Jiří Kajínek

"Nejznámější český vězeň"

Narozen 11. ledna 1961 v Prachovicích (okr. Chrudim)

Jiří Kajínek

Jiří Kajínek patří k nové generaci zločinců v České republice. Jeho charakteristickým znakem je "profesionální" přístup, zejména důkladná příprava na zamýšlený zločin, cílevědomost a odhodlání kdykoliv použít zbraň. Za dvojnásobnou "nájemnou" vraždu a jeden pokus vraždy byl odsouzen k doživotnímu trestu. Jeho případ také názorně odhaluje nepřipravenost tehdejších orgánů činných v trestním řízení na nové formy zločinu a neprofesionalitu a neuvěřitelnou neschopnost vězeňské služby při práci s nebezpečnými zločinci.

"Nejznámější český vězeň" Jiří Kajínek byl k doživotnímu trestu odnětí svobody odsouzen 23. června 1998 Krajským soudem v Plzni. V zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20:00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním vozidle Mazda bílé barvy. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní ochránce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal korunním svědkem.

Kajínkův trestní spis v době projednávání tvořilo více než 10.000 stran a plzeňskému soudu zabralo jeho projednávání 46 dnů. Soudní proces byl několikráte odročen a trval více jak 4 roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a zhruba desítka soudních znalců. Jen rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 strojopisných stran. Kajínek účast na vraždách kategoricky popřel. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100.000,- Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku "nad rámec dohody" překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, při kterém jim odcizil služební vozidlo a zbraně.

Dne 18.ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise (vedoucí oddělení vazby a trestu, psycholog, sociální pracovník a samostatný vychovatel) přerušil Kajínkovi výkon trestu na dobu 21. - 23. ledna 1993. Komise "seznala", že si Kajínek plní své úkoly svědomitě, ochotně, je iniciativní a pracuje nad rámec svých povinností... Kajínkovi byl trest přerušen i přesto, že byl označen jako nebezpečný recidivista, což v podstatě vylučuje jakékoliv výhody, včetně . První střet se zákonem pro majetkovou trestnou činnost měl ještě jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. O tři roky později stanul před soudem znovu; vedle bytových krádeží mu bylo dáno za vinu nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, neboť při zatýkán zranil tři policisty železnou tyčí. Propuštěn byl na základě amnestie prezidenta Havla v květnu 1990. Před ozbrojenou loupeží byl znova odsouzen k 7 letům vězení za vloupání do 20 bytů. Trest si opět neodpykal celý, protože byl soudem podmínečně propuštěn...

Záruku k dvoudennímu propuštění nebezpečného recidivisty Kajínka dala Eva Musilová - manželka bývalého pracovníka Úřadu vlády ing. Petra Musila. Kromě toho, že u Kajínka vykonávala "nadstandardní návštěvy", tak po celou dobu jeho ukrývání byla s ním ve spojení a pomáhala mu, aby ho policie nevypátrala. Sám ing. Petr Musil dokonce Kajínka přivedl k tehdejšímu ministrovi spravedlnosti dr. Novákovi a společně žádali revizi rozsudku za loupež. Kajínek se do vězení nevrátil a o 4 měsíce později spáchal uvedené vraždy.

Dne 8. února 1994 byl Kajínek zadržen v Hostýnské ulici v Praze 10 v okamžiku, kdy z bytu, ve kterém v té době přebýval, nakládal do luxusního mercedesu stojícího před domem tři samopaly, osm pistolí, brokovnici a bezmála 10.000 nábojů. Zajištěna byla i zbraň zákeřná - pistole s tlumičem. Díky rychlému zásahu policie nestačil Kajínek použít neustále připravenou a nabitou zbraň. Kromě toho byly v bytě zajištěny starožitné předměty neznámého původu.

Jiří Kajínek před soudem

Jiří Kajínek před soudem

Po té byl umístěn do vazby ve věznici v Plzni - Borech. Za dva měsíce nato (v první polovině dubna 1994) bylo zjištěno, že Kajínkovi zaslala do jeho cely Jana Škardová - zaměstnankyně soukromé firmy, která měla ve vězeňském areálu prodejnu s potravinami balíček, v němž byl kuchyňský nůž s 12 cm čepelí... Nůž měl sloužit Kajínkovi k útěku a údajně Jana Škardová dostala za tuto "službu" vysokou odměnu od Kajínkových kompliců.

V této době byl rovněž trestně stíhán 27letý strážný vězeňské služby, který zprostředkovával obviněným osobám kontakt s lidmi mimo vězeňský areál v Plzni - Borech včetně Jiřího Kajínka. Kromě dopisů z věznice vynášel také vyplněné tikety na různé sázkové hry, za což dostával finanční provizi. Po těchto událostech byl Kajínek převezen do vazební věznice v Českých Budějovicích. Zde se v červenci 1994 rovněž pokusil o útěk a byl dopaden týž den u řeky Vltavy.

Vězeňská fotografie Jiřího Kajínka

Jiří Kajínek před soudem

Dne 11. září 1996 se Kajínek opět pokusil uprchnout z vězení tentokrát z věznice ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl Kajínek objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely. Obavy policistů z Kajínkova útěku vyústily v tragédii. V březnu 1997 při jeho eskortě z věznice do budovy plzeňského krajského soudu havaroval doprovodný policejní vůz s příslušníky zásahové jednotky poté, co se na křižovatce srazil s vozem BMW, jehož řidič přehlédl policejní majáky a výstražné sirény. Při nehodě byly usmrceny dvě ženy a další lidé byli zraněni. Po svém konečném odsouzení byl převezen do "nejstřeženější" věznice Mírov. Přesto se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18:15 hod. opět uprchnout.

Kajínkův útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám, mezi než patřily i "zaručené" informace o Kajínkové násilné smrti. Tu měli mít na svědomí objednavatelé vraždy Štefana Jandy a Juliána Pokoše. Nechyběly ani teorie o účasti členů zahraničních mafií na osvobození Kajínka, zvláště poté, co byly zveřejněny informace o tom, že ve stejný den utekl z polské věznice ve Wadovicích nebezpečný zločinec Ryszard Niemczyk. Dokonce se vyskytl zárodek jakési legendy o českém "Robinu Hoodovi". Začala se zdůrazňovat jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost.

Ochoz mírovské věznice

V pozdních odpoledních hodinách 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení, aniž by použíl zbraň nebo granát, který byl u něho zajištěn. Jeho "vysokou" inteligenci zpochybňuje fakt, že byl zadržen v bytě spoluvězně a pětinásobného vraha Ludvíka Černého, který si rovněž odpykává doživotní trest v mírovské věznici.

Dne 5. srpna 2010 - tedy po více než 17 letech od spáchání skutku a po více než 12 letech od vynesení rozsudku byla ve Slovanském domě v Praze premiéra filmu "Kajínek", kterou natočil režisér Petr Jákl mladší. Roli Jiřího Kajínka ztvárnil ruský herec Konstantin Nikolajevič Lavroněnko. Náklady na film dosáhly výše 50 milionů korun. Jak doslova uvedl pro ČTK režisér Petr Jákl "Film Kajínek není dokumentem ani rekonstrukcí Kajínkova případu, protože nevychází naprosto přesně ze skutečnosti". Z pohledu drtivé většiny seriozních soudců zasedajících v trestních senátech, dozorujích státních zástupců a v neposlední řadě i kriminalistů jde tak o glorifikaci vraha a zároveň ke zpochybňování trestního práva a trestního soudnictví v České republice. Největší podíl na tomto faktu mají bezesporu ti novináři, kteří o případu referovali, aniž by z objemného spisu čítající více než 10.000 stran přečetli jedinou řádku...

Samotný útěk Jiřího Kajínka z jedné z nejtěžšších věznic České republiky poukázal na nedostatky, kterými trpělo české vězeňství koncem XX. století. Šlo zejména o neprofesionální přístup k nebezpečným zločincům, přílišná, ničím nezdůvodněná "humanizace" vězeňství a nízká úroveň řízení. Zřejmě bude o Jiřím Kajínkovi ještě dlouho slyšet.

© JUDr. Miloslav Jedlička