Bombový útok

na ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky
1973 - počet mrtvých 2

Dne 16. ledna 1973 krátce po desáté hodině dopolední vstoupil do kanceláře sekretariátu ministra spravedlnosti Slovenské socialistické republiky v tehdejší Suvorovově ulici číslo 16 v Bratislavě asi 45letý muž. Byl oblečen do kožichu, který nesl známky dlouholetého používání. Na hlavě měl beranici a přes rameno zavěšenou tmavomodrou tašku. V ruce držel tlačítkový zvonkový spínač zakončený dvěma dráty, které končily v tašce. Roztěkaný muž se dožadoval okamžitého rozhovoru s tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr. Pavolom Királym (ministrem spravedlnosti SSR od 8. 12. 1971 do 4. 11. 1976).

Sekretářce se podařilo muže přesvědčit, že ministr je zaneprázdněný a odkázala ho na pracovníky oddělení stížnosti. Muž se však po krátké době vrátil a přes odpor sekretářky vešel do kanceláře vedoucího sekretariátu ministerstva spravedlnosti JUDr. Oty Štěpničky v domnění, že je v kanceláři samotného ministra. Oslovil ho slovy "soudruhu ministře" a přikázal mu, aby se oblékl a šel s ním, pokud "je mu život milý". V tu dobu do místnosti vstoupil osobní řidič ministra spravedlnosti Dezider Belko, kterému neznámý muž sdělil, že ho "zatýká" a půjde rovněž s ním. Tyto příkazy několikrát zopakoval. Oba brzy pochopili, že neznámý muž je zřejmě ozbrojen, neboť po celou dobu měl ruku v tašce. Na krátkou dobu také spatřili, že muž v ruce drží tlačítko se dvěma dráty.

výbuchem zdemolované místnosti ministerstva spravedlnosti

O nebezpečné situaci byl prostřednictvím sekretářky, která se nepozorovaně z místa konfliktu vzdálila, vyrozuměn samotný ministr spravedlnosti. Ten přikázal sekretářce, aby telefonicky vyrozuměla operační středisko Veřejné bezpečnosti v Bratislavě a požádala o vyslání hlídky k zákroku. Poté měla sekretářka na hlídku čekat ve vestibulu budovy ministerstva. Sám zůstal sedět v kanceláři a do řešení situace se nezapojil.

Mezitím JUDr. Štěpnička, společně s řidičem navázali s neznámým mužem rozhovor, z něhož vyplynulo, že muž se dožaduje uznání odškodného za pracovní úraz ve výši 300.000,- Kč, který utrpěl v roce 1961 – tedy před 12 lety. Navíc si stěžoval, že soudy byly v jeho případě po léta liknavé a tímto způsobem chce postoj soudů změnit. Pokud se mu to dnes nepodaří, vyhodí všechno kolem sebe do vzduchu. Uvedl také své jméno – Ondrej Chámovský.

Řidič navrhl, aby společně odjeli do budovy Městského soudu v Bratislavě, kde se věc může na místě vyřešit. Použil přitom lsti. Ač sám byl řidičem a měl auto k dispozici, řekl Chámovskému, že je nutno počkat na služebního řidiče, který se má každou chvíli vrátit z krátkodobé služební jízdy. Chtěl tím získat především čas. S tímto návrhem Chámovský souhlasil, aniž by věděl, jakou funkci Dezider Belko na ministerstvu zastává a zdálo se, že se uklidnil. Když žádný řidič po delší dobu nepřicházel, Ondrej Chámovský opět znervózněl a dal oběma mužům ultimátum – pokud do deseti minut nebude vyřešen jeho problém, odpálí výbušninu. JUDr. Štěpnička se tedy rozhodl, že začne s Chámovským jednat o všech jeho nárocích a podmínkách. Výbušninou ozbrojený muž se opět uklidnil a zdál se být spokojen, že dosáhl svého.

výbuchem roztrhané tělo JUDr. Štěpničky

V této době (plných 30 minut po telefonickém oznámení sekretářky) se do budovy ministerstva spravedlnosti dostavila čtyřčlenná uniformovaná hlídka Veřejné bezpečnosti. Žádný člen hlídky nebyl vycvičen k podobným druhům zákroků nebo alespoň pro vyjednávání. Přitom jeden člen hlídky byl pro jakýkoliv zákrok absolutně nepoužitelný, protože neabsolvoval ze zákona povinnou přípravu v některé ze škol Ministerstva vnitra. Hlídka byla sekretářkou dovedena k ministru spravedlnosti. Ministr se ujal role velitele "protiteroristického komanda" se vší vehemencí. Dva strážmistry postavil ke dveřím kanceláře, aby jim pachatel neutekl. Další dva si vzal k ruce, aby mohl pachatele zadržet. Těsně před vstupem do kanceláře, kde JUDr. Štěpnička za přítomnosti řidiče začal vyjednával s Ondrejem Chámovským, odstrčil strážmistr ministra od dveří. Jak později strážmistr uvedl, měl obavu, že pachatel mohl být ozbrojen a mohl by zaútočit na ministra. Proto do místnosti vešel jako první. Bylo krátce před jedenáctou hodinou dopolední. Hned po vstupu strážmistra do kanceláře se ozval výbuch...

Hlava Ondreje Chámovského odtržená od těla

Diletanské a nekompetentní rozhodnutí ministra spravedlnosti, společně s nevycvičenou hlídkou Veřejné bezpečnosti mělo katastrofální následek. Při výbuchu přišel o život JUDr. Oto Štěpnička. Měl výbušninou roztrhaný trup a utrženou nohu. O život přišel i Ondrej Chámovský. Výbuch mu oddělil hlavu od těla a utrhl nohu, která se našla až v kanceláři sekretářky. Těžce byl zraněn i řidič Dezider Belko. Přišel o pravé oko a sluch a stal se plně invalidním. Trvalé následky si z tohoto zákroku odnesl i zakročující strážmistr. Ministr, který byl přesvědčen o své naprosté nedotknutelnosti a rozhodl zcela neadekvátně k nastalé situaci, zůstal nezraněn. Byl to právě on, který mohl bez jakýkoliv následků přispět k vyřešení problému nešťastného muže.

Znalecké pyrotechnické posudky prokázaly, že k výbuchu byla použita průmyslová trhavina Carbodanubit, která byla pro vyšší účinnost umístěna v kovové trubce. Tento typ trhaviny se používal v lomech a při důlních pracích. Odpálena byla běžnou pyrotechnickou rozbuškou iniciovanou ručně pomocí spínače a baterie.

"Akční" ministr Pavol Király (vlevo v brýlích) na pohřbu JUDr. Oty Štěpničky

Ondrej Chámovský pocházel z početné zemědělské rodiny. Do roku 1961 pracoval jako montér v tehdejším národním podniku Hydrostav Bratislava. Ten rok utrpěl pracovní úraz hlavy následkem pádu ze stožáru elektrického vedení. Po úraze již nebyl schopen soustavně pracovat a zůstal bez prostředků. Žádal svého zaměstnavatele o bolestné a náhradu škody. Místo toho však byl v roce 1963 z podniku propuštěn. V roce 1965 požádal o invalidní důchod. Trvalo dva roky, než mu byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 527,- Kčs. Proti rozhodnutí o výši částečného invalidního důchodu si podal stížnost. Soud mu pak se zpětnou platností k roku 1967 přiznal částku 702,- Kčs. Chámovský ani s tímto verdiktem nebyl spokojen a žádal soud, aby mu byla tato částka přiznána ode dne úrazu. Do osudného dne však o jeho nárocích nebylo dosud rozhodnuto. Vypočítal si, že za 12 let od úrazu byl státem a národním podnikem Hydrostav poškozen na bolestném, částečném invalidním důchodu i na náhradě škody nejméně o částku 300.000,- Kč. Při příchodu do budovy ministerstva spravedlnosti byl pevně rozhodnut - buď se domůže svého nároku nebo na sobě odpálí trhavinu...

Případ, označený jako "Teror na ministerstvu spravedlnosti" byl přísně utajován a byl svěřen složce vyšetřování StB. Hledaly se totiž souvislosti s tehdejšími bombovými útoky v Londýně, páchanými militantními členy Irské republikánské armády. Přestože se žádná souvislost s teroristy nenašla, byl veškerý spisový materiál po dlouhá léta veden jako "tajný".