Ivan Roubal

narozen 12. května 1951 - doživotní trest (věznice Mírov)

Dne 1. března 2000 Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu, kterým byl Ivan Roubal odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Bylo mu prokázáno celkem pět vražd, které spáchal od prosince 1992 do března 1994. Důvodné podezření z dalších dvou vražd se orgánům činných v trestním řízení nepodařilo prokázat. Veškerá obvinění z vražd Roubal dodnes kategoricky odmítá.

Ivan Roubal získal středoškolské vzdělání na zemědělské škole a maturitu složil v roce 1970. Vystřídal několik zaměstnání. Pracoval na dráze jako pomocník strojvůdce, vlakový průvodčí, topič v kotelně, dřevorubec a jeden čas se živil také jako zootechnik. Znalci z oboru psychologie a psychiatrie byl hodnocen jako osobnost silně defektní, bezcitná, narcistická, egocentrická a sobecká. Podle nich Roubal pohrdal lidmi a jeho nejvyšší hodnotou jsou mu peníze a majetek. Při dosahování těchto cílů byl bezohledný a surový a byl schopen agrese a krutosti. Ve vypjatých situacích se však velmi dobře ovládal. Jeho IQ činí 112 a je označováno za mírně nadprůměrné. Posudek znalci uzavřeli konstatováním, že "objektivní možnosti jeho resocializace jsou v rámci současného systému velmi omezené."Při komunikaci se znalci, vyšetřovateli a nakonec i před soudem vtipkoval, používal bohatý slovník a své odpovědi prokládal citáty z bible. Nikdy neopomněl dát okázale najevo, že je hluboce věřícím křesťanem. Před zahájením jednoho z mnoha líčení doslova uvedl: "dobrovolně se vzdávám svého práva, kterým je lhát. Bylo by mi to odporné a neslučuje se to s mou vírou"... V závěrečné řeči vyzval Roubal soudce k božímu soudu. V minulosti byl trestán podmínečným trestem za dopravní nehodu na železnici způsobenou nedbalostí a za členství v sektě Jehovistů (v době před rokem 1989), se kterou se pak, ještě před revolucí rozešel.

Ivan Roubal na lavici obžalovaných

Podnětem k vyšetřování zločinů Ivana Roubala se stala dvojnásobná vražda, spáchaná 8. března 1994 ve večerních hodinách v suterénní kanceláři autopůjčovny firmy ZAPAP v Bělehradské ulici v Praze. Ivan Roubal společně s dalšími třemi muži se zbraní v ruce přinutil majitele firmy Petra Kudrny (1971), Petera Magdolena (1974) a náhodného návštěvníka Jiřího Semeráda (1958) lehnout si na zem, kde byli spoutáni elektrickými vodiči do kozelce. Pak kancelář čtveřice útočníků prohledala a odcizila 3.000,- Kč a příruční kufřík s kalkulačkou a diktafonem v hodnotě 3.500,- Kč. Ivan Roubal po loupeži poslal své kumpány z místa činu pryč a Petrovi Kudrnovi a Peterovi Magdolenovi vodiče "mafiánským způsobem" omotal kolem krku. Vahou vlastních nohou se oba spoutaní uškrtili. Jiřímu Semerádovi se podařilo ze spoutání vyprostit a zavolat policii. Několik dnů poté byl Roubal na náměstí Míru v Praze speciální policejní skupinou zatčen. Se zavražděnými se znal. Čtrnáct měsíců před dvojnásobnou vraždou se s nimi pohádal při vánočním stánkovém prodeji na Václavském náměstí a v následné potyčce mu byl nastříkán do obličeje nervový plyn. Nejpravděpodobnějším motivem činu, vzhledem k jeho psychologickému profilu byla pomsta za porážku v incidentu. Navíc Roubal věděl, že Petr Kudrna krátce po této události oznámil policii pohřešování Václava Horkého (1927) - stánkového prodavače bižuterie v centru Prahy. Přitom Kudrna vyjádřil podezření, že Roubal Václava Horkého zavraždil.

Policejním vyšetřováním bylo zjištěno, že Roubal si od Václava Horkého vypůjčil větší částku peněz. Václava Horkého viděli svědci naposledy živého 10. prosince 1992 ve společnosti Ivana Roubala. Po zmizení Horkého přebíral Roubal tržby z jeho obchodů, používal jeho vozidlo i některé jeho další věci. Dokonce se pokoušel prodat jeho garsoniéru. Přitom tvrdil, že Horký odjel do Belgie a manželku pohřešovaného i později zavražděného Petra Kudrnu odrazoval od úmyslu oznámit pohřešování Horkého policii. Dodnes nebyl Václav Horký vypátrán. Nebylo nalezeno ani jeho vozidlo. V roce 1995 byl Václav Horký soudem prohlášen za mrtvého. Přestože existuje silné podezření, že byl Václav Horký zavražděn Ivanem Roubalem, bylo z důvodů důkazní nouze trestní stíhání pro tento skutek proti Ivanu Roubalovi dvakrát zastaveno.

Ivan Roubal je předváděn k soudu

V roce 1991 si Ivan Roubal pronajal u obce Čachrov na Klatovsku zchátralou zemědělskou usedlost bez přívodu elektrického proudu s názvem "Pohádka". Původně zde chtěl pěstovat jeleny, avšak nezískal patřičná povolení. Proto se pustil do chovu drůbeže a černých vietnamských prasat. Zde se také seznámil s Františkem Heppnerem (1929), který si chtěl pořídit v blízkosti Roubalova statku vodní pilu. Když měl Heppner - pozdější obchodní partner Ivana Roubala téměř vše vyřízeno, znenadání v prosinci 1991 zmizel i se svou ruskou přítelkyní. Roubal jejich zmizení vysvětloval odchodem do Německa, kde se oba chtěli ukrýt před českou policií. Krátce poté začal používat jeho vozidlo a také z jeho bytu odvezl a prodal nábytek.

Jiný podnikatel působící v blízkosti Roubalova statku uvedl do policejního protokolu, že slyšel informaci o konci Heppnera a jeho družky. Roubal údajně jednomu ze svých synů řekl, že Heppnera i Rusku zavraždil a nechal je sežrat prasaty... Roubalův syn pak tuto informaci policii potvrdil, ale u soudu popřel. Z majetku Františka Heppnara byla i atypická, podomácku vyrobená zbraň, kterou Roubal se svými komplici použil při loupeži a dvou vraždách v kanceláři autopůjčovny ZAPAP. Přesto byl Roubal z obžaloby z těchto vražd zproštěn. Soud musel dát za pravdu Roubalovu obhájci JUDr. Miloslavu Topinkovi, že "pokud nebudou nalezena těla pohřešovaných, nelze vyloučit, že tito lidé žijí." Soud pak ve svém zprošťujícím rozsudku doslova uvedl: "Soud nevylučuje, že do budoucna se objeví nové skutečnosti a důkazy o nich, které umožní tyto případy znovu otevřít". I když by mu byly tyto vraždy později prokázány, výše trestu se již nemůže změnit.

Roubal po zprošťujícím rozsudku Městského soudu

Dne 25. května 1993 byly v septiku zanedbaného domu v obci Zákupy u České Lípy nalezeny lidské pozůstatky. Vzhledem k silnému rozkladu těla nemohli soudní lékaři zjistit příčinu a způsob smrti. Kriminalisté však prokázali, že jde o pozůstatky taxikáře Vladimíra Strnada (26), pohřešovaného od 26. července 1992. Ten den byl Strnad v Praze viděn s Ivanem Roubalem naposledy živý. Odjeli spolu z Prahy a každý přitom řídil jeden ze Strnadových ojetých favoritů. Další den Roubal začal oba automobily užívat. Dokonce se našel svědek, který Roubalovi pomáhal odstranit taxikářské označení. V domě se mimo jiné našly i taxikářovy hodinky a v kotli pak popel po oděvních součástkách. Dům patřil kamarádovi Ivana Roubala z doby jeho zaměstnání u dráhy a Roubal měl od domu klíče. Auta se nikdy nenašla. Roubal na svou obhajobu uváděl, že Strnad chtěl obě auta v České Lípě prodat a on mu pouze auta pomáhal převážet. Z obvinění z vraždy Vladimíra Strnada byl Roubal rovněž zproštěn. Teprve po novém soudním projednání byl Roubal z tohoto skutku uznán vinným.

Septik, ve kterém byl nalezen taxikář Vladimír Strnad

Při vypouštění Horusického rybníka u Veselí nad Lužnicí byly 3. října 1993 nalezeny další pozůstatky člověka ve značném stádiu rozkladu. Šetřením bylo zjištěno, že se jedná o Josefa Suchánka (1919) z Prahy 2, se kterým se Roubal seznámil prostřednictvím inzerátu. Pod záminkou návštěvy svého statku "Pohádka" vylákal Roubal 26. května 1993 Suchánka na výlet. Na neznámém místě ho usmrtil a vhodil do rybníka. Hned druhý den byl Suchánkův byt bez použití násilí vykraden. Kromě televizoru, pánského obleku, 17 kusů vázanek, videopřehrávače a 32 videokazet byla odcizena také cestovní vkladní knížka s vkladem 2.212,- Kč. Policii se podařilo zjistit, že v době od 27. do 31. května byla třikrát vybrána hotovost ve výši 400,- Kč. Osobou, která peníze vybrala byl Ivan Roubal, který se také při výběru prokazoval svým občanským průkazem. Navíc disponoval klíči od Suchánkova bytu. Rovněž byl zajištěn televizor. Roubal ho věnoval matce své družky...

Roubalova zemědělská usedlost "Pohádka"

V polovině listopadu 1993 byl ve svém bytě v Praze - Letňanech nalezen Václav Dlouhý (1927) bez známek života. Byl svázán do kozelce a usmrcen obdobným způsobem jako Petr Kudrna a Peter Magdolena z autopůjčovny ZAPAP. Kolem krku měl škrtící smyčku z prádelní šňůry a jeho nahé tělo bylo zaházeno šatstvem. Kromě toho měl prádelní šňůrou podvázány i genitálie. Zavražděný muž se živil rozmnožováním pornografických videokazet. Z bytu bylo odcizeno 400 videokazet a dva videopřehrávače v celkové ceně 36.000,- Kč. Z vraždy byl usvědčen Ivan Roubal, který byl na místě činu viděn v paruce. Kradené věci rozprodal svým známým a po určitou dobu jezdil autem zavražděného. Soud odmítl názor Roubalova obhájce, že Václav Dlouhý se uškrtil sám při sadomasochistických praktikách. Pokud by tomu tak bylo, nedošlo by ke krádeži velkého množství kazet a dvou videorekordérů. Rovněž by se Václav Dlouhý při tomto způsobu svázání nedokázal zaházet množstvím oděvů.

Ivan Roubal ve vězení

Soudní proces zahájený v únoru 1996 a trvající téměř 4 roky byl poznamenán skandály, nečekanými zvraty a jinými zvláštnostmi. Dvakrát byl Roubal zproštěn obžaloby ze 4 vražd (Petra Kudrny, Petera Magdolena, Josefa Suchánka a Vladimíra Strnada), aby byl nakonec v květnu 1999 za tyto vraždy a vraždu Václava Dlouhého uznán vinným.

Skandál vyvolal samotný soudce JUDr. Jiří Horký, který opomněl Roubalovi prodloužit vazbu a ten musel být 30. září 1997 z vazební věznice propuštěn. Chybu JUDr. Horkého napravili policisté, kteří Roubala, vykazujícího známky požití drog před vraty věznice a za účasti televizních kamer zatkli pro podezření z jiné trestné činnosti (vyhrožování smrtí svědkům, příslušníkům Vězeňské služby i státnímu zástupci). Kromě toho existovalo důvodné podezření, že Roubal uprchne do zahraničí. Měl totiž podanou žádost o azyl ve Švýcarsku. Za pochybení byl později soudce kárným senátem Vrchního soudu potrestán dvacetiprocentním snížením platu po dobu tří měsíců (soudce odevzdal státu zhruba 30.000,- Kč).

Roubal s ozbrojenou vězeňskou stráží

Konec soudního jednání byl provázen rozsáhlým bezpečnostním opatřením. Krátce před vynesením rozsudku nad Roubalem totiž došlo ve stejné soudní budově k únosu dvou obžalovaných přímo ze soudní síně za použití střelných zbraní. Přesto došlo k incidentu. Při závěrečné řeči státní zástupkyně, která žádala pro Roubala doživotní trest vězení oznámil anonym, že v soudní budově je výbušnina. Budova byla vyklizena a prohledána. Teprve po hodině a půl se v jednání mohlo pokračovat.

Roubal během procesu několikrát obvinil policii a justici ze spiknutí a dokonce předal soudcům kopii dopisu adresovaného prezidentu Havlovi, v němž dal podnět k trestnímu stíhání tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové. "Paní Parkanová je hlavní organizátorkou spiknutí proti mně a podle mého názoru se spolu s dalšími neznámými pachateli dopustila trestného činu zločinného spolčení"... Sám sebe označuje za "doživotního vězně Havlova svědomí" a také se tak ve stovkách stížností podepisuje. Jedna z jeho stížností leží i u Mezinárodního soudu v Haagu. Není také bez zajímavosti, že se dožadoval, aby soud vyslechl v jeho věci kardinála Miloslava Vlka a opata břevnovského kláštera Anastáze Opaska. Soud jeho návrh zamítl, protože žádný z těchto církevních hodnostářů nemohl ke spáchaným vraždám nic podstatného uvést.

V kauze útěku Jiřího Kajínka podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k zahájení trestního stíhání "organizované skupině zločinců", za které považoval některé tehdejší vedoucí pracovníky věznice Mírov. (Roubal byl již v době Kajínkova útěku na Mírově.) Obvinil je také z toho, že za úplatek poskytli Jiřímu Kajínkovi celu, ze které bylo možné uprchnout. Svá tvrzení u soudu však žádným způsobem nedoložil. V červenci 1998 si také podal žalobu na ochranu osobnosti, v níž požadoval omluvu a finanční satisfakci jednoho miliónů korun po jednom, dnes již zaniklém deníku. Cítil se dotčen tím, že o něm deník napsal, že zapírá. Přitom jen za Roubalovu obhajobu (ex off) zaplatili daňoví poplatníci něco kolem půl miliónů korun...

Podle počtu prokázaných vražd zaujímá Ivan Roubal jedno z předních míst sériových vrahů v ČR. Osud tří lidí, s nimiž se Ivan Roubal znal (František Heppner, jeho ruská přítelkyně a Václav Horký) zůstal obestřen tajemstvím.

Mnohonásobný sériový vrah Ivan Roubal zemřel 29. června 2015 v Karvinské věznici ve věku 64 let. Oficální zdroje uvedli, že jeho úmrtí nebylo shledáno žádné cizí zavinění. Pitva to potvrdila.

další místnost muzea