Landru měl velmi dobré rodinné zázemí a také poměrně dobré všeobecné vzdělání. Dokonce zpíval v místním pěveckém sboru. Po ukončení křesťanské školy absolvoval inženýrský kurz a začal podnikat. Veškeré jeho obchodní aktivity však končily krachem. Koncem roku 1914 si podal v pařížských novinách Le Journal inzerát tohoto znění: "43letý vdovec se dvěma dětmi, se slušným příjmem, laskavý, seriózní, pohybující se v dobré společnosti, by se rád seznámil s vdovou za účelem sňatku." Na inzerát se ozvala vdova Cruchetová a krátce po seznámení se i se svým synem přestěhovala do vily v pařížské městské části Vernouillet, kterou si Landru pronajal. Vdova Cruchetová a její syn byli nasposledy spatřeni 4. ledna 1915. Stejným způsobem se Landru v květnu téhož roku seznámil s dalšími třemi ženami. Vdovy Labourde-Lineová a Guillinová zemřely ve Vernouillet a Heonová ve vile v Gambois, kterou si Landru po vraždě Cruchetové pronajal. Do vily v Gambois přišlo do května 1918 dalších 6 žen, po kterých se slehla zem.
Podnět k odhalení vražd Henriho Landrua dal starosta Gambois. Obdržel dvě na sobě nezávislé žádosti o zjištění pobytu zavražděných. Pisatelkami byly sestry obětí. Obě uvedly, že jejich sestry by měly žít s mužem v Gambois, se kterým se seznámily prostřednictvím inzerátu. Od té doby se žádná z nich neozvala. Podle jedné z nich se muž měl jmenovat Freynat, podle druhé Dupont. Poté každá žena uvedla i popis muže, se kterým měla její sestra žít. Starosta došel k závěru, že se jedná o jednoho a téhož muže a poslal ženy na policii. Podle popisu pak policie zjistila, že se jedná o již trestaného podvodníka a den nato Landrua zatkla. Při osobní prohlídce byl nalezen zápisník s pečlivě vedenými záznamy a údaji o majetkových poměrech 283 žen... Při domovní prohlídce pak našla policie v kamnech a v popelu vedle kamen ve vile v Gambois celkem 295 ohořelých lidských kostí, ohořelé části oděvů a knoflíků.
V počátku vyšetřování pařížská policie odhadovala, že počet obětí "Pařížského modrovouse" bude vyšší než 200. Prověrkami všech žen v zabaveném zápisníku dospěla policie k závěru, že Landru se osobně znal se 179 ženami, které také přivedl do vil v Gambois nebo Vernouillet. Jedenáct osob uvedených v jeho zápisníku však policie přes veškerou snahu nikdy nenašla.
Dne 7. listopadu 1921 začal, za velkého zájmu veřejnosti soudní proces. Landru vystupoval při všech soudních jednáních s absolutním klidem, jistotou a humorem. Dokonce nabídl své místo ženě, která se tísnila na konci soudní síně. Nikdy se však k žádné vraždě nedoznal. Když byl uznán za duševně zdravého, prohlásil, že je to důkaz o jeho nevině, neboť skutky, pro které byl žalován, mohl spáchat jen šílenec. Přestože obžaloba uváděla jako motiv všech vražd majetkovou zištnost, všechny zavražděné ženy byly v podstatě nemajetné a nebyly ani pojištěny... Přestože neexistovaly přesvědčivé důkazy, byl Landru shledán vinným z 11 vražd. Za podklad k rozhodnutí o trestu smrti sloužily soudu vlastní poznámky odsouzeného.
Landru byl popraven gilotinou 23. února 1922 za dělostřeleckými kasárnami ve Versailles. Mnoho novinářů dlouho a vytrvale zpochybňovalo vinu Landrua a obviňovalo policii, že poslala na smrt nevinného člověka. V roce 1968 se po smrti jednoho z obhájců našel náčrtek, který zhotovil sám Landru a na kterém byl vyobrazen jeho dům s pecí, ve které spálil 11 obětí. Na zadní straně bylo jeho rukou dopsáno: "svědci jsou hloupí, nic se nestalo mimo dům, ale mezi jeho stěnami".
Jak bylo v tehdejší době ve Francii zvykem, věci popravených zločinců byly draženy a z výnosů dražeb byly hrazeny náklady za obhajobu či jiné soudní výlohy. V listopadu 1926 byly draženy také věci Landrua. Zařízení jeho bytu, včetně bižutérie žen, které zavraždil, bylo vydraženo za 673 franků. Třikrát více zaplatil jistý Američan za kamna, ve kterých Landru pálil své oběti...
© JUDr. Miloslav Jedlička