Historie slavné Královské kanadské jízdní policie (Royal Canadian Mounted Police) je dodnes opředena mýty a legendami. Mnohé z nich však mají pravdivý základ. Vycházejí totiž z drsných podmínek života lidí, žijících v rozlehlých končinách kanadské přírody. Nemalý podíl na vzniku legend měl nakonec i samotný zločin převyprávěný do románových podob. "Kanadská jízdní" však vždy stála na straně zákona a nikdy se proti tomuto poslání nezpronevěřila.

Prvními členy policejního sboru, vzniklého v roce 1873 na ostrahu hranic tehdejšího Kanadského dominia, byli veteráni z války Severu proti Jihu. K nim se přidali prostí kanadští farmáři různých národností. Zakládajícím členem byl i F. J. Dickens, třetí syn slavného anglického spisovatele Charlese Dickense. V době svého vzniku nesl sbor oficiální název "Severozápadní jízdní policie". Uniformy - červené kabáty a široké klobouky - byly převzaty z výstroje britských vojáků. Vzbuzovaly totiž u domorodých obyvatel respekt. Kromě vojenských uniforem převzal sbor i vojenský řád, disciplínu, pušky a šavle. Jediným dopravním prostředkem byl kůň a psí spřežení. Teprve v roce 1904 došlo k přejmenování sboru na "Královskou kanadskou jízdní policii".

Mimo ostrahy hranic plnila nově vzniklá jízdní policie ještě další úkoly. Jedním z nich byl i boj proti pašerákům alkoholu. První rozsáhlá akce proti nim byla zahájena necelý rok po jejím vzniku - v červnu 1874. Celkem 257 mužů na koních podniklo tehdy dvanáctitýdenní tažení Kanadou, dlouhé přes 1.600 km. Dramatickou a namáhavou cestu kanadskou prérií však nepřežila plná třetina koní.

Během deseti let se podařilo členům sboru dostat zločinnost na tehdejším kanadském teritoriu zcela pod kontrolu. Svědčí o tom statistika za rok 1883: jedna vražda, 18 krádeží věcí a 29 krádeží koní. Kromě toho se jim podařilo "vyšetřit" 29 přestupků při hazardních hrách, 101 případů spojených s alkoholem a 97 případů nevyplacení mzdy... Drsná a rozlehlá země předurčila i vzájemný vztah členů policie k ostatnímu obyvatelstvu. Samozřejmostí byla doprava potravin pro obyvatele vzdálených farem v případech, kdy si je nemohli opatřit sami. Roznášeli lidem poštu, dopravovali blázny do blázince a dokonce nově příchozím obyvatelům pomáhali vybírat vhodná místa pro založení usedlostí... Mezi jejich povinnosti patřilo vedení záznamů o počasí, stejně jako hašení požárů nebo sčítání obyvatelstva.

"Kanadská jízdní" měla také své hrdiny. Patřil mezi ně i Samuel Benton Steel, který byl v roce 1898 jmenován hlavním náčelníkem jízdní policie. Když vypukla na Aljašce zlatá horečka, tvrdě a neohroženě se postavil se svými muži na stranu zákona. Nejenže zatýkali bandity, kteří zabíjeli a okrádali cestující, ale vykonávali i jejich popravy. Cesty zločinců táhnoucích se za kořistí z celých Spojených států, ukončily jeho silné hlídky v Chilkootském a Whiteově průsmyku. Měl na to jednoduchý recept. Kdo neměl povinnou výbavu a potraviny na jeden rok, nebyl na území vpuštěn. Výsledek se dostavil. Za jeho "vlády" nedošlo v Dawsonu, hlavním zlatokopeckému středisku, ani k jedné vraždě nebo větší krádeži.


V samotném městě, kde žilo na 30.000 zlatokopů, udržoval Samuel Steel pořádek pomocí modré karty. Komu byla ukázána, musel Dawson opustit. Menší trestem byla těžká "veřejná práce" na těžbě dřeva. Jako voják se zúčastnil i první světové války v Evropě. Zemřel jako generál v roce 1919. Pro amerického spisovatele Jamese Oliviera Curwooda se Sam Stell stal vzorem pro vytvoření hned několika románových hrdinů... Dodnes "kanadská jízdní" vychází ze svých tradic. Při slavnostních přehlídkách nechybí ozdobení koně, červené kabátce, doplněné širokými klobouky, stejně jako šavle a karabiny. Zůstal nejen název, ale i poslání - boj proti zločinu a pomoc občanům.
kontejner pro převoz nástražných výbušných systému (1970)

Mnohé se naopak změnilo. Koně byly nahrazeny vrtulníky, letadly, auty a sněžnými skútry. Spojení se vzdálenými osadami a jednotlivými policejními stanicemi je vedeno přes telekomunikační družice a karabiny byly nahrazeny nejmodernějšími typy zbraní. V základní výbavě policisty nechybí ani neprůstřelná vesta. Změnily se totiž i formy zločinnosti. Pašeráky alkoholu vystřídaly pašeráci a překupníci drog. Místo stíhání jednotlivých zločinců, desperátů a zlodějů koní potírá nyní "Kanadská jízdní" organizovaný zločin...

Území současné Kanady, které má přes 9 milionů km² a více jak 26 milionů obyvatel, je rozděleno do 723 policejních okrsků. Několik z nich je i za polárním kruhem. Nepředstavitelná je rozloha jednotlivých okrsků. Jsou zpravidla několikrát větší než rozloha České republiky.
a
Nároky na přijetí ke "Kanadské jízdní" jsou přísné. Na národnosti však nezáleží. Jedinou podmínkou je kanadská státní příslušnost a středoškolské vzdělání. A tak vedle sebe slouží Eskymák, stejně jako černoch nebo Ind. Musí však hovořit dvěma jazyky, a to anglicky a francouzsky. I po náročném přijímacím řízení se na skutečné přijetí k policii čeká i několik let. Je-li uchazeč o službu přijat, musí absolvovat intenzivní, půlroční policejní výcvik, v němž nechybí ani prvky tvrdého vojenského drilu.
a
Samotný sbor má u svého obyvatelstva vysoký kredit. Jeho členové - řadoví policisté - jsou doslova autoritami ve svých okrscích. Zasloužila se o to nejen tradice, ale i vysoká disciplinovanost každého policisty, stejně jako jejich smysl pro spravedlnost a snahu pomoci svému občanu. Faktem zůstává, že Kanada patří k jedné z mála zemí na světě, odkud nepřicházejí téměř žádné zprávy o neobvyklých nebo drastických zločinech. Že má tento policejní sbor i vysokou mezinárodní prestiž svědčí skutečnost, že její šéf - komisař Inkster - byl prezidentem Interpolu. Pro úplnost nutno dodat, že Královská kanadská jízdní policie je policejním sborem federálním. Má více jak 15.000 aktivních policistů. Kromě "Královské jízdní", se o bezpečnost občanů Kanady stará přes 5.000 městských policistů a na 30.000 policistů jednotlivých provincií. Zvláštními protiteroristickými jednotkami disponuje armáda. Svou policii mají i rybáři i správy národních parků.