chráněn modrým lakem. Pilka byla k dostání pouze ve speciálních prodejnách. V jedné z těchto mála pražských prodejen získali i svědka. Prodavač si vzpomněl, že muž kolem třiceti let koupil hned tři švédské, málo prodejné pilky. Upamatoval si, že to bylo 16. srpna a dokonce uvedl popis kupujícího. Odpovídal Martinu Vostárkovi…

Pod tíhou těchto informací začal vyprávět svou verzi události. Skutečně se 15. srpna pohádal se svou družkou. Věděl, že má milence. Po hádce z bytu odešla. Po jejím odchodu vypil půl litru whisky, ač nikdy alkohol nepil. Pak usnul. Probudil se nakrátko teprve poté, co se družka vrátila v noci domů. Znovu se pohádali, při čemž ji jednou uhodil do obličeje. Ještě než znovu usnul slyšel, jak si v koupelně napouští vodu do vany. Když se ráno probudil, našel družku ve vaně již mrtvou. Protože dostal strach, že bude obviněn z vraždy, rozhodl se mrtvolu z bytu odklidit. Koupil si tři speciální švédské pilky, gumové rukavice a zcela nahý (aby si oblečení nepotřísnil krví) rozřezal ve vaně s vodou mrtvolu na šest částí, které poslal na vymyšlené adresy. Při řezání mrtvoly poškodil vanu, takže ji musel přetřít.

Trup pozdě večer odhodil do křoví u pražského Edenu (Praha 10). Hlavu zabalil do svého trička a uložil do mrazáku. O několik dnů později hlavu odvezl ke svým prarodičům na Křivoklátsko, kde ji nepozorovaně zakopal na zahradě pod jabloň. Při výslechu rozhodně popíral, že svou družku úmyslně zavraždil. Přesto byl ochoten ukázat místa, kam ukryl trup i hlavu. Tam se také chybějící části těla skutečně našly. Pitva později prokázala, že žena měla nejen proraženou lebku, ale byla i zardoušena. Tím byla vyvrácena obhajoba vraha, že si žena mohla způsobit smrt sama – třeba tím, že hlavou upadla na okraj vany.

Ještě týž den vyšla interní policejní zpráva, že "Dne 4.9.2001 sdělil vyšetřovatel Krajského úřadu vyšetřování Brno obvinění z trestného činu vraždy podle § 219/1 Martinu Vostárkovi, bytem Teplice, přechodně Praha 10, kterého se dopustil dne 15.8.2001 na svojí družce Naděždě Novákové. Její mrtvolu rozřezal a část odeslal v balících na poštu v Brně. Případ byl postoupen Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy". Od nálezu prvního balíku do zadržení vraha uplynulo tedy pouhých dvanáct dnů.

Nerudovskou otázku "Kam s ním" – tedy tělem oběti musí řešit každý vrah, který se rozhodne svůj čin utajit. Rozhodně není mnoho způsobů, jak se beze stop a případných svědků zbavit navěky těla oběti. Kdyby se Vostárek rozhodl po vraždě zavolat policii, jeho čin by sotva přerostl rámec policejního obvodu Prahy 10 a sotva by od soudu odešel s tak vysokým trestem. Nikoliv samotná vražda, ale neracionální až absurdní způsob odklízení rozřezaných částí těla v balících "proslavila" Vostárka po celé republice a v očích veřejnosti získal nadosmrti pověst bestiálního vraha.

Svou negativní roli sehrál i jeho psychologický profil. Psychology a psychiatry byl hodnocen jako člověk narcistický, egocentrický, bezohledný a nervově labilní, se sníženou hladinou uvolňování agrese. Protože byl rozmazlován matkou a prarodiči, byl k sobě nekritický. V průběhu vyšetřování neprojevil žádný pocit viny, ale naopak se cítil jako oběť nešťastné lásky. V době činu také netrpěl žádnou duševní chorobou, ani sexuální deviací. Motivem činu byla žárlivost. Martin Vostárek byl odsouzen k 14 letům vězení se zvýšenou ostrahou. Do trestu byla započítána i krádež, které se dopustil na spoluzaměstnanci a nedovolené ozbrojování. Vlastnil totiž bez povolení několik let brokovnici.

Vostárek předpověděl svůj čin v povídce, kterou napsal před mnoha lety na vojně. Povídka o nešťastné lásce vojáka byla nalezena při domovní prohlídce a stala se součástí psychologického posudku. V průběhu vyšetřování neprojevil žádný pocit viny, ale naopak se cítil jako oběť nešťastné lásky. V době činu také netrpěl žádnou duševní chorobou, ani sexuální deviací. Motivem činu byla žárlivost. Podle některých svědků ukončila Naděžda Nováková s Martinem Vostárkem v den vraždy jeden a půl roku trvající vztah.