První oběti a problémy automobilismu

První nehoda motorového vozidla, která skončila smrtí se stala v Londýně 17. srpna 1896. Před hotelem Crystal Palace byla autem sražena londýnská švadlena Bridget Driscollová. Burzovní makléř Henry Bliss z New Yorku (na snímku je jeho portrét z roku 1873) byl druhou obětí. Sražen autem byl v roce 1899 na křižovatce newyorské 74. ulice a ulice Central Park West, ve chvíli, když se slepě rozběhl přes vozovku, aby kavalírsky převedl dámu. Dobová zpráva dodává, že zemřel v její náručí...

První pokutu platil automobilista Philip Hagel, který po Broadwayi jel "odvážnou" rychlostí. Rozhodnutím soudu musel vyplatit několik tisíc dolarů jako odškodné majitelům vyplašených koní. Mnozí američtí strážníci se ve své horlivosti převlékali za cestáře, aby zamaskovali svou příslušnost k policii a byli okamžitě připraveni natáhnout přes silnici lano, jestliže řidič překročil úředně povolených 8 mil v hodině (12,9 km/hod.). Losangeleská policie zavedla v roce 1924 pojízdnou klec, do které umísťovala hříšníky porušující dopravní předpisy k převozu na policejní stanici. Klec byla umístěná na postranním vozíku, který byl spojený s policejním motocyklem. Jak píší dobové noviny, vynález se osvědčil a pojízdný pranýř pomohl snížit počet dopravních přestupků.

Pojízdná klec pro dopravní přestupce

Jízda automobilem v USA – na rozdíl od zemí evropského kontinentu - nebyla ke konci 19. století vůbec snadná. Zákonodárci a policisté se totiž snažili rozvoj automobilové dopravy omezovat. Jeden z předpisů nařizoval, že řidič automobilu musel před křižovatkou zastavit a vypnout motor. Pak musel prozkoumat silnici před sebou a přitom silně zatroubit na klakson. Dále musel hlasitě zvolat nebo udeřit do gongu. Poté byl povinen vypálit ránu z pušky hlučného typu, aby ho bylo výstřel slyšet do značné vzdálenosti. Pokud pušku nevlastnil, musel odpálit "římskou svíčku" či "vesuvskou bombu", případně jiný dostupný výbušný předmět… Není bez zajímavosti, že řada řidičů byla zatčena právě proto, že vlastnila a převážela výbušné předměty a zbraně ke splnění těchto nařízení. Policistům totiž nebylo vždy zcela jasné, jde-li o banditu, který automobilem prchá z místa přepadení banky nebo pouze o "šoféra"...

Smrtelná dopravní nehoda z 30.let

Ve Velké Británii platilo ve stejné době nařízení, že před automobilem musel běžet člověk s červeným praporkem a zvoncem nebo píšťalkou upozorňovat okolí na blížící se "nebezpečí".

Pražský dopravák (2. polovina 20. let)

Nařízení rakouskouherského ministerstva vnitra z dubna 1910 přikazovalo řidičům "silostrojů", že rychlost nesměla býti v uzavřených místech "nikdy větší než 15 kilometrů za hodinu (rychlost lehkého rychlého povozu). Mimo uzavřené osady jízdná rychlost nesměla být odstupňována přes 45 kilometrů za hodinu"... Další odstavec přikazoval řidiči, že „nikdy rychleji nežli 6 kilometrů za hodinu (tempo koně v kroku) nesmí býti ježděno: když hustá mlha zamezuje rozhled do dálky, jakož i na takových místech, kde silnice nemůže být přehlédnuta, jako zejména na křižovatkách a při záhybech silnice"... Nařízení zohledňovalo i životní prostředí. "Při jízdách v uzavřených osadách musí výfuk býti veden do šíra tlumidlem zvuku"…

Pro bezpečnost chodců a povozů bylo nařízením doporučeno, aby "bylo používáno kromě předepsaných signálních trubek (houkaček) také jiných signálních přístrojů (fanfárových polnic, signálních píšťal, sirén apod.)"… První světelný signál, neboli semafor v tehdejším Československu byl instalován v Praze na Můstku koncem května 1930. Hned za pár dnů se "nový vynález" stal terčem kritiky novinářů a motoristické veřejnosti. Kritika, doplněná statistickými údaji uváděla, že místo toho, aby byla doprava zrychlena, díky semaforu se rychlost zpomalila. Samotní řidiči se údajně tomuto místu zdaleka vyhýbali… S nárůstem automobilové dopravy vznikali zcela nové problémy a přetrvávají dodnes. Mezi ně, kromě malé propustnosti některých ulic a silnic, patří především vysoká nehodovost s trvalými nebo smrtelnými následky a krádeže motorových vozidel.

Zpět