Miloslav Sláma

narozen 1971 ve Žluticích u Karlových Varů - dvojnásobný vrah - doživotní trest

Za zvlášť závrženíhodné zločiny lze označit útoky proti životu a zdraví starých či hendikepovaných osob nebo dětí. Miloslav Sláma byl 23. listopadu 2005 ve svých 34 letech odsouzen k doživotnímu vězení za tři vraždy starých žen ve věku 82, 82 a 91 let. O další čtyři vraždy starých lidí se pokusil. Kromě těchto sedmi nejzávažnějších zločinů také spáchal sedmadvacet loupeží, sedm krádeží, dva podvody a v jednačtyřiceti případech porušil domovní svobodu. Celkem se tedy dopustil 84 trestných činů...

První loupežné přepadení spáchal v říjnu 2001 v Plzni. Starému muži, který vycházel z banky se svými úsporami, přiložil ke krku nůž a pod hrozbou zabití mu uloupil 25.000,- Kč. Přitom důchodce nožem na krku zranil. Další čtyři loupeže na starých lidech spáchal v Plzni a Klatovech.

O rok později začal přepadávat staré ženy v Praze. Nejmladší z 34 přepadených žen bylo 67 let a nejstarší pak 94 let. Všechny loupeže měly stejný "modus operandi" - způsob provedení. Na ulici si vyhlédl svou budoucí oběť a sledoval ji až k bytu. Po chvíli zazvonil a požádal o tužku a papír s odůvodněním, že své známé, bydlící ve stejném domě, nezastihl doma a chce jim za dveřmi zanechat písemný vzkaz. V některých případech dokonce přišel s kyticí květin. V počátečním kontaktu s oběťmi byl velmi slušný, snažil se zaimponovat a předstíral nesobeckého člověka, který lidem pomáhá. Pak byl zpravidla vpuštěn do bytu. Když se přesvědčil, že kromě oběti není v bytě další osoba, zaútočil.

Ze znaleckých posudků soudních lékařů vyplynulo, že Sláma byl při útocích velmi brutální. Na tělech obětí byly nalezeny stopy po škrcení, kopání, bití a řada přepadených žen měla polámaná žebra. Ke škrcení často používal šátků, které jim strhl z hlavy. Několika obětem zalepil ústa lepící páskou nebo jim nacpal do úst roubík.

Sláma před bytem jedné své oběti

Prvního vražedného útoku se Sláma dopustil 11. března 2002 v Bělehradské ulici v Praze 2. Sousedé si všimli, že za klikou dveří Marie Malé (82) byly zastrčeny dlouhou dobu noviny a stará paní na klepání a zvonění nereagovala. Proto zavolali policii, která po otevření bytu našla starou paní v pokoji přivázanou šálou k židli s přelepenými ústy páskou. Byla v silném šoku a značně dehydrována. V předsíni policie našla nákupní tašku s nevybaleným nákupem. Z bytu pak Sláma odcizil 11.000,- Kč. O čtrnáct dnů později Marie Malá v nemocnici zemřela. Příčinou její smrti byla zranění v oblasti krku a také dlouhá doba strávená bez jídla a tekutin, čímž došlo k metabolickému rozvratu, dýchacímu a ledvinnému selhání organismu. Soudní lékaři navíc zjistili, že měla zlomená dvě žebra a lopatku. Než Marie Malá zemřela, popsala policistům okolnosti a průběh napadení, ale nedokázala podrobněji popsat útočníka.

Druhou vraždu spáchal Miloslav Sláma 20. ledna 2003 v Maroldově ulici v Praze 4. Obětí se stala 91letá Růžena Bernášková, trpící zeleným zákalem, která se domů vracela ze spořitelny. Sláma svou oběť od spořitelny sledoval a společně s ní vyjel až do patra, kde bydlela. Po chvíli zazvonil u jejího bytu a použil svůj trik s tužkou a papírem pro vzkaz svému známému. Z bytu si odnesl pouhých 950,- Kč... Soudní pitva prokázala, že bezprostřední příčinou smrti bylo udušení. Vrah své oběti zmáčkl krk a dýchací cesty zakryl rukou. Potvrdila to zlomená jazylka a oděrky a krevní výrony v oblasti nosu, úst a krku. Přestože se stará paní díky svému zrakovému postižení špatně orientovala, byla velmi hbitá a rázná. Při přepadení volala o pomoc. Sousedé volání o pomoc uslyšeli a zvonili a klepali na dveře jejího bytu. Sláma v tu dobu stařenku vraždil...

Poslední oběť Miloslava Slámy

Třetí obětí, která nepřežila Slámův útok, byla Jana Hovorková (82) bydlící ve Svatoslavově ulici v Praze 4. Mrtvolu staré paní našel 30. srpna 2002 její syn, který se právě vrátil ze zahraničí. Ležela na podlaze v ložnici zaházená peřinou a v ústech měla roubík z kašmírového šátku. Na stole ležela nákupní taška s nákupem. Smrt nastala udušením. Při pitvě bylo zjištěno, že stará paní měla zlomenou hrudní kost, obratle a žebra. Soudní znalci dospěli k závěru, že zemřela velmi trýznivým způsobem.

Obdobně byly napadeny další čtyři staré ženy. Měly to štěstí, že Slámův vražedný útok přežily. Státní zástupce tyto skutky kvalifikoval jako pokusy vražd. Dalších 27 útoků proti starým ženám byly kvalifikovány jako loupeže. V drtivé většině vždy s použitím fyzické síly. V jednom případě dokonce na omráčení oběti použil obušek.

V minulosti byl Miloslav Sláma trestán za neplacení výživného a zpronevěru, která spočívala v tom, že výtěžek z prodeje pohlednic, původně určený pro mentálně postižené děti, neodevzdal a použil jej pro vlastní potřebu. V 90. letech si založil svou vlastní firmu Humanis a pod záminkou humanitární pomoci prodával plyšové hračky. Z výtěžku několika desítek tisíc korun se však k postiženým nedostala ani koruna. Byl vyučen lakýrníkem, později pracoval jako řidič nebo revizor dopravního podniku.

Sláma před soudem

Ze znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie vyplynulo, že Sláma v době vražedných činů netrpěl žádnou duševní poruchou či chorobou. Jeho IQ se pohybovalo v pásmu průměru (95). Znalci se shodli, že jde o egocentrického jedince s dissociální poruchou osobnosti. Zvláště výrazně se u něho projevovala agresivita v případech, kdy scénář zamýšlené akce neproběhl podle jeho představ. Pro získání důvěry starých lidí si vytvořil šabonu jednání, s výraznými a hlavně předstíranými altruistickými prvky (nesobecká láska k ostatním lidem), které využil ve všech případech loupeží. Z těchto skutečností a dalších vyšetření znalci došli k závěru, že Sláma je jedinec z histriónskou poruchu osobnosti. Jeho možnou resocializaci označili jako velmi nízkou.

Před soudem se Sláma snažil své skutky, stejně jako způsob napadení bezbranných obětí bagatelizovat. Přestože soudní znalci na tělech obětí nalezli stopy po škrcení, kopání, bití, včetně zlomenin žeber, Sláma tvrdil, že jim pouze "přikládal ruku k ústům" nebo jim "znehybňoval ruce"... Kopance, škrcení a další brutální fyzické jednání popíral. Jeho obhájce se v závěrečné řeči, trvající plné tři hodiny, snažil důkazy i znalecké posudky zpochybnit krkolomnými argumenty. Neváhal oběti označit za osoby "trpící stařeckou demencí" či osoby se slabou pamětí. Kromě výpovědí přepadených a znaleckých posudků byl však také usvědčován svými otisky prstů, zanechaných na místech činu a profilem DNA.

Ve své podstatě surovec a vrah, který v jednom případě proti staré ženě použil i obušek, při vyšetřování i před soudem plakal a mnohdy se třásl po celém těle. Nebyly to však podle znalců známky lítosti nad oběťmi, ale lítost nad svou vlastní budoucností. Nic na tom nemění fakt, že před soudem sliboval darovat krev či kostní dřeň. Vraždami a loupežemi získal 321.300,- Kč. Za dobu své loupežné a vražedné dráhy tak získal v průměru 14.000,- Kč měsíčně...

Městský soud v Praze Miloslava Slámu dne 6. října 2004 odsoudil k doživotnímu trestu. Byly v tom i dvě vraždy (útok na Marii Malou překvalifikoval na mírnější jednání - ublížení na zdraví s následkem smrti). Vrchní soud pak v březnu 2005 rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil.

další místnost muzea