Hubert Pilčík - zřejmě několikanásobný vrah

Narozen 14. 10. 1891 v Novém Hrozenkově - zemřel 9. 9. 1951 (sebevražda)

Politické změny po 25. únoru 1948 byly příčinou masové emigrace občanů z tehdejšího Československa. Odhaduje se, že po tomto datu odešlo do zahraničí 250.000 lidí. Hubert Pilčík ze Sence u Plzně zájemcům o emigraci nabízel, že je přes hranice převede. Na odlehlých místech je pak zavraždil a zmocnil se jejich osobních věcí a zavazadel. Počet jeho obětí se nikdy nepodařilo spolehlivě určit.

Ve večerních hodinách 6. března 1951 vypukl v opuštěné hájence "Lipovka" v blízkosti malé obce Nekmíř v tehdejším okrese Plzeň požár. Následující den při ohledání požářiště byly nalezeny značně ohořelé části lidského těla. Vzhledem k vysokému stupni ohoření tkání a kostí mrtoly vzniklo podezření, že tělo neznámého člověka bylo polito hořlavou látkou a zapáleno. V blízkosti ohořelé mrtvoly se pak nacházely předměty, která se i přes vysoký žár neroztavily - jedna velká kovová přezka od pánské obuvi, kovová výztuha do límce pánské košile a střepy skel dioptrických brýlí. Na krku mrtvoly byla nalezena část řetízku, jehož články měly tvar obdélníčků. Z těchto nálezů vznikla domněnka, že se jedná o pozůstatky muže.

Pitva prokázala, že se jedná o muže vysokého 170 - 175 cm ve věku kolem 50 - 60 let. Další nálezy soudních lékařů, zejména známky "vaření krve v tepnách" vyvolávaly domněnku, že muž uhořel zaživa. Bezprostřední příčinu smrti neznámého muže se však pitvajícím lékařům nepodařilo zjistit, neboť jak je v pitevním protokolu doslova uvedeno: "končetiny, tak i vnitřní útroby většinou chybějí". Další pátrání po totožnosti ohořelé mrtvoly bylo bezvýsledné.

požárem zničená hájovna Lipovka

Dne 20. července téhož roku obnažily děti, hrající se v písku v lesním masívu u obce Senec lidskou nohu. V plitkém hrobě se našla polonahá mrtvola ženy ve věku kolem 30 let v pokročilém hnilobném stavu. Kolem krku měla ovázaný provaz a z úst ji vyčníval roubík. Již z prvního pohledu na mrtvolu bylo zcela zřejmé, že byla zavražděna. Vzdálenost mezi nálezem ohořelé mrtvoly muže a zavražděné ženy byla kolem 10 km. Soudní lékaři zjistili, že tělo bylo v hrobě 3-5 měsíců a kriminalistům na jejich žádost předali pro účely pátrání dvě zubní korunky, zhotovené tehdy poměrně ojedinělou technologií zvanou "acolitová inlay" a chomáč vlasů zavražděné. Jeden z kriminalistů pak obcházel zubní lékaře a laboranty a předkládal jim zubní korunky. Koncem srpna 1951 poznal jeden z plzeňských zubních lékařů z předložených korunek svou práci a také uvedl jméno a adresu pacientky, pro níž ji zhotovil. Jednalo se o Renatu Balleyovou, narozenou 1. ledna 1920. Byla svobodná a pracovala jako fotografka v Plzni.

Dalším šetřením známých a příbuzných Renaty Balleyové bylo zjištěno, že hodlala ilegálně opustit Československo. Významný byl přesný popis popis Emanuela Balleye a jeho dcery Renaty, získaný od příbuzných a známých, který se shodoval s některými markantními znaky obou nalezených mrtvol muže a ženy u Nekmíře a Sence. Rozhodující pak bylo tvrzení jedné z příbuzných, že Renata Balleyová, její otec Emanuel Balley a jejich 12letá neteř překročili hranice a nalézají se v Bavorsku. Toto tvrzení doložila i několika dopisy z Bavorska, psané rukou 12leté neteře. Přiznala, že také měla zájem emigrovat a "převaděče" navštívila v jeho domku. V Senci pak přímo označila dům číslo 149, ve kterém bydlel Hubert Pilčík se svou manželkou.

Rozpor mezi zjištěnými fakty spojených se smrtí Renaty Balleyové a jejího otce a tvrzením o tom, že oba jsou za hranicemi společně s 12letou neteří mohl odstranit pouze "převaděč" Hubert Pilčík. K jeho osobě bylo zjištěno, že se jedná o důchodce s velmi dobrou pověstí. Sbíral léčivé rostliny, často chodil do přírody a podnikal dlouhé pěší túry. Měl rád ptáky a dokonce nedovolil ani porazit borovici, protože prý by ptactvo nemělo kde hnízdit. Tvrdil o sobě, že byl námořníkem a zachránil se při potopení lodi Titanic v roce 1912.

Začátkem září 1951 byl Hubert Pilčík zatčen způsobem tehdy zcela běžným. Dva příslušníci SNB v montérkách vešli pod záminkou výměny elektroměru do domku a když zjistili, že je Pilčík v domku sám, byl zatčen. Nutno podotknout, že v této době neexistovaly speciálně vycvičené zásahové jednotky a jak se později ukázalo, Pilčík byl skutečně velmi nebezpečný pachatel. Současně s jeho zatčením byla provedena domovní prohlídka, která Pilčíka usvědčovala z vraždy Renaty Balleyové i jejího otce. Kromě toho vzniklo podezření, že je pachatelem dalších vražd.

zbraně nalezené v domku Huberta Pilčíka

V domku o třech místnostech byla nalezena 12letá neteř, která měla být v Bavorsku. Dále byly nalezeny čtyři zbraně, včetně samopalu. Mezi velkým množstvím šperků byly i šperky patřící zavražděné Renatě Balleyové. Prohlídkou kůlny byl nalezen maskovaný prostor, ve kterém byly uloženy kufry s oděvy, pánským i dámským prádlem a značné množství obuvi s různou velikostí. V hromadě popelu na zahradě byl nalezen ohořelý občanský průkaz na jméno osoby, která údajně chtěla opustit republiku. Kromě těchto věcí bylo zajištěno i dvanáct drahých dámských kožichů.

mučící zařízení Huberta Pilčíka

Zvláštní pozornost vzbudilo zařízení, nalezené v maskovaném prostoru chléva. Skládalo se ze dvou delších prken, opatřených řemeny a na jednom konci zvlášť upravenou bedničkou. Jak později Pilčík pod tíhou důkazů přiznal, tímto zařízením mučil neteř Renaty Balleyové. Aby se nikdo nedozvěděl, že ji u sebe přechovává, připoutal ji řemeny k prknům, a aby byl tlumen její případný křik, zhotovil na její hlavu bednu s dvojitými stěnami, které vyplnil hadry. Víko bedny opatřil kovovou trubičkou pro přívod vzduchu, kterou musela mít 12letá dívka během svého věznění v ústech. Tímto způsobem byla vězněna až 16 hodin denně po dobu asi dvou měsíců, aniž by mohla na záchod či se bránit proti dotírajícímu hmyzu. Jak později vypověděla, byla Pilčíkem nejen mučena, ale i pohlavně zneužívána. Pilčík ji také diktoval dopisy, které měly budit dojem, že jsou psány v Německu. Dopisy pak Pilčík roznášel příbuzným a známým zavražděných, kteří tak nabyli dojem, že přechod hranic Renaty Balleyové, jejího otce a neteře byl úspěšný. Za každý takový doručený dopis vyžadoval odměnu ve špercích.

bedna, do které přivazoval Pilčík hlavu 12leté dívky

Pilčík nejprve jakoukoliv účast na vraždách popíral. Přitom se ve svých výpovědích dostával do značných rozporů. Teprve pod tíhou důkazů přiznal, že 6. března 1951 vlákal Emanuela Balleye do hájenky "Lipovka" pod záminkou, že se zde setká s agentem, který ho převede za hranice. Pak mu doporučil, aby se před dlouhým a náročným nočním pochodem vyspal. Kyž Balley usnul, Pilčík gumovým obuškem opatřeným na jedné straně bronzovou kulatinou několikrát Balleye udeřil do hlavy, přikryl ho senem a slámou, vše polil ještě nějakou tekutinou, kterou našel ve dvou lahvích na půdě hájovny. Potom zapálil hájovnu a s věcmi oběti odešel v noci do Sence.

O jedenáct dnů později pod stejnou záminkou vylákal Renatu Balleyovou do lesního porostu za obcí Senec. Když se k němu otočila zády, Pilčík ji obuškem několikrát udeřil do hlavy, omotal ji kolem krku provaz, do úst ji nacpal roubík a pak zahrabal do písku. Její zavazadla a osobní věci si odnesl domů. K množství šperků, pánských a dámských oděvních součástek různých velikostí, kufrů a obuvi sdělil, že je dostával od lidí, které úspěšně převedl přes hranice...

Hlava Huberta Pilčíka

Dále se Pilčík přiznal, že chtěl jako nepohodlné svědky zavraždit 12letou neteř Renaty Balleyové, dále její příbuznou, která měla zájem emigrovat do SRN a nakonec i svou manželku. Dokonce si stanovil den jejich smrti - 9. září 1951. V ten den však stihl spáchat ve věznici Plzeň - Bory jen sebevraždu. Oběsil se na dvou kapesnících. Vzhledem k tomu, že se v jeho domku našlo velké množství pánských a dámských oděvů, spodního prádla a obuvi všech možných velikostí a velké množství kufrů, lze předpokládat, že Pilčík usmrtil ze zištných důvodů více zájemců o emigraci. Tuto hypotézu podporuje i značné množství šperků zajištěných u Pilčíka. Šperky byly z nedostatku zahraniční měny totiž jediným možným platidlem československých emigrantů v cizině a sotva by je dávali Pilčíkovi jako odměnu za jeho "služby"...

Případ Huberta Pilčíka sloužil jako námět pro jeden díl seriálu "30 případů majora Zemana". Díl měl název "Bestie" a byl natočen v roce 1975 po vedením režiséra Jiřího Sequense.

Poznánka autora "Muzea zločinu":

Tuto fotografii v úvodu stránky vykradla redakce "Týden" a to přímo pod dohledem výkonného ředitele Daniela Köppla. Stalo se tak v 37 čísle na stránce 35, které vyšlo 5. září 2016. Autoři článku "Nejznámější vrazi české historie", pod kterým jsou podepsaní Ondřej Frej, Jakub Kvasnička a David Jaroš, vykradli z tohoto "Muzea zločinu" celkem 8 fotografií. Navíc Jednu fotografii s popiskem Martin Lecián, přiřadili pod portrét muže, který neměl s Martinem Leciánem zhola nic společného. Jen novinářům z "TÝDNE" je tedy asi jasné právnické přísloví psané latinsky "IN DUBIO PRO REO"... Ze čtenářů pak dělají doslova voly. Nic jim navíc neříká jedno z biblických přikázání - "Nepokradeš". Přitom kradou obázky a píšou bez studu o zločinech...

další místnost muzea