Bohumil Vacík je v pořadí desátým mužem v České republice, který byl po zrušení trestu smrti (v květnu 1990) odsouzen k doživotnímu vězení. Během necelého jednoho měsíce zastřelil v Chodově na Sokolovsku a v samotném Sokolově 4 osoby. Mezi oběťmi bylo dítě ve věku 6 let a také žena ve vysokém stupni těhotenství... Motivem vražedných jednání byly dluhy, které vznikly z jeho neúspěšných podnikatelských aktivit. Bohumil Vacík se po absolvování základní školy vyučil opravářem zemědělských strojů. V roce 1973 byl přijat k tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti (policie) jako řadový příslušník. Rok nato utrpěl velmi vážný úraz a byl téměř rok v pracovní neschopnosti. Po 6 letech policejní služby odešel pracovat jako zámečník. Od roku 1990 byl v částečném invalidním důchodě a přivydělával si prodejem karet firmy GWC. Na veřejnosti však vystupoval jako bohatý a úspěšný podnikatel.
Soudní psychiatři a psychologové zjistili, že Vacík je osobností s polymorfní psychopatií, s hysterickými, schizoidními a agresivními projevy. Jeho intelektuálová kapacita (IQ) je v rozmezí průměru až nadprůměru. Byl u něho zjištěn sklon k hypochondrickému prožívání s neurotickými reakcemi na spáchané zločiny. Invalidita v žádném případě nesouvisela a také nebyla původem jeho vražedného jednání.
První vraždu spáchal nad ránem 19. prosince 1994 ve vrátnici Pozemních staveb Sokolov. Obětí se stal Vacíkův známý Jan Hejduk (54), který v areálu Pozemních stavbách pracoval jako vrátný. Vacík po něm žádal zapůjčení zbraně na dvě hodiny a za tuto službu mu nabízel částku 10.000,- Kč. Když Jan Hejduk odmítl zbraň zapůjčit, Vacík se ji zmocnil násilím a dvěma výstřely do hlavy svého známého usmrtil a z místa činu i se zbraní uprchl.
Dne 11. ledna 1995 byla krátce po šesté hodině večerní přepadena benzínová čerpací stanice v Líšově u Českých Budějovic. Při loupeži pachatel těžce zranil čerpadlářku Milenu Puchingerovou (54), které odcizil 25.000,- Kč. Druhý den ráno Milena Puchingerová na následky zranění zemřela. Krátce po činu přijel k čerpací stanici v Líšově řidič. Když natankoval benzín, z kanceláře vyšel muž s "kasírtaškou" v ruce a od řidiče s naprostým klidem převzal za načerpaný benzín 400,- Kč. Později řidič bezpečně poznal v čerpadláři s "kasírtaškou" Bohumila Vacíka...
Dne 14. ledna 1995 policie objevila v jednom bytě v Chodově tři mrtvoly, ve kterých identifikovala vietnamského obchodníka Tien Minn Tooa (37), jeho českou manželku Jindřišku (29) v devátém měsíci těhotenství a jejich dcerku Oldřišku (6). Další dcera manželů Toových ve věku 10 let unikla jisté smrti jen proto, že byla mimo domov. Všichni byli zastřeleni odcizenou pistolí vrátného Jana Hejduka. Podle lékařů k smrti poškozených došlo již 11. ledna 1995 kolem deváté hodiny ranní. Žádné peníze či věci odcizeny nebyly.
Při rozsáhlém policejním vyšetřování, které bylo zpočátku orientováno na příslušníky vietnamské komunity v ČR padlo podezření na Bohumila Vacíka. S manželi Toovými se znal, často je navštěvoval a získal si jejich důvěru. Svědci dokonce uvedli, že se při návštěvách s 6letou Oldřiškou, kterou později skutečně zavraždil mazlil. Existuje i amatérská videonahrávka odvysílána TV NOVA s patřičným bombastickým komentářem pod názvem "Nadílka". Je na ní zachycen Bohumil Vacík, který jako "Mikuláš něžně hladí svou budoucí oběť"... Vyvražděná rodina považovala Vacíka za slušného a "hodného" člověka. V listopadu 1994 mu Tien Minn Too, který rozhodně nepatřil ke špičce vietnamské komunity půjčil 28.000,- Kč.
Neúspěšný a zadlužený podnikatel, vytloukající klín klínem se rozhodl svého věřitele zavraždit. Ráno 11. ledna 1995 přišel do jeho bytu. Na otázku, zda-li přinesl peníze, odpověděl kladně. V kuchyni pak místo peněz vytáhl pistoli a namířil ji na Tooa. Too se začal smát a bral vše jako vtip. Vacík Tooa varoval, že to myslí vážně a vystřelil. Hned po výstřelu se v kuchyni objevila 6letá Oldřiška, která s výkřikem "já to řeknu mamince" utíkala do svého pokoje. Vacík po dítěti vystřelil. Když chtěl byt rychle opustit, vešla do bytu Toova manželka Jindřiška ve vysokém stupni těhotenství a ptala se, kde je její manžel. Když procházela kolem něho, střílel znovu...
Vacíkovu bezcitnost a cynismus dokresluje skutečnost, že v době ohledání (tři dny po spáchaném zločinu) se pohyboval kolem domu, ve kterém vraždil. Navštívil také policejní ples a své bývalé spolupracovnici slíbil, že na plese zjistí od svých bývalých kolegů podrobnosti o spáchaných vraždách. Druhý den večer se pak spolupracovnice z televize dozvěděla, že vrahem je právě on...
Krajský soud v Plzni odsoudil 14. srpna 1996 Bohumila Vacíka k doživotnímu odnětí svobody za čtyři vraždy a nedovolené ozbrojování. Za vraždu čerpadlářky Mileny Puchingerové však souzen nebyl. Ač byl bezpečně poznán hodnověrným svědkem, rekognice nebyla v přípravném řízení provedena přesně podle zásad trestního řádu. Proti rozsudku se Bohumil Vacík neodvolal.
Poslední Vacíkovou obětí byla jeho manželka Svatava (51), která ho i přes veškeré negativní vlastnosti skutečně milovala. Když se dozvěděla, z čeho je její manžel obviněn, spáchala 2. března 1995 sebevraždu otravou svítiplynem... Nešťastná učitelka mateřské školy se v dopise na rozloučenou svěřila se svou bolestí, umocněnou pohrdáním okolí, které ji, ač nevinnou, odsoudilo společně s vrahem. Vacík zprávu o smrti své manželky přijal bez viditelného rozrušení...
© JUDr. Miloslav Jedlička