Stephan Knaepen

Vrah dvou dětí

Požár, který vypukl 1. srpna 2001 po třetí hodině ranní v domku manželů Knaepenových na brněnském předměstí Starý Lískovec, odstartoval jednu z největších, nejrozsáhlejších a zřejmě i nejdelších policejních akcí v celé historii jihomoravské policie. Trvala téměř tři měsíce a přes veškerou snahu desítek kriminalistů, stovek policistů a vojáků se život dvou pohřešovaných sourozenců ve věku 13 a 11 let nepodařilo zachránit. Mrtev byl nalezen i jejich vrah – 41letý Stephan Knaepen z Belgie.

Obětí v tomto případě však mohlo být více. V jedné polovině rekonstruovaného domku, kde vypukl požár, spalo celkem pět lidí. Byla to 23letá česká manželka Stephana Knaepena, jejich tři malé děti a babička dětí (tchýně Stephana Knaepena). Hrozící tragédii odvrátil malý pes, který vytrvalým kňučením a štěkotem probudil matku dětí. Šla se proto podívat, zda-li se v domě něco nestalo. V chodbě domku ucítila zápach benzínu a plynu. Vzbudila matku a společně se snažily najít a zastavit zdroj ucházejícího plynu. Další dveře místností, kde se nacházely plynové spotřebiče, byly uzamčeny ač je žádná z žen před spánkem nezamykala. V chodbě navíc ležel kanystr, který musel v noci někdo přinést. Z těchto skutečností usoudila, že někdo chtěl dům podpálit i s ní, třemi dětmi a její vlastní matkou. Domyslela si, že žhář dveře v noci pozamykal, aby nikdo nemohl před ohněm z domku uniknout. Proto zavolala policii a hasiče a čekala na jejich příjezd. Krátce před jejich příjezdem došlo k výbuchu plynu a začaly šlehat plameny. Oknem se všem podařilo před plameny uniknout na zahradu.

Stephan Knaepen

Domněnku matky malých dětí o úmyslně založeném požáru potvrdili přímo na místě požáru i hasiči. Našli v domku celkem čtyři místa, kde byl požár založen. Nalezen byl i další kanystr, ve kterém dosud neznámý žhář a potencionální vrah přinesl benzín. Žhář polil benzínem také dvoje dveře a zapálil je. Zdrojem unikajícího plynu byl nepoužívaný ventil plynového rozvodu, na který také nikdy nebyl napojen žádný spotřebič. Ventil byl ve výši dvou metrů nad podlahou a otevřen musel být v době, kdy všichni v domě již spali. Velmi důležitou informaci poskytli kriminalističtí technici, kteří ohledáním místa činu vyloučili násilné vniknutí do domku. Na dvorku domku také volně pobíhali dva psi a ani jeden z nich na pohyb cizí osoby v noci nereagoval. Majitelka domku potvrdila, že jí nic nebylo odcizeno. Kriminalisté na základě všech zatím dostupných informací a důkazů došli k závěru, že požár byl založen úmyslně osobou, která má do domku volný přístup a v domku se velmi dobře orientuje.

Požárem poškozená chodba domu

O den později – 2. srpna 2001 oznámil brněnské policii ing. Vosmanský z Hranic na Moravě, že pohřešuje své dvě děti – syna ve věku 11 let a dceru ve věku 13 let, které byly na dvoudenním výletě společně s jeho zetěm Stephanem Knaepenem. Zeť měl údajně v úmyslu s dětmi navštívit historické památky Jižní Moravy, jednu noc přespat v přírodě a domů se měli vrátit 1. srpna během dne. Z Brna odjeli všichni tři osobním autem Renault Escape stříbrné barvy s hodonínskou registrační značkou. Děti měly u sebe kromě běžných věcí i plavky. V autě byly i dva spací pytle a lesácké potřeby.

Přestože měl nejen Stephan Knaepen, ale i obě děti k dispozici mobilní telefon, na volání rodičů i dalších příbuzných, včetně zasílaných SMS zpráv, nikdo nereagoval. Poslední SMS zprávu posílaly děti matce 31. července v 16:33 minut. Dokonce v nich uvedly místo, kde se nachází. Matka si však místo nezapamatovala a pouze se domnívala, že jde o Boskovice. Textovou zprávu zaslal téhož dne o dvě hodiny dříve (ve 14:30 hod.) Stephan Knaepen i své manželce. Doslova v ní uvedl: "Jsme teď před zámkem v Ostrožské Nové Vsi, pod Uherským Hradištěm." Byla to lež. Jak bylo později od mobilního operátora zjištěno, pohyboval se v okolí Bučovic.

Sourozenci Vosmanští

Velmi zajímavé, leč neověřené informace získala policie ke Stephanovi Knaepenovi. Ve Francii absolvoval vojenskou školu a nastoupil do cizinecké legie. Pak utrpěl úraz, z legie byl propuštěn a pobíral invalidní důchod. Byl celkem třikrát ženatý. K jeho zálibám patřilo cestování, návštěvy zámků, hradů a zřícenin. Zajímal se o zbraně a odebíral řadu časopisů o zbraních a armádě. Kromě toho sbíral návody k užívání různých léků. Ke svým třem dětem byl pozorný, milý a nikdy je fyzicky netrestal. V červnu 2001 však údajně došlo ke změně jeho chování vůči manželce. V tu dobu také vyšlo najevo, že Stephan Knaepen má uhradit vysokou finanční částku z bývalého manželství v Belgii. Údajně pak svou českou manželku fyzicky několikrát napadl. Manželka svého belgického manžela před příbuznými omlouvala tím, že na rekonstrukci domku, který je z poloviny neobyvatelný, finančně nestačí, a proto je psychicky labilní. Dokonce jako původce hádek a nedorozumění uváděla sama sebe.

Ukázka bulvárního článku o pohřešovaných

Ačkoliv informace o cíli výletu, směru nebo pohybu pohřešovaných byly neznámé nebo neúplné, dokonce záměrně nepravdivé, bylo vyhlášeno celostátní pátrání s pokyny a konkrétními úkoly pro policisty. S případem tak byli seznámeni všichni příslušníci kriminální, pořádkové, dopravní, pohraniční a železniční policie v celé České republice. Zároveň byl ustanoven jedenáctičlenný zvláštní tým s názvem "Děti", složený ze zkušených kriminalistů. Jeho jediným úkolem bylo vypátrání pohřešovaných dětí podle detailně vypracovaných úkolů o devatenácti bodech. Bulvární žurnalisté a investigativní novináři s pochybnou motivací a kvality zavětřili příležitost a po celé tři měsíce bez jediného důkazu spekulovali o osudu dětí. Policisté byli obviňováni z neschopnosti a zatajování informací. Naopak slovo dostávali různí pomatenci, vydávající se za senzibily a jasnovidce. S odstupem času je to obzvláště deprimující - už jen proto, že děti zemřely 31. července (první den výletu) a jejich vrah o den později - tedy v době, kdy policie neměla žádnou informaci o pohřešovaných.

Sotva začal tým plnit první úkoly z daného plánu, oznámil 7. srpna 2001 jeden z občanů z Nebovid nález mrtvoly na okraji lesa v blízkosti Ostopovic. Mrtvola byla již ve stádiu rozkladu. Z dokladů, které byly u mrtvoly nalezeny, vyplynulo, že se jedná o doklady znějící na jméno Stephana Knaepena. Rovněž i mobilní telefon prokazoval, že patří Knaepenovi. Není bez zajímavosti, že mrtvola měla kolem krku zavěšený dalekohled a z místa nálezu mrtvoly bylo pouhým okem vidět na Knaepův domek.

Pitva prokázala, že se skutečně jedná o Stephana Knaepena. Kromě jizvy po operaci slepého střeva a kompletní zubní protézy to prokázala i genetická expertíza. Tělo zemřelého neneslo žádné stopy násilí. Byla však zjištěna těžká choroba srdce. V krvi zemřelého bylo zjištěno celkem šest druhů léků, určených k léčbě duševních chorob, k tišení bolesti, k léčbě nespavosti, schizofrenní psychózy, k potlačení psychózy a agresivity. Jeden z léků se používá v lékařství při zahájení narkózy. Jako příčinu smrti znalci stanovili selhání srdeční činnosti po požití většího množství léků.

Nález těla Stephana Knaepena

O den později - při policejní pátrací akci policie našla v Ostopovicích opuštěné auto, které patřilo Knaepenovi. Ve vozidle byl nalezen mobilní telefon, který používali pohřešovaní sourozenci, a dále množství léků a obalů od léků, odpovídající pitevním nálezům. V kufru auta byly nalezeny umělohmotné nástavce ke kanystrům na benzín a také umělohmotná upínací páska. Jak se později ukázalo, stejnou páskou byli spoutáni i oba dva pohřešovaní sourozenci. Kromě dalších věcí, které prokazovaly vztah k požáru domku a k vraždě dvou dětí, byly nalezeny také dva dopisy psané vlámsky a anglicky. Oba dopisy svým obsahem připomínaly dopisy sebevrahů na rozloučenou. Závěrečné věty zněly: "Ničeho nelituji, protože jsem věděl, že se to muselo stát. Můj život byl jeden velký propadák"…

Speciální tým na základě všech informací vytipoval několik míst možného výskytu pohřešovaných dětí. Zohlednil přitom i záliby Stephana Knaepena v hradech, zámcích a zříceninách i jejich poslední prokazatelný výskyt v Bučovicích, včetně vodních ploch vhodných pro koupání dětí. Samotná osa možného pohybu pohřešovaných byla určena těmito body: Brno – Bučovice – Brankovice – Buchlovice. Plocha takto určeného prostoru činila několik stovek kilometrů. Jak se později ukázalo, byly Buchlovice zařazeny omylem. Několik na sobě nezávislých svědků totiž tvrdilo, že děti byly spatřeny v cukrárně v Buchlovicích. Později zjištěné skutečnosti tomu odporovaly.

Rozsáhlé pátrání motorizovaných policejních hlídek na určené trase, včetně všech vedlejších silnic, mělo jediný cíl – rychle prohlédnout prostor, kde by se mohl vyskytnout hledaný vůz, případně jeho osádka. Není bez zajímavosti, že jedna hlídka při tomto průzkumu stála necelých tři sta metrů od mrtvých dětí. Protože si děti na výlet vzaly plavky byla potápěči propátrána řada poměrně rozsáhlých vodních ploch v místech domnělého výskytů dětí.

Při hledání dětí zcela selhala pátrací metoda pomocí termovize umístěné ve vrtulníku. Jak se později ukázalo, obě mrtvé děti byly ukryty ve spacích pytlích, které plní funkci tepelné izolace. I několikeré výzvy určené občanům obcí, aby okamžitě hlásili policii výskyt pohřešovaných, byly ve své podstatě již zcela zbytečné. Přesto během čtyř měsíců policie obdržela přes 150 oznámení a informací, které po celé čtyři měsíce zpracovávali dva policisté. Pokud oznámení či informace jevila známky věrohodnosti, okamžitě byli do uvedených míst nasazeni policisté a vojáci vojenské posádky v Bučovicích s příslušnou technikou. Jen za jediný den – 24. srpna 2001 policisté společně s vojáky prohledali 56 km čtverečních a vrtulník s termovizí propátral prostor o rozloze 300 km čtverečních. V některých dnech se počet pátrajících policistů a vojáků pohyboval na hranici 650 mužů…

Česká policie obdržela 3. září 2001 od Interpolu informaci, že po pohřešovaných dětech nebyly v zahraničí nalezeny žádné stopy. Tuto zprávu vyvracel jistý bulvární deník, který tvrdil, že děti žijí v luxusní čtvrti Paříže. Údajně byly uneseny dvěma neznámými muži, kteří si mysleli, že Knaepen je jejich otcem, a tímto způsobem ho chtěli donutit k vydání dlužných peněz. Jiný bulvár po celou dobu pátrání hájil teorii o mezinárodním gangu, zabývajícím se únosy dětí pro účely nelegálních transplantací.

Náhodný chodec nalezl 25. listopadu 2001 u Brankovic na Vyškovsku pod vrstvou spadaného listí dva spací pytle. V nich byla ukryta dvě dětská těla se svázanýma rukama. Podle expertiz patřila hledaným sourozencům. Pitva prokázala, že byli uškrceni. O několik měsíců později byl případ odložen. Ještě než se tak stalo, utichl i hlas "zuřivých reportérů".

Fotografie a další podklady k tomuto případu věnoval Muzeu zločinu
vrchní komisař kpt. Vladimnír Matoušek
člen vyšetřovacího týmu

© JUDr. Miloslav Jedlička