Oldřich Filipín
Trojnásobný vrah
zámek Náměšť nad Oslavou - 1927
V Náměšti nad Oslavou došlo dne 3. února 1927 k události, která plnila několik měsíců stránky všech tehdejších novin. Jednou z příčin zvýšeného zájmu novinářů o tento zločin byl fakt, že se odehrál v komplexu zámeckých budov, v budově hospodářského a lesnického úřadu. Majitelem zámku byl Jindřich Haugwitz, potomek významného šlechtice Bedřicha Viléma Haugwitze (1700 - 1765), který byl za svého života nejvyšším českým kancléřem, státním a konferenčním ministrem i tvůrcem tereziánských reforem.
Zločin byl odhalen tím způsobem, že zámecký ponocný zpozoroval v desetipokojovém bytě v prvním patře budovy požár. Rozsáhlý byt obýval nadlesní Jindřich Till (67 let), jeho o rok mladší, vážně nemocná manželka Anna a služka Marie Kořenová (26 let). Ponocný probudil dva úředníky, kteří obývali byty v přízemí a přivolal zámecký hasičský sbor. Hasiči při likvidaci požáru narazili na tři zmasakrovaná těla, která odnesli do jedné z kanceláří v přízemí. V bytě byl požár založen celkem na pěti místech, takže bylo jasné, že jde o úmysl. Při hašení požáru pomáhali i občané a zaměstnanci zámku, ubytovaní v bytech v protějších budově. Jak bylo mnohem později zjištěno, hasit požár pomáhal i vrah. Navíc také pomáhal při přenášení mrtvých těl z prvního poschodí do kanceláře v přízemí...
Jindřich Haugwitz - majitel zámku
Druhý den bylo provedeno ohledání místa činu, při kterém kromě jiných stop byly zajištěny otisky prstů levé i pravé ruky. Nacházely se na desce stolu, do kterého Till ukládal dopisy a peníze na domácnost. Tytéž otisky byly nalezeny na vypáčené a na podlaze pohozené zásuvce. Zajištěné daktyloskopické otisky nesouhlasily s otisky prstů zavražděných. Tím bylo prokázáno, že otisky vznikly v době vražd cizí osobou. Okénko ma záchodě, který byl naproti pokoje služky bylo i přes poměrně velkou zimu otevřené. Těsně vedle okénka vedl hromosvod, po kterém pachatel opustil místo činu - byt v prvním poschodí. Potvrzovaly to i stopy ve sněhu, nalezené pod jejím oknem. Protože stopy po obuvi byly jednoho druhu, jedna z vyšetřovacích verzí naznačovala, že pachatelem všech tří vražd je jedna a táž osoba.
Ohledáním bylo také zjištěno, že ze zásuvky byly odcizeny 4.- Kč. O nadlesním Jindřichu Tillovi bylo veřejně známo, že je šetřivý a výdaje na provoz domácnosti, o kterou se starala služka Marie Kořenová odměřoval na haléř přesně. Kromě této částky byly z bytu odcizeny používané stříbrné příbory a kovová kazeta s příbory nepoužitými (výbava služky, která se měla v nejbližších dnech vdávat). Odcizení 4,- korun na hotovosti a používaných, byť stříbrných příborů vytažených z příborníku a kovové kazety s příbory obyčejnými vylučovalo provedení tohoto činu kriminálně zkušenou osobou či osobou "jdoucí" po velké kořisti.
Zavražděný nadlesní Jindřich Till
Při příjezdu vyšetřovací komise (dnešní policejní výjezdová skupina) došlo k události, která poznamenala nejen celé vyšetřování, ale nakonec i osud celé jedné nevinné rodiny. Jeden z četnických služebních psů, přivezený automobilem z Okříšek a Moravských Budějovic bezprostředně po otevření auta se s radostí proběhl a skočil na Gustava Vojtěcha. Ten byl nejen zaměstnancem zámku, ale i přímým podřízeným zavražděného. Společně s ostatními zaměstnanci zámku a zvědavci stál před budovou, ve které došlo k vraždám a očekával, že bude po něm četnictvo nebo vyšetřovací komise žádat informace. Tento incident někteří lidé později označili za důkaz jeho účasti na vraždách, přestože pes ještě nebyl na stopu nasazen a stalo se tak ihned poté, co byl bez vodítka vypuštěn z auta.
Zádušní mše se konala 12. února 1927 v místním kostele sv. Jana Křtitele. Služku Marii Kořenovou na poslední cestě podle tehdejšího zvyku doprovázely družičky a mládenci. Jak se později ukázalo, její vrah byl jedním z mládenců a dokonce se nechal s ostatními družičkami a mládenci vyfotografovat. Při smutečním obřadu upadla farářovi vrchní část kropenky, která se zakutálela až k nohám mládence - vraha. Opět mnohem později, až vyšlo najevo jeho jméno, část veřejnosti tuto skutečnost považovala za "prst boží" a "božskou prozřetelnost".
Fotografie družiček a mládenců Marie Kořenové
(vrah stojí v šestý zleva)
Ten samý den (v den pohřbu obětí) se na žádost senzacechtivých novinářů do Náměště dostavil jasnovidec Jan Eric Hanussen, který měl v tu dobu veřejné seance v brněnském varieté na Cejlu (později kino Radost, dnes herna squashe) a na jejich naléhání za vraha označil osobu, která je na zámku zaměstnána. Toto poměrně krátké a nic neříkající prohlášení vyhlášeného jasnovidce se stala nejen předmětem novinářských spekulací, ale zpochybňovala seriozní práci četnictva a policie pracující podle osvědčených a vědecky uznávaných kriminalistických metod.
Pitvou Jindřicha Tilla bylo zjištěno, že hlava a tělo vykazovalo sedm ran způsobených částečně ostrým a částečně tupým předmětem. Soudní lékaři usuzovali, že rány byly způsobeny sekerou. Hned první úder byl smrtelný. Hlava Anny Tillové vykazovala čtyři rány způsobených stejným nástrojem. Pět ran stejného charakteru jako u předešlých obětí bylo nalezeno na hlavě a těle Marie Kořenové. Pitvě byl podroben i malý pes, který byl v bytě nalezen mrtev. Jeho plíce nesly stopy kouře a bezprostřední příčinou jeho smrti bylo udušení následkem požárního dýmu. Plíce Anny Tillové vykazovaly drobné stopy dýmu, které svědčily o tom, že po útoku ještě několik minut dýchala. I zasazené rány nebyly provedeny s takovou intenzitou, jako u silného a zdravého Tilla a zdravé Kořenové. Tyto dvě oběti také neměly na plících žádné známky vdechnutého dýmu - po útoku okamžitě zemřely.
Jan Eric Hanussen v "akci"
Vyšetřovací komise a četnictvo ihned po neodkladných úkonech (ohledání místa činu, výsledku pitev a pod.) stanovila několik verzí k samotnému provedení činu i osobě možného pachatele. Ještě týž den byl vypracován seznam všech zaměstnanců zámku a osob, které měly do zámeckých budov, byť i nepravidelný přístup. Přesně podle tohoto seznamu bylo prováděno i daktyloskopování, které však bylo i po více než dvou týdnech bezvýsledné, neboť se všemi osobami ze seznamu nebyl tento úkon proveden. Byl mezi nimi i Oldřich Filipín ve věku 23 let. I když byl dvakrát četnictvem vyzván, aby se dostavil k daktyloskopování, neučinil tak. Dokonce se "ztratil". Jeho matka oznámila jeho pohřešování četnictvu a tak bylo po něm vyhlášeno pátrání. Úkrytem mu bylo devět metrů hluboké zámecké sklepení. Skočil tam, pořezal se a chtěl ukončit svůj život.
Když po dvou dnech smrt nepřicházela, vyškrábal se na povrch a šel v žalostném stavu domů s řezným poraněním na rukou, nohou a na krku. Matka se sousedkami ho ošetřila, omyla a očistila a byl dopraven do nemocnice. Ošetřující lékař MUDr. František Špirk oznámil poranění soudu a přednosta vrchní rada JUDr. Bursák dal pokyn k jeho sledování na nemocničním lůžku do doby, než bude moci provést jeho výslech. Jak při příjmu do nemocnice přiznal, chtěl spáchat sebevraždu. Protože nemohl věrohodně vysvětlit motiv sebevraždy, byl v nemocnici nad ním vykonáván nepřetržitý četnický dohled. Svým chováním totiž patřil k nejvíce podezřelým. Aby četníci nerušili svými kroky nejen pacienty, ale i samotného Filipína, měli na služební obuvi omotány hadry. Protože Filipín ze spánku mluvil, byla jeho slova zaznamenávána v četnickém protokolu. Ve spánku se k vraždám přiznával. Rovněž i porovnání jeho otisků prstů ukázalo shodu s otisky, zajištěnými na místě činu. Na veřejnosti byl Filipín znám jako "jako útlý hoch, skoro ještě dítě, bázlivý, plačtivý, nesamostatný, ale v práci zahradnické vzorné pořádný a poctivý. Otec jeho byl alkoholik, k ženě i dětem surový, nyní v chorobinci v Jihlavě. Matka Oldřichova velmi starostlivá, děti dobře vychovávala. Jeden z bratrů pracoval v cihelně jako mistr." Málokdo věřil, že může být i vrahem.
Fotografie, znázorňující odchodovou cestu pachatele
(po hromosvodu v prvním patře vrah z bytu unikl)
Při prvním výslechu Filipín tvrdil, že byl k činu naveden Gustavem Vojtěchem, sekretářem Jindřicha Tilla. Údajně mu za tento čin přislíbil částku 28.000,- Kč. Pokud jde o mínění veřejnosti, Vojtěchovi zcela určitě nepomohla ani nařízená domovní prohlídka. Vyšetřovací komise totiž našla v jeho domku řadu "detektivních knih", tehdy všeobecně označovaných za "brakovou literaturu". Nejenže tento druh knih náruživě četl, ale byl i jejím sběratelem. Žádného jiného koníčka totiž neměl. Ve své práci však byl velmi přísný a nesmlouvavý a snad proto mezi některými lidmi neoblíbený. Svou roli sehrálo i jisté napětí mezi ním a zavražděným. Till měl již svůj věk (68 let) a Gustav Vojtěch připadal v úvahu jako jeho nástupce. S odchodem na odpočinek však Till nepočítal a také se o tom ani jednou na veřejnosti nezmínil.
Všechny tyto skutečnosti, včetně události s četnickým psem byly základem ke spekulaci o tom, že Filipín jednal pod nátlakem Gustava Vojtěcha. Tuto spekulaci intenzivně podporovaly bulvární noviny. Na obranu Gustava Vojtěcha dokonce veřejně vystoupil sám majitel zámku Jindřich Haugwitz, který ve Vojtěchovi spatřoval člověka velmi odpovědného, ale loajálního ke svým nadřízeným a neschopným k takovému "hroznému" činu...
Při dalším výslechu Filipín s pláčem narčení o účasti Vojtěcha na vraždách odvolal a přesně popsal průběh události. Kolem 18:30 se sám nepozorovaně vplížil s velkou sekerou pod kabátem před dům a zazvonil u dvěří. Když mu přišla služka Marie Kořenová otevřít, počkal až se k němu obrátí zády a sekerou ji napadl. Hned po první ráně upadla na zem mrtvá. Zezadu, zcela nepozorován napadl Annu Tillovou i Jindřicha Tilla. Pak vše prohledal a odcizil ze zásuvky stolu, ve které předpokládal "velké" peníze celkem 4,- Kč na hotovosti. Zklamán hubenou kořistí, pobral jednotlivé části používaných stříbrných příborů a uložil je do přineseného látkového pytlíku a k nim přibral příbory z výbavy služky. Pak založil na místě činu na pěti místech bytu požár. Po činu z bytu odešel a kradené věci si uschoval asi 200 metrů od budovy v silničním můstku. Tam byly také nalezeny. Uvedl i motiv činu - potřeboval "velké peníze" na založení vlastní zahradnické firmy... Přes plné doznání vraha, sertval Vojtěch ve vazbě až do 9. dubna 1927. Zanevřel na Náměšť a ještě před procesem se odstěhoval neznámo kam...
Gustav Vojtěch - oběť spekulací
dobová kresba
Po plném zotavení byl Filipín přemístěn z nemocnice v Náměšti do vazební věznice ve Znojmě. Nad ránem 31.března 1927 se Filipín pokusil z věznice uprchnout. Ucpal kusem hadry záchodový odpad a předstíral, že záchod neodtéká, při čemž voda vytéká na podlahu. Když dozorce František Švéda celu otevřel a šel se podívat na příčinu unikající vody, Filipín Švédu napadl a chtěl se zmocnit zbraně. Dozorce ač Filipínem zraněn, útok odrazil. Filipín byl později obviněn ze zločinu těžkého ublížení na těle.
Znalecký posudek z odvětví psychologie a psychiatrie vypracovaný v "blázinci" v Brně - Černovicích hovořil o tom, že Filipín je sice mentálně zaostalý, nicméně za své činy plně zodpovědný..."
Koncem září 1927 bylo vyšetřování náměšťských vražd ukončeno a 4. října téhož roku byla obhájci Filipína dr. Lochmanovi z Brna doručena obžaloba, která měla 33 stran. Byl viněn ze tří zločinů a jednoho přestupku - z trojnásobné vraždy, utrháním na cti, kterého se dopustil falešným obviněním Gustava Vojtěcha a zločinem těžkého ublížení na těle způsobeného vězeňskému strážci Františku Švédovi. Jako přestupek byla kvalifikována krádež sandálů a "střevíců", které se dopustil v říjnu 1926 na Jaroslavu Svobodovi. K soudnímu slyšení bylo připraveno 30 svědků. Teprve 23. února 1929 - tedy po více než dvou letech vyhlásil předseda soudu ve Znojmě JUDr. Tauber rozsudek: trest smrti. Odvolání formou zmateční stížnosti bylo projednáno 24. října 1929 a trest smrti byl pro Oldřicha Filipína potvrzen. Prezident republiky T. G. Masaryk mu prezidentskou milostí změnil trest smrti na doživotí. K výkonu trestu byl umístěn do věznice Mírov, kde za několik roků zemřel na tuberkulózu.
Přes všechny tyto skutečnosti určitá část veřejnosti, zvláště pak po vyhlášení rozsudku, byla přesvědčena, že Oldřich Filipín byl k vraždám naveden Gustavem Vojtěchem, který mu dokonce opatřil i vražednou zbraň. Argumentovala tím, že Filipín pro svou duševní omezenost by vraždy nebyl schopen provést nebo dokonce plánovat. Toto přesvědčení přetrvává u některých zasvěcených až do dneška.
Záznam případu na televizní stanici BTV
V tomto videu byly použity materiály z Muzea zločinu, zvláště pak fotografie z místa činu a fotografiemi s případem souvisejím.