Svatopluk Bardonek, narozen 29. září 1939 v Uherském Brodě,
Antonín Stašek, narozen 3. dubna 1939 v Vésky okr. Uherské Hradiště,
oba popraveni 22. listopadu 1972 za dvojnásobnou vraždu ve Štefanově, okr. Senica.
Dne 11. listopadu 1971 našli dva bratři - krmiči Jednotného rolnického družstva Štefanov, kteří jeli na koňském povozu, že za obcí Štefanov směrem na Letničie, okres Senica (Slovensko) je odstavené osobní auto. Všimli si, že v autě za volantem sedí nehybný muž a vedle něho nehybná žena. Oba byli zakrváceni a zřejmě mrtví. Proto šli na MNV Šefanov a vše telefonicky ohlásili na OO-VB Šaštín.
Po nezbytných opatření na místě činu ze strany OO-VB Šaštín (po prověrce událostí) byl případ nahlášen na správu VB Bratislava. Než přijela bratislavská výjezdová skupina, bylo na místě činu více než 200 občanů, který si prohlíželi vozidlo s mrtvými. Tak se vytvořil zástup lidí a uzavřel silnici v obou směrech. Proto musela být přivolána posila příslušníků VB, aby sjednala na silnici a jejím okraji pořádek.
Ještě na místě činu bylo zjištěné, že v osobním autě šedé barvy typu Škoda MB 1000 SPZ SE-33-34 se nacházel majitel vozu Pavol Míešaný, nar. 1945, mechanizátor JRD Unín. Seděl za volantem a skloněný nad rychlostní pákou. Vedle něho seděla Cecílie Flamíková nar. 1941, zaměstnaná jako pokladní JRD Unín, která měla hlavu opřenou o nosník dveří. Přivolaný obvodní lékař už nemohl nic jiného dělat, jen konstatovat u o obou smrt.
Oba byli zaměstnanci JRD Únín a uvedeného dne kolem 9:00 ve Státní bance v Senici vybrali celkem 363 071 Kčs, - na tehdejší poměry začnou sumu. Měli být určeny k výplatě odměn za vnesený majetek při vstupu do JRD. Odměny se měli rozdávat tentýž den odpoledne na předvolební schůzi. Peníze se měli nacházet v kožené aktovce černé barvy s uzamykatelným závěrem. Bylo jasné, že šlo o dvojnásobnou loupežnou vraždu. Na místě byly dva lidé zastřeleni a aktovka s penězi chyběla.
Přepadené auto
S výjezdovou skupinou Správy - VB Bratislava se dostavil i soudní znalec z oboru soudního lékařství z Bratislavy, který provedl předběžné ohledání mrtvol. Ten zjistil, že Pavol Míšaný je zasažen do hrudníku v oblasti srdce. Vrah střílel zleva. Druhá střela směřovala do měkkých části nosu. Další střela ráže .22 Long Rifle (5,6 mm) byla zdeformována, prolétla kabátem a zastavila se v pánské náprsní peněžence. Cecílie Flamíková byla střelami zasáhnutá v levé části čelisti a krku (dva průstřely) jeden zástřel mezi lopatkou a horní části ramena a jeden průstřel v měkkých části levé nohy na kolenem. Flamíková, jak při soudní pitvě bylo zjištěno, byla v 9. měsíci těhotenství...
Ohledáním místa činu byly zjištěny tyto skutečnosti. Auto zůstalo stát na pravé straně vozovky bez znaků brzdění, se zasunutou rychlostí. Klíč se nacházel v zapalování ale motor neběžel. Řidič zastavil dobrovolně, zřejmě na znamení. Auto nebylo střelami poškozené. Přední dveře u řidiče byly pouze přivřené. Pachatel nebo pachatelé stříleli buď přes otevřené okno u řidiče nebo přes otevřené pravé dveře. Žádné nábojnice nebyly nalezeny, takže bylo možné usuzovat, že pachatel použil takové zbraně, která automaticky nábojnice nevyhazuje (například revolvery). Protože ke střelbě byly použity náboje .22 Long Rifle ráže 5.6 mm, předpokládalo se, že to byl revolver typu Grand, která měla válec na náboje v počtu 6 kusů. Střel uvedené ráže bylo v mrtvých tělech nalezeno také šest...
Další verze pro svou nelogičnost nepřicházeli v úvahu. Pachatel či pachatelé vraždili proto, aby se zmocnili vysoké částky peněz a neměli očité svědky ze strany přepadených, kteří by je v průběhu vyšetřování určitě poznali. Ještě v ten den bylo zjištěno několik svědků. Jedna starší občanka z obce Štefanova, která šla ze svého domu po silnici do zaměstnání v JRD se po ujití asi 80 metrů všimla jedoucího vozidla šedé barvy. Když přešla dalších 40 metrů, uslyšela několik výstřelů. Otočila se a uviděla, jak od šedého auta velkou rychlostí odjíždí osobní auto červené barvy.
Situace v přepadenám autě se zavražděným řidičem a jeho spolujezdkyní
Další dva svědci ze Šefanova ve své výpovědi uvedli, že stáli ve středu obce a čekali na traktor, který je měl odvézt do práce v JRD ve Štefanově. Při tom viděli, že přes obec od Senice jelo auto šedé barvy, ve kterém seděl muž a žena. Za ním vysokou rychlostí jelo červené auto barvy typu Škoda 100 a mělo státní poznávací značku "B", tehdy určenou pro vozidla Veřejné bezpečnosti. Červené vozidlo mělo vyhozenou levou směrovku. Jeden z těchto svědků nahlas poznamenal, že v červeném autě jedou příslušníci Bezpečnosti. Tuto skutečnost potvrdil i druhý svědek. Číslo ani jeden z těchto dvou svědků si nezapamatoval...
Byl zjištěn i svědek, který jel ze Štefanova na kole po cestě Senica - Šaštín - Střáže. Před odbočkou na Štefanov krátce před devátou hodinou ráno zastavilo u něho auto červené barvy Škoda 100 začínajíc písmenem "B", které mu signalizovalo, že jde o vozidlo Bezpečnosti. V autě seděli dva muži. Spolujezdec se svědka zeptal, kterým směrem vede cesta do Unína a kolik je to kilometrů. Svědek jim pak ukázal směr cesty a uvedl, že je to do Unína 12 km. Tímto směrem pak auto skutečně odjelo...
Příslušník VB z dopravní služby O VB Senice uvedl, že dne 11. listopadu 1971 asi o 8.30 hod. se služebním vozidlem otáčel před Statní bankou v Senici a viděl v ulici u obchodu zelenina - ovoce, stát osobní auto typu Škoda 100 červené barvy SPZ "B", který měl zapnutý motor. Další čísla si nepamatoval. Protože dopravák viděl novou služební Škodu 100, byl zvědavý, který z kolegů VB nový vůz řídil. Muže za volantem však nepoznal.
Kriminalisticky významná byla také výpověď řidiče Okresní správy cest v Senici, který jel s vedoucím odboru ONV Senice v obci Čáčov a viděl dvě vozidla stát za sebou. Vpředu stálo červené auto typu Škoda 100 s SPZ začínajícím písmenem "B" a za ním stálo vozidlo šedé barvy. Spatřil, že řidič červeného auta stál u auta šedé barvy a měl v rukách jeho doklady. Když míjeli stojící auta, řekl svému vedoucímu, že řidič šedé škodovky asi něco vážného provedl, když ho kontroluje kriminálka. Tuto skutečnost potvrdil i vedoucí oboru dopravy.
Poloha zastřelené účetní
Tak se podařilo na začátku vyšetřování vytvořit pravděpodobný průběh událostí. Pachatelé si osobní motorové vozidlo šedé barvy Škoda MB 1000 s osádkou vytipovali před Státní bankou v Senici. Stáli se svým nastartovaným vozidlem v blízkosti obchodu "zelenina - ovoce", odkud bylo vidět do oken banky, kde se vydávali peníze.
Za obcí Čáčov si zkontrolovali osádku, přičemž se představili jako pracovníci Bezpečnosti. Tomu odpovídala i tabulka SPZ s písmenem "B". Za obcí Štefanov po zastavení při další kontrole osádku Škoda MB 1000 postříleli. Byl upřesněn i jejich popis. Jeden z pachatelů byl 25 až 30 roků starý, štíhlé postavy, tmavších, slušně ostříhaných a na bok česaných vlasů, bledší tváře a inteligentního vzhledu. Druhý pachatel byl asi 35-40 let starý, světlehnědých až ryšavých, dozadu česaných vlasů a čelními kouty, na krku byl zarostlý a měl oválnou tvář. Pravděpodobně v horní části chrupu měl zlatý nebo stříbrný zub.
Balistická expertíza potvrdila, že byl při střelbě použit bubínkový revolver, ráže 5,6 mm .22 Long Rifle značky GRAND 590 ZKR. Výrobcem těchto zbraní byl n. p. Přesné strojírenství v Uherském Brodě, kde s výrobou těchto zbraní započali v roce 1967. Součásti kriminalistické expertízy byl i seznam prodejců, kteří na domácí trh dodávali uvedenou zbraň. Domácí potřeby Praha obdrželi 318 kusů, Svazarm Praha 9 kusů, Domácí potřeby Uherské Hradiště 8 kusů, Bánská Bystrice 29 kusů, Ostrava 10 kusů, Olomouc 49 kusů, Kolín 52 kusů, Brno 8 kusů a Ústí nad Labem 2 kusy. Vzhledem k těmto poznatkům bylo vytvořeno celkem devět verzí k možným pachatelům. V závěru zprávy bylo konstatováno, že jde o velmi zkušené pachatele obeznámených s kriminalistikou a kriminalistickými postupy...
Do případu byl zapojen široký okruh příslušníků VB i Školní pohotovostní útvar VB Bratislava, ve kterém se přeškolovali pracovníci kriminální služby z O VB a MS Bratislava. Také bylo vyhlášeno cestou FS VB (federální správa Veřejné bezpečnosti) celostátní pátrání. To však nepřineslo vůbec žádný výsledek, protože jediným komunikačním prostředkem byl tehdy drátový telefon a dálnopis, který nemohl vystihnout skutečnou situaci o spáchaném činu a požadavky na plnění úkolů a úloh na zjištění neznámých pachatelů.
Budova Státní banky, ve které pachatelé tipovali obět
Negativní roli sehrál v tomto případě i tisk v duchu dnešního bulváru. Redaktoři si tak sami získávali materiály v okrese Senica a interpretovali je po svém, bez jakýkoliv konzultací. Trvali na tom, že pachatelé jsou jedině příslušníci VB i když stopa vedla do Uherského Hradiště a okolí mezi civilní občany. Často tak docházelo k dehonestujícím výrokům na adresu poctivých příslušníků VB a jejich vedení. Pracovníci Bezpečnosti bez ohledu na veřejné mínění části občanů, dál prováděli prověrky podezřelých včetně bývalých propuštěných příslušníků VB, bývalých zaměstnanců ministerstva vnitra a pod.
Proto bylo vedením S VB v Bratislavě rozhodnuto svolat poradu všech náčelníků odborů všeobecné kriminality ze všech slovenských krajů, včetně tehdejší Správy VB Jihomoravského a Severomoravského kraje. Také byli přizváni pracovníci Federální Správy VB, Kriminalistický ústav Praha a další pracovníci, kteří mohli být nápomocní k dopadení pachatelů. Kromě toho bylo nutné dohodnout, případně upravit koordinaci a další organizační opatření všech složek VB při podobných případech. Porada se uskutečnila 16. listopadu 1971. Všichni účastníci porady dostaly fotodokumentaci případu, náčrtky, plánky, svědecké výpovědi, výsledky kriminalistických expertíz a odborných vyjádření. Zástupce Jihomoravského kraje upozornil, že bubínkový revolver Grand 590 ZKR se vyrábí v Uherském Brodě v n.p. Přesné strojírenství a proto není problém tam získat zbraň. Uvedl, že zaměstnanci po součástkách vynášejí zbraně ze závodu a doma je skládají. Jak se ukázalo, byla tato opatření, hlavně v případě "Unínské loupeže" velmi úspěšná.
Už 20. listopadu 1971 byly na polní cestě u lesíku před obcí Holíč nalezená SPZ značky „B - 43215". Dalo se předpokládat, že jde o tabulky, které použili pachatelé loupežné vraždy ve Štefanově. Technici zjistili, i když to bylo zjevné, že tabulky byli zhotovené amatérsky a to za použití zvláštního pracovního nářadí - tzv. obrubovačky. Podobný materiál se používá při výrobě chladniček, mrazírenských vozů a v leteckém průmyslu. Tabulky byli nastříkané bílou barvou na okrajích SPZ a na čísla byla použitá černá barva. Písmeno „B" a čísla byly vytvořeny podle šablony.
Pouhých 6 dnů od porady dne 24. listopadu 1971 přišla ze S VB Brno zajímavá zpráva. MS VB Brno v půjčovně aut BRNOCAR zjistila, že auto Škoda 100 červené barvy SPZ BMB-43-81 v době od 10. 1istopadu 1971 měl půjčené jistý Antonín Stašek, nar. 1935, trvale bytem Podolí, okres Uherské Hradiště, zaměstnaný jako řidič v JZD v místě bydliště. Stašek tvrdil, že zapůjčeným autem odjel do Olomouce. U železničních závor v Olomouci se u půjčeného auta údajně vyskytla porucha, došel benzín a byla závada na rozdělovači. Proto přespal v autě a druhý den zavolal svému kamarádu Ladislavu Škrábalovi, nar. 1940, zaměstnaný jako řidič u n.p. Ingstav Olomouc, bytem Uherské Hradiště, který mu přivezl benzín, aby mohl pokračovat v jízdě do n.p. Tatra Kopřivnice, kde měl jednat ve věci dodávek přidružené výroby pro JZD Podolí. Při té příležitost bylo ověřeno, že půjčovna připravovala zákazníkům auta s plnou nádrží a nebylo důvodu, aby po tak poměrné krátké cestě palivo došlo (Brno - Olomouc). V pátek 12. listopadu 1971 ve večerních hodinách auto brněnské půjčovně vrátil.
Uvedené auto Škoda 100 červené barvy SPZ BMB-43-81však nebylo k dispozici. Měl jej půjčený jiný zákazník. Federální kriminální ústředna po něm vyhlásila celostátní pátrání. Vůz byl rychle zajištěn a převezen do Kriminalistického ústavu v Praze. Expertíza prokázala, že šrouby držící státní poznávací značku mají na sobě zbytky stejné barvy, jaká byla použita při výrobě falešných policejních čísel.
Rekonstrukce - svědkyně, která slyšela výstřely a dva muže
utíkající od šedého auta.
Tak jako bývá zvykem u příslušníků VB, tak i dnešních pracovníků policie bylo z operativně pátracích evidencí zjištěno, že Stašek byl v minulosti sedmkrát trestán. V minulosti se vydával za kapitána zahraniční rozvědky. Mimo jiné byl také trestán za ilegální držbu zbraně. Naposledy byl propuštěný z výkonu trestu 9. května 1968 na základě amnestie tehdejšího prezidenta republiky. Antonín Stašek se také popisem a podobou nápadně podobal muži, který příslušník dopravní služby viděl sedět v nastartovaném autě před Státní bankou 11. listopadu 1971 asi v 8:30 hod. Také trojdílná fotografie z kriminálního alba se dost silně podobala jednomu z obličejů poskládaných pomocí identikitu (dnes policisty přezdívaném "ksichtomat") na základě svědeckých výpovědí.
Současně s prověřováním podezřelého Staška bylo zjištěné, že 17. listopadu 1971 - v den vraždy si zakoupil osobné motorové vozidlo typu Volga za 103 000 Kčs. Při tom došlo ke kontraverzi mezi Staškem a pracovníkem SBČS (státní banky Československé). Pracovník SBČS nechtěl převod na účet Mototechny uskutečnit a proto se Stašek rozkřičel a musela do banky přijít hlídka VB, aby věc urovnala. Převod pak byl uskutečněný. Byl to velmi závažný poznatek, neboť ušetřit za tří roky po příchodu z výkonu trestu takovou sumu, bylo zvlášť podezřelé, zvláště když se Stašek staral o čtyřčlennou rodinu.
Bylo rozhodnuto vyslat do Uherského Hradiště skupinu příslušníků VB, kteří si sebou přivezli svědka dopravní služby O VB Senice, za účelem nepřímého poznání (jednostranně průhledné sklo) podezřelého Staška. Příslušník dopravní služby v hodnosti nadstrážmistra jmenovaného hned poznal.
Prověrkou Antonína Staška k jeho alibi, vyvstal vážný problém. Podle jeho vyjádření a vyjádření OO VB Kopřivnice byl Antonín Stašek 11. listopadu 1971 v době od 15:00 do 17:00 v n.p. Tatra Kopřivnice. To vylučovalo možnost, aby byl kolem 9:00 v Čačově v místě vraždy, pak Uherském Hradišti v bance kolem 15:00 hodiny (a udělal tam pokřik, který byl na OO VB zaznamenán v knize událostí) a v téže době až do 17:00 v n.p Tatra Kopřivnice. Skupina, která se vytvořila na O VB Uherské Hradiště k objasnění tohoto případu se rozhodla ještě jednou prověřit alibi Antonína Staška vlastními pracovníky a odjeli do Kopřivnice. Ještě v noční době hlásili, že Antonín Stašek byl v Kopřivnici až 12. listopadu 1971. O tom byl učiněn záznam do knihy návštěv na vrátnici n.p. Tatra Kopřivnice a doložen kopií jeho navštívenky. To už byl skutečný doklad, protože Stašek při vytěžování k zapůjčenému vozidlu uvedl, že v Kopřivnici byl 11. listopadu.
Bardonek ukázal, kde zakopal značky a odhodil zbraň
Tak byl ustanoven první, ze dvou pachatelů. Stále chyběl druhý pachatel. Ladislav Škrábal, ačkoliv se na loupeži určitě nějak podílel, neodpovídal popisu svědků. Na jeho pracovišti bylo v Olomouci zjištěno, že měl 11. listopadu 1971 dovolenou, teda nepracoval a proto nemohl přivést benzín. Neměl totiž k dispozici žádné podnikové auto a svoje až do 19. listopadu nevlastnil. Ladislav Škrábal se staral o 5člennou rodinu, v minulosti nebol trestaný a na pracovišti byl hodnocený jako vzorný pracovník. Příslušník O VB Uherské Hradiště, který byl do skupiny zařazen jako vyšetřovatel, uvedl, že bydlí v blízkosti bytu Škrábala a dobře se znají. Dne na 19. 1istopadu 1971 - tedy osm dnů od loupeže se s ním setkal v budově O VB. Zde ho Škrábal požádal o zapůjčení propisovací tužky, protože si koupil starší motorové vozidlo typu MB 1000 a přišel si ho přihlásit...
Příslušníci VB se zaměřili i na kriminál, kde Stašek naposledy seděl. Na Mírově se dozvěděli, že Stašek seděl s jistým Svatoplukem Bardonkem. Byl to kamarád z Uherského Brodu, nar. 29. září 1939 a později i spoluvězeň na Mírově. Svědci, kteří si všimli falešného vozu v Senici a jejím okolí jej identifikovali jako Staškova spolujezdce...
Sedmadvacátého listopadu, tedy šestnáct dní po spáchání surové loupežné vraždy, byli všichni tři, se souhlasem prokuratury, obvinění z vraždy Pavola Míšaného a Cecílie Flamíkové a dopraveni do vyšetřovací vazby v Brně. V jejich domcích a bytech a v bytech jejich příbuzných začali probíhat domovní prohlídky.
U Staška se našly další cedulky s rozmalovanými espézetkami a ve sklepě v domě rodičů jeho manželky bylo v tašce pod uhlím schováno 70 000 korun. Ve Škrábalově bytě byla schována krabička se stejným typem nábojů, jakých bylo použito při vraždě, a k tomu 55 000 Kčs v hotovosti. Bardonek měl pod kobercem, v lustru a ve skříňce radiopřijímače nastrkáno dalších 40 000 korun.
Smrtící zbraň revolver Grand 590 ZKR
První z trojice kapituloval pod tíhou důkazů Škrábal. Po něm se přiznal Bardonek, který zavedl kriminalisty k místu, kde byl zahrabán bubínkový revolver Grand 590 ZKR, zbraň, kterou balistici jednoznačně určili jako vražednou. Další článek v řetězci důkazů nakonec rozpovídal i Ladislava Škrábala.
Plánů na rychlé získání peněz bylo víc. V osmašedesátém roce všichni tři obvinění připravovali velkou loupež v Kojetíně, jenže v kritickou noc zůstalo v budově závodu Ingstav příliš mnoho zaměstnanců, a tak si ozbrojené přepadení rozmysleli.
O dva roky později se Stašek se Škrábalem vloupali do budovy Dopravních staveb v Uherském Hradišti, kde měla být v ohnivzdorné pokladně připravena výplata pro zaměstnance. Po několikahodinové dřině se jim skutečně podařilo trezor otevřít, jenže uvnitř našli jen sto šedesát korun a svazek předtištěných stravenek.
Loupež v Senici představovala třetí pokus. Stašek sem už v září několikrát zajel na motocyklu a pozorně sledoval provoz v odbočce státní banky. Zjistil, že výplatní dny pro jednotlivé podniky jsou desátého až dvanáctého v každém měsíci, a na tu dobu také naplánoval přepadení. Od známého v národním podniku Let v Kunovicích si nechal vyrobit čtyři cedulky ve velikosti státní poznávací značky a sám na ně pomocí šablony namaloval čísla odpovídající značení vozidel Bezpečnosti. V Brnocaru - autopůjčovně v Brně vyzvedl červenou škodovku, přítel Škrábal opatřil revolver, domácky složený ze součástek v n.p. Přesné strojírenství v Uherském Brodě včetně odcizených příslušných nábojů a slíbil potvrzení falešného alibi.
Zbraň zachycená v dokumentaci
Ve středu desátého listopadu Antonín Stašek a Svatopluk Bardonek nasedli do auta a vyrazili. Přespali u jedné známé v Hodoníně. Časně ráno přemontovali poznávací značky a před bankou v Senici už suverénně vystupovali jako civilně oblečení policisté. Asi hodinu sledovali okna banky, kde se vydávali peníze. Všimli si páru, kterým trvalo přepočítávání déle. Pak dvojice usedla do šedivého auta a odjela. Červená ŠKODA 100 je začala sledovat. Řídil Stašek.
Za obcí Čáčov Stašek šedivé auto předjel a rukou ukázal, aby zastavilo. Stašek z auta vystoupil, šel k řidiči, v kapsy měl zbraň a chystal se střílet. V tu chvíli jel v protisměru zpola zaplněný linkový autobus. Stašek chtěl po řidiči doklady a pak začal řidiče kárat pro nějaký přestupek. Bardonek, který také přicházel k šedému autu však "kontrolu" auta přerušil slovy: „Příště buďte opatrnější. Dáme si na vás pozor.“
Řidič poděkoval a pokračoval v cestě. Po pěti stech metrech se celá situace opakovala. Řidič zastavil a pootevřel dveře. Když Stašek přišel k jeho autu, začal beze slova střílet. Do obětí vypálil celkem čtyři střely. Pak si převzal zbraň Bardonek a do nehybných těl vypálil ještě dvě zbývající rány... Sebrali z auta aktovku, doběhli k červenému autu, které mělo motor stále nastartovaný a rychle vyrazili od místa činu pryč. Když se blížili k městečku Holíč, odbočili ze silnice na polní cestu. Zastavili na okraji malého remízku, vyměnili falešné značky za pravé, cedulky odhodili do křoví. Bardonek zahrabal do země vystřílený revolver a přiklopil místo plochým kamenem. V obci Dubňany koupili v obchodě láhev denaturovaného lihu, tou pak v nedalekém lese polili prázdnou aktovku a spálili ji. Měli pocit, že se podařilo zahladit všechny použitelné stopy.
Poslední společná fotografie kumpánů Bardonka a Staška
Znovu navštívili přítelkyni v Hodoníně a uspořádali malý večírek, na který hostitelka přizvala ještě dvě kamarádky. Později se zmínila o tom, že oba pánové měli pozoruhodně dobrou náladu. V pátek ráno dopoledne dorazili Stašek s Bardonkem do n. p. Tatry Kopřivnice. Nic podstatného nedomluvil, ostatně šlo jen o to, aby získal alibi. Odtud pokračovali do Olomouce, kde se sešli se Škrábalem, rozdělili peníze, a pak všichni tři odjeli do Brna, kde Stašek vypůjčenou škodovku vrátil.
Na nádraží trochu popili v místní restauraci, pak si koupili lístky na vlak a krátce po desáté večer nastoupili do rychlíku směřujícího do Uherského Brodu a Kunovic. Vlak byl přeplněný, ale v jídelním voze bylo prázdno. Číšník uvedl, že na tři pány (Bardonek, Stašek, Škrábal) rozhodně nezapomene. Popíjeli pivo a slivovici a dali mu při placení takové vysoké spropitné, že na to do smrti nezapomene... V rozverné náladě plánovali další přepadení na jiném konci republiky, což bezpochyby příslušníky VB dokonale zmátne. Ovšem to přijde na řadu, až rozruch kolem senické vraždy utichne a pomalu dojdou uloupené peníze. Domluvili se, že se budou do té doby vzájemně stýkat co nejméně, doopravdy se sejdou, až přijde čas. Sešli se však už po patnácti dnech a to ve vyšetřovací vazbě.
V prvním stupni soudního jednání byli všichni tři obvinění odsouzeni k trestu smrti, v odvolacím řízení byl Ladislavu Škrábalovi rozsudek změněn na patnáct let odnětí svobody. Ostatním byl trest potvrzen. Obě žádosti o milost byly zamítnuty a rozsudek byl v jeden den pro oba pachtele vykonán.
UPOZORNĚNÍ:
V textu se úmyslně vyskytuje několik věcných chyb, které nijak nezpochybňují věrohodnost této skutečné události. Jde o opatření k zabránění krádeží informací z této stránky a jejich následném publikování v jiných médiích bez uvedení zdroje, čímž dochází k porušování autorských práv. Toto upozornění platí například pro redaktory časopisu KRIMI-REVUE, kteří pouze v jediném čísle (srpen 2011) uveřejnili 9 případů z Muzea zločinu, včetně 27 obrázků, aniž by uvedli skutečný zdroj informací. Rovněž to platí pro redaktory šasopisu TÝDEN Ondřeje Freje, Jakuba Kvasničky a Davida Jaroše, pod přímým dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. V čísle 37 časopisu TÝDEN vykradli z "Muzea zločinu" 8 fotografií a zařadily je do svého článku "Nejbrutálnějsí vrazi české historie" bez uvedení pravého zdroje fotografií. Také stojí za to navštívit stránku s Martinem Leciánem , aby návštěvníci "Muzea zločinu" viděli, jak se manipuluje s fakty... Na tuto kritiku, adresovanou doporučeně výkonnému ředitele Danielu Köpplovi, tento "výkonný ředitel" vůbec neodpověděl...
Neprošlo jazykovou úpravou.
Vyhotoveno 16. října 2016