Alcatraz

Svého času nejpřísnější věznice v USA

Pevnost na ostrově Alcatraz - později věznice

Dvě míle od pobřeží kalifornského města San Franciska se rozkládá nevelký ostrov o ploše pěti hektarů. Při vyslovení jeho jména naskakovala i těm nejotrlejším americkým zločincům na těle husí kůže a poléval je studený pot. Na ostrově totiž stálo "nejbezpečnější" vězení na světě - legendární Alcatraz.

Nápad zřídit na tomto ostrově superkriminál pro nejnebezpečnější zločince z celé severní Ameriky vznikl v říjnu 1933. Tehdejší ministr spravedlnosti USA Homer Cummings tak zareagoval na mohutnou vlnu zločinnosti, která sužovala obyvatelstvo amerických měst. Organizované únosy významných osobností včetně dětí, vraždy a přepady bank se staly denodenní záležitostí, stejně jako vzpoury a útěky zločinců ze zastaralých a přeplněných věznic. A tak není divu, že od nápadu k realizaci projektu uplynulo jen několik měsíců. V bývalé vojenské pevnosti bylo zřízeno celkem 600 cel vybavených mřížemi ze speciální nepřepilovatelné oceli. Každá cela byla určena jen pro jednoho vězně. Vstup na jednotlivé vězeňské bloky byl jištěn důmyslným systémem, který měl znemožnit jakýkoliv pokus o útěk. Každý pohyb vězně byl kontrolován dvěma na sobě nezávislými dozorci. Jeden z nich byl vždy vyzbrojen samopalem. Celá pevnost pak byla pod neustálým dohledem dalších dozorců z šesti strážních věží.

Vězeňská nemocnice začátkem 60.let

Smyslem tohoto projektu byla nejen absolutní izolace zločinců, ale i jejich tvrdé potrestání - bez jakékoliv formy převýchovy. Samotný vězeňský režim byl proto krutý. Pro vězně platil absolutní zákaz hovoru. Princip vzájemné izolace vězňů byl podle možností dodržován i ve vězeňských dílnách a prádelně. Za sebemenší přestupek proti vězeňskému řádu následoval další trest - pobyt v neosvětlené kobce v podzemí vězení. Zde byl provinilec svlečen donaha a spoután tak, že celý den musel prostát. V noci mu pak za lůžko sloužila podlaha. Jedinou potravou byl chléb a voda. Jednou za pět dní dostal kousek masa. Tento trest mohl trvat i měsíce. Ve výjimečných případech i roky.

policejní fotografie Al Caponeho

Koncem roku 1933 se Homer Cummings a tehdejší šéf FBI Edgar Hoover společně rozjeli po amerických věznicích, aby osobně vybrali do Alcatrazu americké "hvězdy" zločinu. Americký král gansterů Al Capone král gangsterů 30.let minulého století - byl mezi prvními. Než byl převezen ve speciálním vězeňském vagóně z věznice v Atlantě na Alcatraz, poskytl novinářům rozhovor, ve kterém sršel humorem. V superkriminále smysl pro humor brzy ztratil. Zločinec Jim Lucas ho totiž v nestřežené chvíli bodl do zad nůžkami, které ukradl vězeňskému holiči. Není bez zajímavosti, že Al Capone byl po této události alcatrazskými dozorci hodnocen jako poslušný a pokorný vězeň.

Alvin Karpis

Další "hvězdou" Alcatrazu byl Alvin Karpis (vlastním jménem Karpovitz) alias Creepy, který v kriminálech strávil plných 35 let. Do historie kriminalistiky se tento zločinec zapsal tím, že podstoupil náročnou plastickou operaci, aby změnil nejen svůj vzhled, ale i papilární linie svých prstů. Neúspěšnou operaci provedl soukromý chirurg, alkoholik a morfinista doktor Moran z Chicaga. Karpis se mu za to krutě pomstil - nechal ho v Michigenském jezeře utopit. Nebezpečného bankovního lupiče, únosce lidí, vraha a člena organizované zločinecké bandy Alvina Karpise osobně zatýkal a vlastní vázankou spoutal sám šéf americké FBI Edgar Hoover. Jeho podřízení si totiž zapomněli na Karpise vzít pouta...

Muž vlevo - Arthur Barker měl s Karpisem mnoho společného a také se velmi dobře znali. Oba totiž "pracovali" v jednomu zločineckém gangu, který vedla jeho matka Katherina Barkerová. Ta měla čtyři syny a všechny je vychovávala v duchu zločinu. Později prošel jejím "školením" i Karpis a stal se jejím "zástupcem". Jedné noci začátkem roku 1939 se Arthur Barker, zvaný Doc společně s dalšími čtyřmi zločinci pokusil z Alcatrazu uprchnout. Než stačil doběhnout k břehu ostrova, byl dozorcem dávkou ze samopalu zastřelen. Neslavně skončil i zbytek rodiny Barkerů. Arthurova matka a jeho bratr Fred byli zastřeleni při divoké přestřelce s policií. "Maminka" totiž při zatýkání použila proti policistům samopal... Další Arthurův bratr - Hermann spáchal sebevraždu, když byl zatýkán pro vraždu. Poslední syn z rodu Barkerů - Loyd byl o několik let později zavražděn svou manželkou.)

Arthur Barker

Postupně byly na Alcatraz dopraveny téměř všechny skutečné špičky amerického zločinu, zapsané v "Ten Most Wanted List" - v seznamu deseti nejhledanějších zločinců, který dodnes vypracovává a pravidelně doplňuje FBI. Některé hvězdy této "hitparády zločinu" se však krutému Alcatrazu vyhly. Buď byly zastřeleny při policejních zákrocích, nebo při vyřizování účtů mezi sebou samými. Celá řada dalších přišla o život zcela "legálně" - na elektrickém křesle nebo v plynové komoře...

Mýtus o "nejbezpečnějším vězení světa" vznikl na základě neúspěšných pokusů alcatrazských vězňů o útěk. Za celou dobu existence tohoto vězení jich bylo zaznamenáno celkem čtrnáct a zúčastnilo se jich 39 vězňů. Bilance je krutá. Zločinci při nich "zlikvidovali" čtyři dozorce. Pět uprchlíků bylo dozorci zastřeleno. Dva vězni byli za svůj pokus o útěk popraveni. Šest pokusů o útěk patří spíše do kategorie sebevražd. Prchající vězni se totiž ve studeném moři utopili. Zbytek - 26 vězňů - dopadly stráže. I v těchto případech zpravidla tekla krev. Řada vězňů se doopravdy zbláznila. Ve vězení bylo také zaregistrováno i několik "klasických" sebevražd.

Celých 10 let strávil v podzemní kobce o samotě, bez světla a v naprostém tichu White Franklin. Byl to trest za pokus o útěk, který provedl společně s Arthurem Barkerem. Jediný zločinec, který se dostal z ostrova na pevninu byl John Giles. K svému pokusu o útěk použil vojenskou uniformu. Získal ji po částech v průběhu několika týdnů ve vězeňské prádelně. Když si vojáci sanfranciské posádky přijeli lodí pro prádlo, nepozorovaně se k nim připojil a z ostrova odjel. Na břehu však na něho čekali alcatrazští dozorci, kteří jeho absenci v prádelně záhy zjistili. Zlí jazykové tvrdí, že byl při zpáteční cestě zbit...

Požár věznice při vzpouře

Nejmladším vězněm byl zřejmě 19letý Indián Anthony "Dan" Turano. V květnu 1946 se zúčastnil společně s dalšími pěti trestanci vzpoury - jediné v celé historii Alcatrazu. Zahynuli při ní dva dozorci a osm jich bylo těžce zraněno. Proti šesti vzbouřencům byl povolán pluk námořní pěchoty, sanfranciská policie i posily z okolních věznic. Tři vzbouřenci byli zabiti vojenskou výbušnou náloží. Od výbuchu také vznikl rozsáhlý požár (foto vlevo). Dan Turano a zbývající dva účastníci vzpoury byli zajati. V prosinci téhož roku byli oba Turanovi společníci v San Quentinu popraveni. Indián byl tedy jediný ze šesti vzbouřenců, který smrti unikl. Podle tehdejšího zákona byl totiž na popravu příliš mladý. Na svobodu byl propuštěn v roce 1973.

Dějiny alcatrazské věznice oficiálně skončily 3. března 1963. V té době bylo v jejich celách sedmadvacet "es" amerického zločinu. Byl mezi nimi i Dan Turano. Všech sedmadvacet vězňů bylo v poutech převezeno do jiných federálních věznic. O práci na ostrově přišlo 125 dozorců. Věznice zůstala zcela prázdná a měla být zapomenuta.

Rok před jejím zrušením se však stalo něco neuvěřitelného. Z věznice záhadně zmizeli tři bankovní lupiči. Údajně se jim podařilo vrtačkou, zhotovenou z vysavače provrtat betonovou zeď a prchnout. O jejich skutečném osudu se dosud vedou spory. Zastánci teorie o vězení, ze kterého není úniku tvrdí, že se uprchlíci utopili. Odvolávají se přitom na všech šest podobných případů z minulosti. Faktem ovšem zůstává, že přes usilovné pátrání se jejich těla v moři nikdy nenašla. Na pevnině je ale také nikdo nikdy neviděl i když agenti FBI udělali všechno proto, aby aspoň jednoho z nich vyslídili. Své pátrání obnovili v roce 1992 poté, co televizní stanice CNN uvedla zprávu o tom, že jeden z utečenců žije pod cizím jménem v Kolumbii.

Ať je pravda jakákoliv, útěk Franka Lee Morrise a bratrů Clarence a Johna Anglinových zle pošramotil pověst o "nejbezpečnějším vězení světa". Legenda o Alcatrazu však žije dál - prostřednictvím propagačních materiálů sanfranciských cestovních kanceláří...

o stránku zpět