Jan Fiala - Brno

Král brněnských kasařů, narozen 1908.
Zemřel v Brně neznámo kdy.

Lupiči pokladen vždy zaujímali v pomyslném hitparádě zločinu tu nejvyšší příčku. Zločinecké podsvětí je uznávalo pro jejich vysoký stupeň "profesionality", odvahu a i důvtip. Respekt budili i u samotných majitelů pokladen, zvláště pak u těch, jejichž pokladna zrovna nezela prázdnotou. Hodnotila-li jejich skutky veřejnost, cenila si skutečnosti, že vyloupením pokladny nebyl ožebračen chudák a nebyla přitom prolita krev.

Největší rozkvět kasařské činnosti zaznamenala celá střední Evropa mezi dvěmi světovými válkami a tomuto rozkvětu se neubránilo ani Československo. Počátkem roku 1931 zřídilo ministerstvo vnitra bývalé Československé republiky speciální policejní skupinu, která se specializovala pouze na kasaře. V roce 1936 měla tato skupina v evidenci 1810 "lupičů pokladen", mezi nimiž byly i ženy. Po vzoru Československa vydal také Interpol na svém zasedání v roce 1934 pokyn k založení kartotéky "mezinárodních lupičů pokladen". Učinil i další kroky, aby tento druh zločinnosti dostal pod kontrolu.

Kasařem evropského formátu a snad i nekorunovaným československým "králem kasařů" byl Jan Fiala z Brna, narozený v roce 1908. Kasařině se naučil od vídeňských zločinců. Získané znalosti "praxí" zdokonaloval, až si nakonec začal kasařské nástroje navrhovat sám. Při jejich navrhování se snažil, aby každý nástroj plnil několik funkcí. Byl v podstatě kasař – vynálezce. Každý nástroj pak byl zhotoven z nejkvalitnějšího materiálu. Nikdy na loupežné výpravy – na rozdíl od dnešních gangsterů - nenosil zbraň. Ve svých dvaceti letech utekl z domova a na falešný pas se dostal do Polska a později do Německa. Z Berlína šel pěšky do Hamburku, kde se nechal najmout na německou loď Deutschland, se kterou navštívil řadu světových měst. Byl v Buenos Aires, Port Saidu, Lisaboně i Singapuru. O šest let později začal zaměstnávat policejní aparáty nejen v Československu, ale i v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii, Maďarsku, Bulharsku, Jugoslávii a Polsku. Jeho daktyloskopické otisky byly vedeny pod různými jmény v kriminální ústředně Interpolu a policejních kartotékách v Berlíně a Paříži.

Zatčená kasařská banda z roku 1926.
Poslední lupič byl na útěku zastřelen.

Jeho bohatě popsaný trestní rejstřík začíná dubnem 1922, kdy mu bylo 14 let. Tehdy se podílel na vyloupení prodejního stánku. Ještě téhož roku byl trestán pro krádež piva z pivovarského vozu a krádež pomerančů. Poslední zpráva je z roku 1953 - pro jeden pokus a dvě vyloupené pokladny v jeden den byl odsouzen k osmi letům vězení. Trest si odpykal v proslulém Leopoldově, společně s Gustávem Husákem, posledním prezidentem socialistického Československa, se kterým se údajně i přátelil…

Překonání pokladny bylo pro Fialu otázkou kasařské cti a případné nesnáze při jejím zdolávání ho vyprovokovaly až k nepříčetnosti. Z tiché a útulné kanceláře se ozývaly nejen rány kladivem, vrčení vrtačky, skřípot pilovaného železa, ale i hlasité nadávky. Pokud při překonávání trezoru nastávaly potíže, zlostně házel nářadí po místnosti a často i po svém komplici. Několikrát se mu přihodilo, že od pokladny odcházel s klením až tehdy, když byl u ní přistižen prvním zaměstnancem, který přišel předčasně do zaměstnání. Dokonce se mu stalo, že po několikahodinové "úmorné práci" našel v trezoru pouze starou tašku s vejci…

V roce 1928 proběhla v Brně slavná "Výstava soudobé kultury", na které brněnská firma Hádlík & Jergl také vystavila nový typ trezoru. Při prezentaci nového výrobku vyhlásila odměnu 10.000,- Kč pro toho, kdo tento typ trezoru překoná. O několik měsíců později Jan Fiala trezor překonal – na poště v Kosticích. O odměnu se nikdy nepřihlásil…

Byl také jeden z prvních zločinců, který začal překonávat pomocí tak zvané planžety bezpečnostní cylindrické zámkové vložky typu Quard, který v roce 1932 jako svůj patent dodala na trh firma Karel Mudroch z Tišnova.

Kromě neuvěřitelných čtyř set vykradených pokladen a trezorů v devíti státech střední Evropy se dopouštěl dalších činů. Během jednoho měsíce roku 1937 provedl vloupání do osmi obchodů se škodou 108.000 korun. Vnikl do zlatnického obchodu v Bánské Bystrici, odkud si odnesl věci za 160.000 korun. V Jáchymově provedl vloupání do obchodu s textilem. Za velmi nebezpečným podmínek se vyšplhal po hromosvodu do skladu a odcizil látky téměř za půl milionu korun. Za látky pak dostal od překupníka pouhých pět tisíc korun.

Kasařem nabouraná "bohatá něvesta" (trezor)

"Krále kasařů", jak z jeho kriminálních spisů vážících několik kilogramů vyplývá, "zdobily" i skutky zcela nekrálovské. Měl defekt levého ramenního kloubu, který mu umožňoval kdykoliv si bezbolestně vykloubit ruku. Toho využil na schodech několika obchodních domů. Jeho kumpán mu na schodech podhodil banánovou slupku, na které "král kasařů" uklouzl, vykloubil si ruku a žádal na ředitelství obchodního domu společně se svědky náhradu. Aby se některé zavedené obchodní domy vyhnuly skandálu, řešily nehodu finanční satisfakcí.

V roce 1935 spáchal několik podvodů tím způsobem, že vylákal od lidí rozhlasové přijímače, které obratem ruky prodal. Kradl kola, ovoce, věci v bytech, chatách i peněženky v kapsách nepozorných chodců. Také se mu několikrát podařilo z vězení uprchnout. Naposledy v roce 1947, kdy se svou milenkou a dlouholetým kumpánem podnikl cestu do Rakouska, Maďarska, Jugoslávie a Bulharska.

Překvapivě zní i policejní zpráva v trestním spise, ve kterém se uvádí, že "jmenovaný žije životem velice skromným. Alkoholu neholduje. Na jídlo není nijak náročný. Také v oblékání je velice skromný a ačkoliv ukradl horentní sumy, nemá vlastního obleku. Chodí po celou dobu v kalhotách, které odcizil a v jednom saku, které mu daroval společník..."

Jan Fiala, alias "hrabě Maria von Haugwitz" (jak se po zatčení představoval policistům v zahraničí) se na sklonku života živil jako vrátný v brněnské vinárně "Muzejní sklípek" na dnešním Moravském náměstí. Historky vyprávěné samotným "králem kasařů", kterému policie devíti států prokázala jen čtyřicet vykradených pokladen, zněly v přítmí vinárny při kávě, kterou měl tak rád pro nezasvěceného neuvěřitelně. Ve své době byl však skutečně zločincem "par excelence", o čemž svědčila i jizva na jeho noze, způsobená střelou z pušky četnického strážmistra, který "krále kasařů" při jedné výpravě za "bohatou nevěstou" (jak důvěrně říkal trezoru) v roce 1938 pronásledoval.

Novodobým "králem kasařů" na Jižní Moravě se v roce 1999 stal 22letý, několikrát trestaný Slovák, který na Jižní Moravě prováděl vloupání do kanceláří Obecních úřadů malých obcí. V kancelářích pak nalezenými klíči nebo přineseným nářadím otevíral trezory. Než se pustil do práce, vždy si uvařil kávu. Nepohrdl ani potravinami, které našel v ledničkách. Během několika málo měsíců se mu podařilo otevřít celkem 56 trezorů. Jeho "rekordem" bylo otevření šesti trezorů v jeden den. Přestože mnohé trezory byly prázdné, získal více než tři miliony korun. Když byl v Blansku zatčen, podařilo se mu z policejní budovy vyskočit z okna. Po čtyřhodinové honičce byl polonahý a bos v lesích zadržen. Kasařské řemeslo, zdá se, ještě nevymřelo…

Neprošlo jazykovou úpravou

© JUDr. Miloslav Jedlička