Jack Ripper - Jack Rozparovač

Londýn 1888

Jack Rozparovač je podezřelý, že ve špinavých uličkách chudinské čtvrti Whitechapel na východě Londýna (East End) v průběhu několika týdnů roku 1888 zavraždil 5 prostitutek. Všechny žily v okruhu sotva pěti set metrů od sebe, tři z nich ve stejné ulici, dvě dokonce ve stejném domě. V této čtvrti žilo kolem 1.200 prostitutek. První zavražděnou byla Mary Ann Nicholsonová. Bylo ji 42 let a byla známá pod jménem Polly. Své zákazníky si vodila do noclehárny, kde postel stála jednu penci na hodinu. Byla nalezena v kaluži krve před jednou z barabizen na Buck´s Row. Vrah jí uřízl hlavu a rozpáral nožem břicho. Stejným brutálním způsobem rozpáral další tři prostitutky.

Zavražděné prostitutky

Přestože pravá identita Jacka Rozparovače byla Scotland Yardem zjištěna, dodnes ji málokdo věří. Během více než 110 let různí "badatelé" a žurnalisté podezírají z těchto zločinů na základě vlastních verzí celkem 73 osob včetně příslušníka královské rodiny prince Alberta. Nechybí mezi nimi ani verze o královském spiknutí. Dokonce se vyskytla teorie, že vrahem byl královský lékař sir William Gull, který jednal na pokyn samotného předsedy vlády lorda Salisburyho. Zavražděné prostitutky prý věděly o tom, že 24letý vnuk královny Viktorie - princ Albert - se tajně oženil s jednou z jejich kolegyň, s níž dokonce zplodil syna a pokusily se údajně vydírat královský dvůr.

Jack Rozparovač musel být podle pitevních nálezů lékařem a jeho zvláštností bylo, že byl levákem. Asi sedm týdnů po nalezení poslední zavražděné ženy byla vylovena z Temže mrtvola lékaře, který mělu sebe různé pitevní nástroje. Jeho fotografie byla zveřejněna ve všech tehdejších anglických listech. Na výzvu se přihlásili jeho známí, kteří prohlásili, že utopeného poznávají a že se jim zdál pomatený. Jeho jméno znělo Montague John Druitt a byl alkoholikem. Po jeho smrti přestaly vraždy v Rozparovačském stylu. Krátce nato policie oznámila, že vrah, známý pod jménem Jack Rozparovač se utopil.

Údajný deník Jacka Rozparovače

V roce 1991 byl v domku na londýnském předměstí nalezen údajný deník Jacka Rozparovače. Jako autor byl identifikován James Maybrick. Celkem 12 znalců podrobilo deník o 65 stranách rozsáhlým expertízám. Část znalců došla k názoru, že sice nelze jednoznačně potvrdit jeho pravost, ale také není možné deník označit za padělek. Druhá část expertů tvrdí, že jde o padělek. Analýza inkoustu nevykazuje obvyklé známky stáří. Papír deníku je však pravý. Jazyková expertka navíc našla dva výrazy, které byly v té době ještě neznámé.

Osoby nejvíce podezřelé z vražd

K záhadám, které Jacka Rozparovače doprovázejí, v roce 1988 přibyla další. Scotland Yard v tomto roce obdržel obálku s dokumenty k případu "Jack Rozparovač", které se z jeho archívů ztratily před desítkami let. Nikdo neví, kdo je kdysi ukradl, a neznámá zůstala i osoba, která je zčista jasna vrátila.

Jacku Rozparovači jsou připisovány i další vraždy žen

S novou teorií o pravé identitě Jacka Rozparovače přišla před nedávnem ve své knize "Portrét vraha: Jack Rozparovač - případ uzavřen" americká autorka detektivních bestsellerů Patricia Cornwellová (nar. 1957). Podle ní vraždy spáchal impresiomistický malíř Walter Sickert (1860-1942), jehož díla visí v londýnské Tate Gallery, pařížském Louvre či newyorském Guggenheimově muzeu. Autorka za šest miliónů dolarů nakoupila další Sickertova plátna, jeho dopisy a nechala analyzovat s korespondenci připisovanou Jacku Rozparovači. Podle Cornwelové Sickert dokonale zapadá do psychologického portrétu vraždícího maniaka:

nenáviděl ženy a opovrhoval prostitutkami, ačkoli mu sedávaly jako modelky;
byl proslulý násilnickými fantaziemi, zobrazoval násilí vůči ženám;
vynikal nadprůměrnou znalostí medicíny, protože studoval nejmodernější poznatky.

Na rozdíl od většiny hledačů pravdy o Jacku považuje Cornwellová stovky dopisů, v nichž se Rozparovač vyjadřuje ke zločinům a vysmívá se policii, za pravé. Údajný vrahův dopis z roku 1888 byl zjevně napsán na papíře se stejným vodoznakem, jaký používali Sickert a jeho žena. Vzorky DNA na dvou Jackových dopisech a známkách se navíc shodují s několika dopisy Sickerta a jeho manželky Ellen. V některých Sickertových obrazech našla Američanka "zamaskovaná" místa činu. Kromě toho se Sickertovy obrazy podle ní vyznačovaly až "hrůzostrašnou podobností" s fotografiemi obětí. Hlavním trumfem autorky se stalo malířovo přiznání, že mu jako malému chlapci jeden pseudolékař při barbarské operaci poškodil penis. Jako motiv vražedného jednání Jacka Rozparovače alias Waltera Sickerta vidí v "jeho impotenci a životních traumatech"...

S novou a zcela zaručenou identitou Jacka Rozparovače přišel v roce 2005 soukromý detektiv Trevor Marriott z Velké Británie. Po desti letech bádání došel k závěru, že vraždící maniak byl námořník z obchodní lodi a své oběti si vybíral v místech, kde loď kotvila. Jeho přesvědčení je založeno ve spojení podobných případů sériových vražd, které se v té době staly v Německu a v Nicaragui...

další místnost muzea