Josef Kulík
narozen 29. září 1930 v Hrdlích (okr. Roudnice nad Labem),
popraven 7.února 1964 v Praze.
Vrah a poté kanibal dvou chlapců Vladimíra Drtiny (6 roků) a Oldřicha Křenka (9 roků)
Dne 29. července 1963 ve večerních hodinách oznámili na tehdejší Veřejnou bezpečnost v Pardubicích (dnes Policie České republiky) dva starší muži (dědové pohřešovaných), že se nevrátili domů dva chlapci, kteří u nich trávili prázdniny. Jednalo se o Vladimíra Drtiny (6 roků), trvalým bytem Pardubice Svítkov a Oldřicha Křenka (9 roků), trvalým bytem Olomouc, jehož otec byl příslušníkem SNB. Bližším šetřením bylo zjištěno, že oba chlapci se většinou pohybovali kolem řeky Labe, kde často chytali ryby. Jedna z nepříliš radostných pátracích verzí uváděla možnost, že chlapci ve vodě Labe utonuli. Proto byl ještě večer nasazen i vyloďovací člun československé armády s vojenskými potápěči. Výsledek této pátrací akce byl však negativní.
Kromě toho celou noc příslušníci SNB prováděli po pohřešovaných chlapcích pátrání v Pardubicích a blízkém okolí. Samozřejmě byli také u všech příbuzných obou pohřešovaných, neopomněli se vyptávat učitelek, učitelů, kamarádů ze školy a známých Vladimíra Drtiny i Oldřicha Křenka. Vyptávali se i různých náhodných osob, cestujících na nádraží, výpravčích, číšníků, barmanů, kuchařek a kuchařů a dalších osob, které by něco o chlapcích mohly vědět.
Druhý den brzy ráno se pátrání pod vedením pátracího odboru z Pardubic a v Hradce Králové, zúčastnila cela řada uniformovaných i neuniformovaných příslušníků různých složek SNB jak z Pardubic, tak i z Hradce Králové. K pátrací akci byly použity i dva vrtulníky Ministertva vnitra. Dalším operativním šetření bylo zjištěno, že se oba chlapci den předtím kolem 16:00 hod. domlouvali, že si sebou vezmou kolo. Jedno bylo pánské a druhé dámské. Chlapce pak na kole vidělo několik svědků, mezi něž patřil i jistý muž, který byl v evidenci Veřejné bezpečnosti veden jako pohlavně úchylná osoba. Byl zadržen a převezen do hradecké věznice.
Pátrání po chlapcích trvalo až do 2. srpna 1963. V blízkosti náspu odstavné železniční koleje na trati ve směru Pardubice-Rosice nad Labem tehdy za novým nadjezdem, bylo objeveno dámské kolo, v němž bylo identifikováno kolo, na kterém jel kritického dne pohřešovaný Vladimír Drtina. Současně byla pátracími orgány provedena podrobná prohlídka okolí nálezu dámského jízdního kola. Poblíž něho byla objevena pilka na železo, kladivo, nepoužité topůrko k sekeře, ramínko na šaty a součástka z jízdního kola.
Podle takzvaných typových plánů bylo podrobně ohledáno místo okolí nálezu dámského jízdního kola. Kromě prohlídky terénu o velikosti přibližně 5 ha, byli tři příslušníci pověřeni prohlídkou starého a opuštěného železničního vagonu, který byl odstaven na vedlejší koleji a kdysi sloužil jako provizorní ubytovna pro železniční pracovníky. Když se příslušníci blížili k vagonu, všimli si, že se kolem komínu rojí velké množství much a byl cítit mrtvolný zápach. Do zamčeného vagonu se dostali násilím, když nalezeným kusem železa vypáčili vstupní dveře. Uvnitř vagonu nalezli dvě dětská těla značně zakrvácená a v hnilobném rozkladu.
Přivolaný lékař z Ústavu soudního lékařství v Hradci Králové provedl předběžné ohledání mrtvol obou chlapců, při kterém konstatoval, že Vladimír Drtina opakovanými ranami kladivem a nožem do hlavy a těla utrpěl taková zranění, která se neslučovala se životem. Totéž bylo zjištěno i na hlavě a těle druhého chlapce Oldřicha Křenka. Zranění byla tak vážná, že během útoku přišel o život. Za zvlášť závažné bylo lékařovo zjištění, že oběma chlapcům chyběly vnitřnosti. Zkušený lékař ještě na místě činu konstatoval, že pachatel dvojnásobné vraždy dětí nebyl zřejmě věkově starý. Vycházel z předpokladu, že vrah musel při činu prokázat velkou fyzickou sílu. Také vyslovil závěr, že vrah musel být značně zakrvácen. Usuzoval tak z faktu, že krev obětí byla nejen po celém vagoně, ale i na stropě. Pravděpodobným motivem činu byla pohlavní zvrácenost a sadismus...
Na místě činu pak byla nalezena řada upotřebitelných stop. Byly to stopy daktyloskopické, zajištěné na různých předmětech, zakrvácená sekera, zakrvácený nůž se zlomenou čepelí, stopy po obuvi vraha zanechané v kalužích krve i otisk malé bosé nohy některé z obětí.
Druhá skupina prováděla ohledání místa okolí v širším měřítku našla sportovní pytel s míčem, kus železa se zakřiveným ostřím a s krevními stopami na povrchu. V křoví podél náspu byly nalezeny tři staré nákupní tašky s různými pánskými svršky, skleněnou láhev od mléka a několik starých bot. V dalším křoví byly nalezeny hrací karty, jedna železniční jízdenka, jedna dělnická týdenní jízdenka na autobus a jedna jízdenka Městského dopravního podniku v Pardubicích. Zvláštní byla jedna stopa. Šlo o jakési vyhořelé ohniště, ve kterém se nacházely zbytky po jehličnanech. Ohniště nebylo staré. Usoudilo se, že v něm hořelo nejdéle 5 až 6 dnů od doby ohledání. Svědčil o tom i slabý zápach po ohništi a také skutečnost, že po celou tu dobu nepršelo.
Ještě ve večerních hodinách byly mrtvolky obou chlapců převezeny do Ústavu soudního lékařství v Hradci Králové k provedení soudní pitvy. Bylo mimo jiné potvrzeno, že smrtící nástroji v obou případech byla sekyrka a nůž. Také bylo potvzeno, že chapcům byly odňaty vnitřnosti.
Pátrání po pachateli pokračovalo v nezmenšené míře. Bylo vyhlášeno celostátní pátrání (včetně Slovenska). Ve všech okresech a krajích byla vytipována řada osob, u kterých byla příslušnými evidencemi SNB zjištěna pohlavní zvrácenost nebo jakýkoliv sklon k sadismu. Pak byli vyslýchány a jejich výpovědi prověřovány. Týkalo se to i pacientů psychiatrických léčeben a jim podobných zařízení. Část příslušníků SNB v Pardubicích prohledávala pardubické a okolní čistírny, aby zjistila, zdali se zde nenachází stopy po zakrvácených šatech. Zatím bezúspěšně.
Nicméně i kriminalistika musí počítat s náhodou, která ušetřila nebo dodnes může ušetřit spoustu drahocenného času. Ještě než byly známy výsledky kriminalistických expertíz a odborných vyjádření, přejel traktorista nedaleko vesnice Brníkov v okrese Roudnice nad Labem na zemědělském stroji neznámého muže, který utekl zraněný do vesnice a tam se ukryl. Muž totiž spal přímo na poli. Velké bolesti muže donutily, aby opustil úkryt a vyhledal lékařskou pomoc. V důsledku toho byl Josef Kulík již za přítomnosti příslušníků SNB operován v nemocnici v Roudnici. Ještě na nemocničním pokoji byl 7. srpna 1963 - tedy po 10 dnech od činu obviněn z trestných činů vražda a zběhnutí a byl vzat do vazby, přestože téměř do konce září nebyl schopen vypovídat. V tu dobu byl také z vazby propuštěn muž, který byl veden jako pohlavně úchylná osoba podezřelá ze spáchání vražd obou chlapců.
Na místě dvojnásobné vraždy
stojí málo viditelný pomníček
Josef Kulík, 176 cm vysoký, modrooký muž s pohublou tváří měl pohnuté dětství. Přišel o matku a otec alkoholik se o něj nestaral. Absolvoval pouze čtyři třídy obecné školy. Od 16 let se pak potloukal po různých nápravných zařízeních a odseděl si celkem osm trestů. Poslední trest - pokus o vraždu zněl na 10 roků nepodmíněně. Když byl v roce 1962 z kriminálu propuštěn, našel si zaměstnání jako dělník v cukrovaru.
V roce 1962 nastoupil vojenskou prezenční službu u útvaru 4400 v Přelouči. Tehdy mu bylo už 32 roků (běžný nástup vojny byl v 21 letech). Když byl druhým rokem na vojně, dostal 25. července 1963 volno k opuštění posádky a jel do bydliště otce a nevlastní matky. Když se měl vrátit k útvaru ve vlaku usnul a vzbudil se v Pardubicích. Tady se začal potulovat okolo nádraží. Po čase si vybral jeden z odstavených vagonů stojící v kopřivách na kusé koleji vedoucí k traťové koleji ve směru Pardubice-Rosice nad Labem u tehdy nového nadjezdu. Tam viděl v blízkosti vagonu 2 chlapce,
kteří si hráli. Oba vlákal do vagonu a s schlapci se zamkl. Nejdříve napadl Oldřicha nožem a sekerou. Vladimír sledoval brutální vraždu svého kamaráda z horní palandy. Na řadu pak přišel i on. Nad mrtvolkami chlapců pak Kulík onanoval. Po ukojení ořezal masité části těl, do šátku zabalil Oldřichovu ledvinu a srdce a Vladimíru ledvinu a slezinu. Poté uřezal v křovinách klacek, zašpičatil ho,
na něj napíchl vnitřnosti z nedalekého hřbitova přinesl staré věnce, v blízkosti vagonu udělal ohniště a po upečení vnitřností snědl...
Po spáchané dvojnásobné vraždě místo tragédie ihned opustil a snažil se dostat domů k rodině. Psychiatrům pak Kulík sdělil, že nikdy neměl pohlavní styk se ženou, že se vždy vyžíval jen s osobami téhož pohlaví ve výkonu trestu, po propuštění až do poslední doby se svým otcem.
Proces s Josefem Kulíkem byl k okolnostem a způsobu provedení dvojnásobné vraždy neveřejný. Snad právě proto pronikaly na veřejnost ničím nepodložené zprávy. Třeba to, že jednomu z chlapců zbělaly vlasy nad hrůzou, které se měl Kulík při vraždě jeho kamaráda dopouštět. Ožila i letitá legenda o tom, že tehdejší příslušníci SNB získali podobu vraha ofotografováním očních zornic jednoho z mrtvých chlapců. Tato nesmyslná pověra, které věřilo i mnoho zločinců, byla příčinou toho, že mnozí zločinci po vraždě zbraněmi nebo vraždícími nástroji vystřelovali nebo zraňovali zavražděným mrtvolám oči, aby znemožnili vypátrání vraha.
Vojenský obvodový soud Pardubice vynesl 20. prosince jednoznačný verdikt – trest smrti provazem. Odvolací soud pak potvrdil rozsudek Vojenského obvodového soudu, stejně jako byla odmítnuta
žádost o milost adresovaná tehdejšímu prezidentovi Antonínu Novotnému.
V pátek 7. února byl na Josefu Kulíkovi vykonán trest smrti oběšením. Kulík odešel z tohoto světa humánějším zpúsobem, než jeho dětské oběti...
Autor "Muzea zločinu" je, na rozdíl od názorů "odborníků" z časopisu "TÝDEN" – autorů článku "Nejbrutálnější vrazi české historie" i mnoha dalších bulvárních plátků, přesvědčen, že tento případ je skutečně oním nechutným, nejbrutálnějším a nejsurovějším zločinem v poválečné historii Československého státu. Rádobyšokujích články o Zdeňku Vocáskovi s podprůměrným IQ, žabaři Václavu Babinském, skoro dementním Ladislavem Hojerem, nezletilcem Jiřím Strakou a dalšími "esami" českého zločinu jsou jen slabým odvarem zločinů například kanibala Josefa Kulíka (vrah 2 chlapců), Františka Sandnera (pětinásobný vrah, včetně vražd 2 dětí) či otce a syna Polákových (čtyřnásobný vrah, včetně 3 dětí) a pod. Na tyto zločince redaktoři jaksi zapomínají...
UPOZORNĚNÍ:
V textu se úmyslně vyskytuje několik věcných chyb, které nijak nezpochybňují věrohodnost této skutečné události. Jde o opatření k zabránění krádeží informací z této stránky a jejich následném publikování v jiných médiích bez uvedení zdroje, čímž dochází k porušování autorských práv. Toto upozornění platí například pro redaktory časopisu KRIMI-REVUE, kteří pouze v jediném čísle (srpen 2011) uveřejnili 9 případů z Muzea zločinu, včetně 27 obrázků, aniž by uvedli skutečný zdroj informací. Rovněž to platí pro redaktory šasopisu TÝDEN Ondřeje Freje, Jakuba Kvasničky a Davida Jaroše, pod přímým dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. V čísle 37 časopisu TÝDEN vykradli z "Muzea zločinu" 8 fotografií a zařadily je do svého článku "Nejbrutálnějsí vrazi české historie" bez uvedení pravého zdroje fotografií. Také stojí za to navštívit stránku s Martinem Leciánem , aby návštěvníci "Muzea zločinu" viděli, jak se manipuluje s fakty... Na tuto kritiku, adresovanou doporučeně výkonnému ředitele Danielu Köpplovi, tento "výkonný ředitel" vůbec neodpověděl...
Na ostatní seriozní redaktory, kteří dodržují zákon a uvádějí pravý zdroj informací se toto upozornění nevztahuje.
Jazyková úprava: PhDr. Hana Dombrovská
Použité materiály:
SOkA Pardubice (spisová značka PV 523/63)
Krajská správa MV Hradec Králové, Správa Veřejné bezpečnosti Pardubice spis z 3. 8. 1963
PhDr. Petr Borovec, Ph.D, Pardubice - Zprávy klubu přátel Pardubice ročník 2012 číslo 5-6, strana 180
Zhotoveno 5. října 2016