Ladislav Hojer
Narozen 15. března 1958 - popraven v Praze 7. srpna 1986
Ladislav Hojer zvlášť sadistickým způsobem zavraždil v letech 1978 - 1982 celkem pět žen. Motivem útoku byla sexuální agrese. Podle znalců byl Hojer primitivní psychopatickou osobností s citovou tupostí. Chyběly mu ty nejzákladnější morální normy. Zvlášť u něho vynikala neúcta k lidskému životu. Jeho náprava byla znalci vyloučena. Kromě sexuální agrese byla u něho zjištěna také agrese obecná a nebylo možné vyloučit recidivu a to ani v případě kastrace či stereotaktické operace. Všechny činy spáchal v příčetném stavu, promyšleně a bez známek duševní choroby...
Hojer se po ukončení zvláštní školy vyučil sklenářem. Zaměstnavatel hodnotil jeho pracovní morálku jako velmi podprůměrnou. Byl uzavřený a málo komunikativní. Jak sám vyšetřovateli přiznal, nikdy neměl vážnou známost a také s žádnou ženou neměl dobrovolný pohlavní styk. V minulosti nebyl souzen za žádný trestný čin.
První vraždu spáchal 2. listopadu 1978 v Děčíně na nábřeží řeky Labe, pouhých 35 metrů od obydleného domu. Z Prahy do Děčína přijel proto, "aby poznával krásy země a podíval se po nějaké ženské". Při procházce městem si vyhlédl asi 22letou dívku, kterou začal sledovat až téměř k řece. Dívka však měla štěstí. Zašla do domu. Krátce na to potkal 30letou Evu R., kterou srazil k zemi a protože se bránila, rukama ji uškrtil. Pak se pokusil o soulož. Při odchodu z místa činu ji do genitálu zastrčil kopřivu.
Nález zavražděné dívky na WC
Další vraždu spáchal 9. února 1980 ve vlaku z Prahy do Děčína jako voják základní služby. Při nastupování do vlaku si všiml 25leté ženy, kterou opět začal sledovat. Když pak odešla na WC, vnikl za ní, WC za sebou uzavřel a zde ji rukama uškrtil. Poté na mrtvé vykonal soulož. Při odchodu pak klíčem dveře záchodu uzavřel do polohy "obsazeno" a šel si sednou do kupé na její místo. Asi po 15 minutách jízdy z vlaku vystoupil a odjel zpět do Prahy.
Fotografie dodnes neidentifikované ženy nalezené v přehradě Ružín v Košicích
Na podzim téhož roku se rozjel vlakem do Košic na Slovensku. Na břehu přehradní nádrže Ružín potkal ženu ve věku kolem 25-30 let. Srazil ji k zemi, strhal z ní šaty a znásilnil ji. Po souloži ji uškrtil. Nalezeným drátem ji svázal, na prsa ji připevnil kámen a odtáhl do vody. Mrtvola dodnes neznámé ženy byla nalezena až o rok později, bez hlavy a obou zápěstí.
Hrůzný nález zavražděné Ivany M.
Nejbrutálnější vraždu spáchal Ladislav Hojer v noci na 31. ledna 1981 v Brně, asi tři měsíce po skončení základní vojenské služby. Z Prahy do Brna přijel opět vlakem a to už ráno kolem 5:00 hod. Celý den prochodil městem. V noci pak na tramvajové zastávce potkal 18letou Ivanu M., kterou odtáhl do parčíku mezi panelovou výstavbou a pokusil se ji s nožem v ruce znásilnit. Podařilo se mu to pouze částečně, neboť dívka se bránila. Proto ji rukama uškrtil. Pak nožem odřezal oběti obě prsa a vyřízl přirození. Odřezané orgány uložil do igelitové tašky, kterou měl u sebe na nákupy. S nimi pak odjel do Prahy a uložil si je v bytě do ledničky. Asi po týdnu orgány uvařil ve slané vodě a část jich snědl...
Zavražděná Ivana M.
Poslední vraždu Ladislav Hojer spáchal 3. října 1981 krátce po desáté hodině večerní v Praze 5. Obětí se stala 51letá Anna Š. Hojer ji přepadl s nožem v ruce. Ženě nejdříve nožem rozřezal kabát, sukni a spodní prádlo. Pak nůž ženě přiložil ke krku, omotal ji hlavu punčochou, aby nekřičela a znásilnil ji. Pak ji rukama uškrtil.
Večer 11. října 1981 byl Hojer dopaden a k vraždě Anny Š. se na základě důkazů doznal. Jenom k tomuto případu bylo vyslechnuto 144 svědků a prověřováno 3.500 vytipovaných osob. Během následujících devíti měsíců usilovné a důsledné práce kriminalistů mu byly prokázány další čtyři vraždy. Bohužel, jedna z obětí dodnes nemá jméno...
Poznánka autora toho webu:
Tuto fotografii v úvodu stránky vykradla redakce "Týden" a to přímo pod dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. Stalo se tak v 35 čísle na stránce 37, které vyšlo 5. září 2016. Autoři článku "Nejznámější vrazi české historie", pod kterým jsou podepsaní Onřej Frej, Jakub Kvasnička a David Jaroš, vykradli z mého "Muzea zločinu" celkem 8 fotografií. Jednu fotografii s popiskem Martin Lecián, přiřadili pod portrét muže, který neměl s Martinem Leciánem zhola nic společného. Jen novinářům z "TÝDNE" je tedy asi jasné právnické přísloví psané latinsky "IN DUBIO PRO REO"... Ze čtenářů pak dělají doslova voly. Na tuto kritiku, adresovanou doporučeně výkonnému ředitele Danielu Köpplovi, tento "výkonný ředitel" vůbec neodpověděl...