Josef Kolínský

Narozen 1897 v Praze - popraven v Praze 24. ledna 1923

Josef Kolínský byl podle rozsudku soudu popraven "pro zločin úkladné a loupežné vraždy, spáchaný po důkladné přípravě i plné rozvaze s bezpříkladným cynismem a surovostí". Dne 10. března 1922 se svým bratrem zavraždil v Praze - Bráníku hodináře a zlatníka Josefa Ledeckého, jeho manželku a dceru Viktorii. Josef Kolínský byl v I. světové válce třikrát zraněn a jednou vyznamenán za statečnost. Za války také onemocněl tehdy nevyléčitelnou tuberkulosou plic. Žil v jedné místnosti v Praze - Podolí společně s o dva roky mladším bratrem Janem a matkou. V době činu byl tři čtvrtě roku bez práce a týden před činem byl z práce v pivovaru propuštěn i jeho bratr Jan.

Na loupež k 55letému hodinářovi se oba bratři vypravili celkem třikrát, vyzbrojeni kladivem a železnou tyčí. Vždy dostali strach. V pátek 10. března 1922 se k činu odhodlali a pod záminkou opravy hodinek vešli do domku, ve kterém měl hodinář mimo bytu i svou hodinářskou a zlatnickou dílnu. Když se hodinář sklonil nad přinesenými hodinkami, byl oběma bratry kladivem a tyčí ubit. V kuchyni pak napadli 50letou hodinářovu manželku, která drala peří. Kladivem a tyčí ji rozbili hlavu. Přes tělo mrtvé pak hodili peřinu, protože jim "vadila ta rozmašírovaná hlava". V předsíni byla po krátkém zápase usmrcena i 22letá hodinářova dcera Viktorie, která se právě vrátila z vycházky. Protože se oběma bratrům při pohledu na zavražděné udělalo špatně, odešli do sklepa hledat něco "na posilnění". Našli však pouze petrolej, který rozlili po celém domku. Petrolejem natřeli i kliky dveří, aby "zmátli policejní psy". Z domku odnesli hodinky zákazníků, stříbrné šperky a 26.500,- Kč na hotovosti. Vše ukryli pod vyšehradskými hradbami. Nalezené vkladní knížky spálili v kamnech ještě na místě činu. Případ vyvolal velký zájem tehdejšího tisku a nakonec i celé veřejnosti.

Jan Kolínský

Zatčeni byli oba bratři čtvrtý den po vraždě. Na objasnění případu se také podílel pražský policejní inspektor Zdeněk Bubník, o kterém později Jan Kolínský tvrdil, že jej bil a trápil žízní. K rychlému vypátrání vrahů přispěl zlatník Václav Neubert ze Starého Města. Josef Kolínský mu totiž nabízel několik sřtíbrných plášťů hodinek. Zlatník pojal podezření, že pláště hodinek pochází z loupežné vraždy Josefa Ledeckého a sdělil své podezření právě policejnímu inspektorovi Zdeňku Bubníkovi i se jménem prodávajícího. V policejní kartotéce byl navíc Josef Kolínský evidován pro krádež...

Policejní inspektor Zdeněk Bubník

V době zatčení kabáty obou bratrů páchly petrolejem a na kabátě Josefa Kolínského byly patrny krevní skvrny. Nejdříve se ke skutku doznal Jan Kolínský a policii také ukázal skrýš, kde s bratrem uschovali odcizené peníze a hodinky a šperky. Teprve za devět dnů se ke zločinu přiznal i Josef Kolínský a označil se za iniciátora činu. Později pak přebíral vinu bratra na sebe, přestože pitva zavražděných prokazovala, že na jejich hlavy bylo útočeno kladivem i železnou tyčí stejnou měrou. Rovněž i další svědci svědčili ve prospěch mladšího a zdravého Jana Kolínského. Soud oba bratry odsoudil k trestu smrti provazem. Krátce před popravou změnil tehdejší prezident T. G. Masaryk trest Janu Kolínskému na doživotní vezení. Žádost Josefa Kolínského o milost prezident zamítl.

Poprava Josefa Kolínského se konala 24. ledna 1923 v 7:00 hodin na nádvoří budovy prezídia trestního soudu na Karlově náměstí v Praze. Na popravu vydal soud 70 vstupenek pro novináře. Přítomni byli i soudní lékaři. Krátce před sedmou hodinou byl přiveden Josef Kolínský. S cigaretou v ruce zamával novinářům a požádal popravčího Leopolda Wohlschlagera, aby vzkázal prezidentovi: "Pane presidente, moje poslední slova jsou, abyste ještě dlouho zdráv vládl." Při samotném aktu popravy tři policisté, kteří zajišťovali pořádek, omdleli. Rovněž i samotný popravčí byl velmi nervózní. Při hlášení, že "spravedlnosti bylo učiněno zadost" se mu třásl hlas, za což se přítomným soudcům hned nato omluvil. Poté se obecenstvo vrhlo k šibenici s otevřenými noži, aby si odštípli "třísky pro štěstí". Policisté museli účastníky popravy ze dvora vytlačit, aby zachránili alespoň "oběšencův provaz". Byla to v pořadí druhá poprava v samostatném Československu.

další místnost muzea