Otýlie Vranská

Narozena 9. března 1911 - zavražděna 1. září 1933

Vražda prostitutky Otýlie Vranské patří mezi nejznámější zločiny v dějinách české kriminalistiky. Vrah - i přes značné úsilí policie - nebyl nikdy vypátrán. Díky tomu vzniklo bezpočet teorií o jeho identitě a případ si po léta udržoval u veřejností značnou popularitu. Dodnes je každý případ, při kterém dojde ke čtvrcení oběti, srovnáván právě s případem Otýlie Vranské…

Na vlakových nádražích v Bratislavě a Košicích byly 2. září 1933 nalezeny dva kufry, které obsahovaly části lidského těla. Podle průvodních listů byly oba kufry odeslány den předtím z Prahy, avšak každý kufr z jiného pražského nádraží (Wilsonovo a Masarykovo). Pitva prokázala, že nalezené části těla patří jedné ženě, která byla usmrcena dvěma údery do hlavy pravděpodobně kuchyňským sekáčkem. Hned na to vrah dvěma řezy ostrým předmětem oddělil hlavu od trupu. Pak stejným nástrojem, zřejmě nožem, bodl sedmkrát do již mrtvého a bezhlavého těla. Nejméně jednu a nejdéle dvě hodiny před smrtí žena snědla jablko…

Části lidského těla uložených v jednom z kufrů

V pondělí 4. září 1933 v 8.00 hodin uspořádalo pražské policejní ředitelství pro veřejnost výstavku kufrů, včetně kusů prostěradel a propagačního letáku ČSD, do kterých byly části lidského těla zabaleny. Policie chtěla tímto způsobem zjistit svědky, kteří by podali informaci k vystavěným věcem. Zvlášť pak chtěla získat informace k majiteli kufrů. Jeden z kožených kufrů byl totiž odborně opravován. Navíc kufry musely být dopraveny z místa činu na dvě pražská nádraží. Člověka nesoucího vystavené kufry si mohli všimnout taxíkáři, nádražní zřízenci, průvodčí v tramvaji a další náhodní lidé.

Výstavku navštívilo tisíce lidí a policie měla velké problémy s udržením pořádku. Kromě toho byly fotografie kufrů a hlava mrtvoly zveřejněny ve všech novinách. Nezávisle na sobě se přihlásily dvě ženy ze Slovenska, které ve fotografii poznaly svou třetí sestru - Otýlii Vranskou. Policie zjistila, že Otýlie Vranská se v Praze živila prostitucí.

Nález částí lidského těla v druhém kufru

Policie dále zjistila, že jablko Otýlie Vranská snědla krátce před půlnocí v jedné noční kavárně. Za hodinu na to byla spatřena u vchodu do taneční restaurace. Přestože byla v taneční restauraci častým hostem, dovnitř nevešla. Za několik následujících minut musela potkat svého, dodnes neznámého vraha.

Během vyšetřování policie obdržela téměř 5000 převážně anonymních dopisů a "zaručeně ověřených informací" o pachateli, které byly důsledně prověřovány, což značně zatěžovalo jednotlivé policisty. Ukázalo se totiž, že tímto způsobem si převážná část pisatelů a informátorů vyřizovala účty se sousedy a s dalšími pro ně nepohodlnými lidmi. Anonymně obviněn byl dokonce i věhlasný pražský chirurg, který se přátelil s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem. Poslední policii adresovaný anonymní dopis, který oznamoval jméno vraha, přišel v roce 1966 - tedy 33 let od události…

Nalezené tělo po pitvě a po přiložení oddělených části k sobě

Z odborného hlediska a především v souvislostech s dalšími obdobnými případy je popularita vraždy Otýlie Vranské přinejmenším pochybná. Defensivní čtvrcení obětí vražedných útoků nejsou totiž žádnou výjimkou. Řada pachatelů a dokonce pachatelek vražd se tímto způsobem snaží utajit nebo znemožnit odhalení činu. V lednu 1995 například Ilona Skalická z Liberce v afektu (zuřivosti) zavraždila a poté na deset kusů rozčtvrtila svého manžela. Jednotlivé části těla pak na dětských bobech rozvezla do několika odpadkových kontejnerů. Na rozdíl od vraha Otýlie Vranské byla vypátrána a odsouzena k šesti letům vězení. Krátce po nástupu trestu jí prezident Václav Havel udělil milost…

Ukázka titulků z dobového tisku

Lze mít za to, že i pachatel vraždy Otýlie Vranské jednal v afektu (navíc zřejmě pod vlivem alkoholu), o čemž svědčí bodné rány kolem jejího levého prsu, které vznikly až po oddělení hlavy. Pak již jednal velmi racionálně s cílem zamaskovat následky svého činu. V žádném případě nešlo o vraha, trpícího agresivní sexuální deviací, či psychickou poruchou. Pro tuto verzi svědčí skutečnost, že nedošlo k recidivě (opakování činu). Nelze dokonce vyloučit, že vrahem byla žena.

O "nesmrtelnost" případu vraždy Otýlie Vranské se postarali novináři především svými, někdy až absurdními spekulacemi o identitě pachatele a jeho motivu. Nepřipouštěli jinou verzi, než verzi řádícího "Fantóma ulice". Jinak by případ "Vranská", podobně jako desítky jiných, mnohem závažnějších případů neznámých pachatelů upadl do hlubokého zapomnění.

© JUDr. Miloslav Jedlička

Jazyková úprava: Jan Zachrla, Česká Lípa
Jan Zachrla