KRIMI REVUE - ČLÁNEK

Tajemství zločineckých značek a cejchů. Dnes všem slouží mobilní telefon či počítač. Jak se však dorozumívali zloději a lupiči ve středověku? Zveme vás do labyrintu jejich značek. Komunikace mezi zloději Tajemství zločineckých značek a tajných cejchů Kresba spirály: Složitý útěk z vykradeného domu nebo smrt! Noční ticho protne zuřivý psí štěkot. Vzápětí se ozve brunátný křik: „Zloděj, chyťte ho, trhej!“ Zadýchaný otrhanec se řítí úzkými uličkami. Stěží se stihne schovat v nedaleké opuštěné stodole. Odváží se vylézt až za rozbřesku. Ve chvíli, kdy prochází kolem jednoho z domů, vytáhne křídu a rychle nakreslí na zeď spirálu. Točitá spirála jako symbol nebezpečí je jednou z mnoha zločineckých značek, jež v dobách temného středověku slouží jako dorozumívací prostředky mezi zloději, vrahy a odsouzenci. Obdobné znaky a cejchy však přetrvávají dodnes. KRIMI REVUE vám odhalí jejich tajemství. Kradou podle obrázků Středověké tajné znaky a cejchy nazývané v zlodějské hantýrce „cinky“ jsou většinou obrázkové. Naprostá většina lidí na okraji společnosti je totiž negramotná a obrázky jsou navíc srozumitelné i pro zločince mluvící cizím jazykem. Primitivní kresbičky namalované kouskem křídy nebo cihly na zdi domů tak sice běžnému smrtelníkovi nic neříkají, ale pro zločince mají neocenitelnou hodnotu. Takové napříč přeškrtnuté kolečko mu například bez zdlouhavého mapování terénu pomůže určit dům, v němž lze bez jakýchkoliv obav něco ukrást. Kromě vhodnosti obydlí k nejrůznějším zločineckým praktikám vypovídají tajné značky i o obyvatelích domu. Tak se nemůže stát, že by si podomní zlodějíček zašel na lup do domu četníka, soudce či obávaného starosty obce. Sejdeme se u hřbitova Zvláštní znamení se malují i na zdi kostelů a hřbitovů ke svolání schůzky zločinců. Ta se zpravidla koná v blízkém hostinci a jejím smyslem bývá navázání kontaktů či předání žádosti o poskytnutí alibi. Trestné cejchování Vypalování cejchů je běžná mučící praktika přetrvávající z období feudalismu až do konce 18. století, kdy jsou tyto drastické formy trestání zrušeny. Provádí se rozpáleným železem a slouží nejen jako trest či způsob mučení, ale i jako odstrašující stigma pro zločincovo okolí. Ještě za vlády Marie Terezie (1717-1780) byla například zločincům na těle vypalována písmena označující spáchaný delikt a korunní zemi, v níž byl odsouzenec veden. Dobrovolné mučení Kriminálníci se však cejchují i dobrovolně. Středověcí zloději přináležející k jedné lupičské bandě si nechávají na těla vytetovat či vypálit cejchy, jež prokazují jejich příslušnost k té či oné skupině operující na daném území. Tento způsob identifikace umožňuje rychlé navázání kontaktu mezi zločinci v případě, že se chtějí spolčit ke spáchání trestného činu. Zároveň pak tyto tělesné značky zabraňují vstupu konkurence do revíru dané tlupy a zamezují infiltraci provokatérů a policejních volavek do jejích řad. Věčná tetování V dnešní době moderních komunikačních technologií, jako jsou internet či mobilní telefony, nemají již zločinci zapotřebí dorozumívat se pomocí tajných značek či cejchů. Přesto se občas tajné symboly objevují, např. na „cinknutých“ kartách falešných hráčů. Co však spolehlivě přetrvává, jsou tetování a cejchy na tělech zločinců. Ta nadále celosvětově symbolizují příslušnost k určité mafii či gangu a zaznamenávají osobní historii svého nositele – jeho schopnosti, specializaci, úspěchy nebo trestní obvinění. Eva Peňázová PŘIDEJTE VÁŠ NÁZOR Jméno nebo přezdívka: E-mail: