Muž na obrázku byl popraven gilotinou na začátku roku 1925 v Německu. Na náhrobku chtěl mít tento nápis: "Tady leží Friedrich Haarmann, původce dlouhé řady vražd."
Také si přál, aby jeho přítel Hans Ganz každý rok, v den jeho narozenin položil na jeho hrob květiny. Jeho přání nebylo nikdy splněno.
Friedrich Haarmann se doznal, že zavraždil 27 mladých lidí. Svou první vraždu spáchal v roce 1918 a obětí byl školák Friedrich Rothe. Dalších 15 vražd spáchal v roce 1923 a 11 vražd pak v roce 1924, z toho tři během dubna. Posledním zavražděným byl pekařský učeň Friedrich Koch. Při vyšetřování Haarmann připustil, že zavražděných mohlo být i více. Své oběti vyhledával na hannoverském nádraží z řad cestujících. Přitom se vydával za soukromého detektiva a nabízel jim ubytování. Po té je pohlavně zneužil a usmrtil. Těla zavražděných pak rozkouskoval, vnitřnosti naházel do záchodu, části těl zakopával na hřbitově, volně pohazoval po Hannoveru nebo je házel do řeky Leine. Hlavy obětí přikrýval hadrem a kladivem roztloukal jako "kokosové ořechy"...
V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že Haarmann v několika případech prodal za neobvykle nízkou částku maso několika sousedům a majitelce blízké restaurace. Podezření, že šlo o maso lidské se nikdy nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Ani zavařené maso zajištěné v bytě Haarmanna nebylo lidského původu. Přesto je dodnes Haarmann označován za kanibala. Společně s Haarmannem byl vyšetřován i jeho přítel Hans Granz. Haarmann ho totiž obvinil ze spoluúčasti na vraždách a také z několika vražd, které měl Granz provést samostatně.
Harrmann i Granz byli 19. prosince 1924 odsouzeni k trestu smrti. Začátkem následujícího roku byl rozsudek nad Haarmannem také vykonán (stětím). Granz měl štěstí. V odvolacím řízení mu byl trest smrti změněn na 12 let káznice. Našel se totiž dopis, ve kterém Haarmann své obvinění vůči Granzovi odvolal. V dopise také Haarmann vyslovil své přání o nápisu na hrobě a kyticích v den svých narozenin. Samotné vyšetřování bylo poznamenáno zbrklostí a tlakem veřejnosti. Svou roli sehrála i nedůslednost policejních úředníků. Ač byl Haarmann několikrát trestán za mravnostní trestné činy, včetně homosexuality, byl policií tolerován. Byl totiž u ní veden a mnohdy placen jako konfident.