Miroslav Stehlík

Narozen 14. června 1956 - popraven 25. února 1986 v Praze

Dne 8. října 1984 byl Miroslav Stehlík jako zvlášť nebezpečný recidivista odsouzen Městským soudem v Praze pro trestné činy dvojnásobné vraždy, jednoho pokusu vraždy, 12 případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti. Trest byl vykonán v Praze 25. února 1986.

Miroslav Stehlík pocházel ze sedmi dětí a od dětství s ním byly výchovné potíže. Proto strávil 2 roky v dětském domově. Otec byl alkoholik a společně s matkou měl kriminální minulost. Otec byl v roce 1960 odsouzen za opakované pohlavní zneužívání. Jeden z jeho mladších bratrů se dopustil v roce 1981 ve věku 24 let trestného činu vraždy. Několika bodnými ranami usmrtil 60letou sousedku. Další z bratrů pak byl několikrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Poprvé byl Miroslav Stehlík odsouzen v 15 letech za pokus znásilnění ke dvěma letům odnětí svobody s tříletým podmíněným odkladem. V 18 letech, ještě ve zkušební době se dopustil řady dalších trestných činů. Celkem ve 34 případech provedl vloupání do bytů, ubytoven a automobilů. Ve dvou bytech dokonce pustil plynové hořáky a navíc v jednom napadeném bytě se pokusil založit požár. Jen zcela náhodou nedošlo k výbuchům, případně požárům. Chtěl se tak lidem pomstít za to, že v bytech "nebylo nic k ukradení".

Policejní fotografie z místa činu vraždy Blanky N.

Kromě toho se pokusil, pod pohrůžkou zabití znásilnit 27letou ženu. Proto tyto skutky mu soud uložil souhrnný trest odnětí svobody na 7 let. Protože znalci zjistili, že Stehlík trpí sexuální deviací - exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem, doporučili jeho ústavní léčbu. Ve věznici se choval neukázněně a odmítal se podrobit vězeňskému režimu. Proto byl přeřazován do přísnějších věznic. Ve Valdicích se pak svým chováním prosadil mezi tamní kriminální elitu.

Není bez zajímavosti, že už v průběhu vazby se snažil probourat do vedlejších cel, kde byly umístěny ženy. Z vězení byl propuštěn v roce 1981 a nastoupil ústavní sexuologickou léčbu v Praze Bohnicích, která mu byla ukončena 18. srpna 1983. Ještě v průběhu léčby, při udělených vycházkách nebo útěcích spáchal nejméně 5 dokonaných sexuálních útoků na náhodně procházející ženy. Jak sám doznal, řadu útoků nedokonal, protože byl vyrušen cizími osobami nebo se vyhlédnutým obětem podařilo utéci. Rovněž i svou první vraždu Stehlík spáchal v době ústavní léčby. Na začátku srpna 1983 utekl z ústavu a potloukal se po Praze. Krátce po půlnoci si všiml 30leté ženy, která v Praze 9 vystoupila z tramvaje a žádal po ní pohlavní styk. Když žena nabídku odmítla, vytáhl dýku a násilím ji zatáhl do blízkého parku. Protože se bránila, uškrtil ji. Poté nad mrtvou masturboval. Dýku ji přitom zasunul do přirození. Po dokonání činu ji odcizil peněženku a vrátil se do léčebny.

Stehlík na figurantce předvádí útok na Blanku H.(nůž je pro účely rekonstrukce zhotoven z tvrdého papíru)

Dalšího vražedného útoku se Stehlík dopustil 13 hodin po propuštění z ústavní sexuologické léčby. V Praze, za fotbalovým stadionem Bohemians si ve 4 hodiny ráno všiml ženy, která přecházela ulici. Začal ji sledovat. Přestože vešla do domu, utíkal za ní a dostihl ji mezi 1. a 2. patrem. Začal ji osahávat a protože se bránila, použil k překonání odporu nůž, který neustále nosil u sebe. Když pak oběť začala volat o pomoc, začal ji jednou rukou rdousit. Při potyčce oba upadli a po pádu ji Stehlík třikrát bodl nožem. Po té nad mrtvolou ženy opět masturboval a při odchodu z místa činu ji odcizil i peněženku.

Stehlík byl dopaden za 12 dnů po spáchání poslední vraždy. Přestože byl zahrnut jako možný pachatel vraždy Blanky N., byl z okruhu podezřelých vyloučen, neboť mu pracovníci léčebny v Bohnicích poskytli "nezvratné" alibi, ač se sám doznal, že v den vraždy z ústavu uprchl. Na objasnění všech Stehlíkových zločinů se podílel i parukář z tehdejších Filmových ateliérů Barrandov. Stehlík se totiž v průběhu vazby nechal ostříhat dohola, čímž podstatně změnil svůj vzhled. Parukář mu proto zhotovil pro účely rekognice paruku, odpovídající úpravě jeho vlasů před zatčením.

Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění se značným sklonem k agresivitě. Kromě toho zjistili známky sadismu, pronikající do oblasti sexuality, včetně nepřátelských postojů k ženám. Jeho resocializaci znalci zcela vyloučili. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s obětmi.

další místnost muzea