Václav Babinský
Narozen 20. srpna 1796 Litoměřice – 1. srpna 1879 Řepy u Prahy
Ve své době byl Babinský bezvýznamným zločincem a byl by jím i dnes. Byl souzen za šest zločinů, které jsou dodnes trestné. Stejně jako tehdy i dnes by se v jeho případě sotva našly nějaké polehčující okolnosti.
Legendu o "slavném loupežníku" Babinském vytvořila úpadková odnož romantické literatury, a to až v době, kdy byl Babinský ve "zločineckém důchodu" a poctivě se živil jako zahradník v ženském klášteře...
Kolem roku 1830 zorganizoval Václav Babinský menší loupeživou bandu, se kterou přepadával pocestné. Členkou bandy byla i jeho milenka Apolena Hoffmanová. Zatčen byl 19. ledna 1832. Toho dne byl Babinský s Hoffmanovou v obci Kuří Vody kontrolován místním rychtářem. Při kontrole rychtář zjistil, že se Babinský vykázal falešným pasem. Navíc neopatrné Hoffmanové v průběhu kontroly vypadly dvě ostře nabité bambitky. Při zatýkání Babinský kousl rychtáře do prstu a zranil dva biřice. Hoffmanové se kupodivu podařilo uprchnout.
Po zatčení byl převezen do Prahy, avšak po čtyřech měsících vazby se mu podařilo utéci. Dne 4. srpna 1833 spáchal svůj největší zločin. V lese nedaleko Horní Kamenice přepadl pláteníka, kterého ze zištných důvodů usmrtil. Před trestním stíháním uprchl do Lodže v Polsku. Na podzim roku 1835 byl opět zatčen, a to ve chvíli, kdy šel neuváženě navštívit své bydliště v Pokraticích u Litoměřic.
Babinský byl původně obžalován z 12 zločinů. Na základě nedostatku důkazů byl ze 6 skutků zproštěn viny. Dne 1. prosince 1840 - tedy ve věku 44 let - byl Kriminálním soudem v Praze odsouzen k 20 letům těžkého žaláře pro tyto "smělé" skutky:
Fotografie Václava Babinského
V noci na 24. března 1830 v Mikulášovicích u Šluknova přepadl se svými čtyřmi společníky dům mlynáře Antonína Heineho. Lupiči svázali mlynáře a jeho hospodyni Rösslerovou, donutili je vydat klíče od pokladny a z ní ukradli 500 pruských tolarů. Heine po odchodu lupičů zemřel na mrtvici z leknutí.
V noci na 1. května 1830 v Lysé nad Labem přepadl se sedmičlennou bandou dům Jana Paula. Do domu lupiči vnikli vymáčknutým oknem, obuškem omráčili jeho manželku a Paula chtěli svázat v posteli. V průvanu však lupičům zhaslo světlo, Paulovi se podařilo z domu utéci a vyvolat ve vsi poplach. Lupiči ukradli pouze oděv v hodnotě patnácti zlatých...
V noci na 15. ledna 1831 se vloupal se čtyřmi společníky do domu převozníka Jana Krejzy v Brozanech, protože se dozvěděl, že převozník má našetřené peníze na koupi hospody. Banda se zmocnila 2500 zlatých a slosovací listiny za 380 zlatých.
Při zatýkání dne 19. ledna 1832 v obci Kuří Vody se Babinský prokázal falešným pasem na jméno Josef Schmid, který mu na jeho zakázku zhotovil písař vrchnostenské kanceláře Antonín Profeld, a rovněž se dopustil veřejného násilí tím, že při zatýkání kousl do palce rychtáře Václava Frankeho a zranil dva biřice.
V noci na 5. srpna 1832 v lese u Horní Kamenice usmrtil osmi bodnými ranami nožem pláteníka Jana Blumberga a ukradl mu 200 tolarů, několik loktů kartounu a praženou kávu...
Apolena Hoffmanová byla týmž soudem odsouzena ke 12 letům těžkého žaláře. Za 15 dnů po vynesení rozsudku zemřela na chrlení krve. Bylo jí 41 let.
Dne 10. června 1841 byl Babinský dopraven do brněnské státní věznice Špilberk. V kmenové knize vězňů je uveden pod číslem 1042. Během pobytu na Špilberku byl hodnocen jako pokorný vězeň. Nosil u sebe růženec a při každé příležitosti se modlil. Tím získal důvěru vězeňského kaplana a poté i důvěru vedení věznice. Po čase se stal dokonce ošetřovatelem nemocných, čímž získal celou řadu výhod. Při své ošetřovatelské práci také vyslechl celou řadu příběhů a osudů nemocných vězňů.
Místo posledního odpočinku Václava Babinského
Když byla 29. května 1855 věznice na Špilberku zrušena a předána armádě, byl převezen do tehdejších Kartouz (dnešní Valdice). V roce 1861 byl propuštěn. Starého 65letého pobožného muže se ujaly řádové sestry, které sloužily v kartouzské věznici a ubytovaly ho v blízkosti kláštera v Řepích u Prahy. Jedna část kláštera sloužila jako ženské vězení a Babinský zde pracoval až do své smrti jako zahradník. Pochován je na dnes již zrušeném vězeňském hřbitově v Řepích u Prahy.
Ve volných chvílích Václav Babinský vlakem zajížděl do pražských hospod, kde každému, kdo byl ochoten zaplatit jeho útratu, vyprávěl poutavé historky ze "svého" loupežnického života. Měl z čeho čerpat. Za 20 let vězení jich od spoluvězňů vyslechl stovky…
První sešitové vydání jeho "udatných" skutků s názvem "Babinský, vůdce loupežníků v českých zemích" v rozsahu 110 stran vyšlo v Hradci Králové v roce 1862 - rok po jeho propuštění z Kartouz... Není rovněž bez zajímavosti, že Babinský vystupoval pod jménem Müller. Toto jméno se shodovalo se jménem jeho vyšetřovatele...
Poznánka autora "Muzea zločinu:
Tuto barevnou fotografii v úvodu stránky vykradla redakce "Týden" a to přímo pod dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. Stalo se tak v 37 čísle na stránce 38, které vyšlo 5. září 2016. Autoři článku "Nejznámější vrazi české historie", pod kterým jsou podepsaní Ondřej Frej, Jakub Kvasnička a David Jaroš, vykradli z tohoto "Muzea zločinu" celkem 8 fotografií. Fotografii Babinského jsem pořídil osobně (byl to obraz) a s vlastním fotoaparátem. Kde jsem fotografii pořídil, uvedu před soudem. Jednu fotografii s popiskem Martin Lecián, přiřadili pod portrét muže, který neměl s Martinem Leciánem zhola nic společného. Jen novinářům z "TÝDNE" je tedy asi jasné právnické přísloví psané latinsky "IN DUBIO PRO REO"... Ze čtenářů pak dělají doslova voly.
Jazyková úprava: Jan Zachrla, Česká Lípa
Jan Zachrla