Charles Miller Manson
1934 Cincinnati - Ohio

Charles Miller Manson
V roce 1969 oblétlo jeho jméno celý svět. Společně se členy své "Rodiny" zavraždil 7 lidí, včetně herečky Sharon Tateové, manželky slavného režiséra polského původu Romana Polanského. Ve svých 13 letech spáchal Manson svůj první zločin - ozbrojené loupežné přepadení. O pět let později se dopustil homosexuálního násilí a byl policií registrován jako "nebezpečný element s násilnickými sklony".    V roce 1960 byl odsouzen na 10 let za kuplířství, podvody a krádeže. Ve věznici se naučil hrát na kytaru. Po 7 letech byl předčasně propuštěn na svobodu a hned zamířil do centra kalifornského hnutí hippies.  V atmosféře beatové hudby, volné lásky a drog založil náboženskou komunu a dal ji jméno "Rodina". Sám se pasoval do role Ježíše.
herečka Sharon Tateová

Sharon Tateová Manson po 25 letech vězení

Manson po 25 letech vězení
 
Členy komuny byly převážně ženy, které ovládal drogami a svou "charismatickou" osobností. K životnímu stylu "Rodiny" patřilo žebrání, používání LSD i nevázaný sex. Na podzim 1967 se rozhodl natočit gramofonovou desku, která podle jeho slov měla předstihnout samotné Beatles. Opatřil si autobus a s "Rodinou" podnikl koncertní turné po jižních státech USA.

Po hudebním neúspěchu se se svou "Rodinou" usadil na ranči Saphn - 30 mil od Los Angeles. Zde Manson začal sestavovat "seznam prasat". Šlo o lidi, které z různých příčin odsoudil k smrti. Byla mezi nimi i herečka Sharon Tateová ve vysokém stupni těhotenství. První vraždu spáchali členové Mansonovy "Rodiny" 25. července 1969. Při loupení v bytě hudebníka Geryho Hinmana v Los Angeles mu Manson svou šavlí usekl ucho a po několika hodinách pak dal příkaz k jeho usmrcení. Zemřel následkem vykrvácením po několika bodných ranách. Vrazi čekali v jeho bytě až do jeho skonu.
Manson v roce 1999
Manson v roce 1999

V noci na 8. srpna 1969 vnikla "Rodina" do vily manželů Romana Polanského a Sharon Tateové. Zde přistihla kromě herečky i jejího přítele Jay Sebringa, dědičku kávového magnáta Abigail Folgerovou a jejího milence Wojciecha Frykowského. Režisér Roman Polanski měl štěstí - byl tou dobou v Anglii. Než vrazi z vily odešli, popsali krví zavražděných zdi domu nápisy "Smrt prasatům" a "Válka". Sharon Tateovou ubodali 16 ranami nožem. Tex Watson - bývalá fotbalová hvězda do Frykowského vystřílel celý zásobník revolveru. Ubodána mnoha ranami nožem byla i Abigail Folgerová. Susan Atkinsonová pak sama ubodala na zahradě vily Jay Sebringa, který se pokusil z vily utéci. Obětí však mohlo být mnohem víc. Řada pozvaných hostů se na párty ve vile na poslední chvíli omluvila... O dva dny později Manson přikázal Texu Watsonovi, Patricii Krenwinkelové a Leslie van Houtenové, aby vykonali rozsudek smrti nad majitelem samoobsluhy Lenem la Biankou a jeho ženou Rosemary. Příkaz byl bezezbytku splněn za použití 53 bodných ran. Na stěnách místa činu policie našla opět krví psané nápisy "Smrt prasatům", "Povstat" a "Heatler Skelte" (Páté přes deváté), což bylo Mansonem vymyšlené heslo pro vraždící akce.

Všichni účastnící vražd byli 1. prosince 1969 zadrženi a později odsouzeni k trestu smrti. V době, kdy probíhalo odvolací řízení byl výkon trestu smrti v roce 1972 Nejvyšším soudem USA a poté i Nejvyšším soudem státu Kalifornie zastaven. Z tohoto důvodu byl trest smrti všem vrahům Mansonovy "Rodiny" změněn na doživotní vězení.V průběhu soudního řízení Charles Manson zůstal věrný svému stylu. Často stál před soudci a porotu s rozpřaženými rukama, zkříženými nohami a svěšenou hlavou, znázorňujíc tak ukřižovaného Krista. Před soudem dokonce prohlásil: "Jestliže je třeba násilí a strachu, aby se té dolarové společnosti otevřely oči, zosobnění tohoto strachu může být jméno Charles Manson". Ve vězení začal vyznávat fašistickou a rasistickou ideologii. Na čelo si pak nechal vytetovat hákový kříž.

Jiná členka "Rodiny" Lynette Frommeová se sice vražd přímo nezúčastnila, ale proslavila se později pokusem o spáchání atentátu na tehdejšího prezidenta USA Geralda Forda. Za svůj čin byla rovněž odsouzena nejprve k trestu smrti a později k doživotnímu vězení.

©JUDr. Miloslav Jedlička

Zpět