František Lukšík

Narozen v roce 1900 v Českých Budějovicích - popraven 6. prosince 1930 v Praze

František Lukšík byl k trestu smrti odsouzen a nakonec i popraven jen proto, že si to přál tehdejší tisk. Lukšíka označil za cynického vraha, který si nezasluhuje nic jiného, než smrt. Tisk současně zaútočil i na justici, kterou obvinil ze shovívavosti ke zločincům. Tiskem byl rovněž napaden i tehdejší prezident republiky T.G. Masaryk. Kladlo se mu za vinu, že rozsudky trestu smrti svými milostmi mění na doživotní vězení.

František Lukšík pracoval jako pomocný dělník u dřevařské firmy v Praze - Bráníku. Ve stejné firmě pracovala jako účetní i 23letá Ludmila Grujbárová z Malacek. V sobotu odpoledne 9. listopadu 1929 po odchodu všech zaměstnanců napadl Lukšík v kanceláři Grujbárovou kladivem. Protože neustále sténala, nacpal ji do úst roubík a provazem ji ovázal krk. Na hlavu ještě žijící ženy hodil košili, aby nebyl zastříkán krví a zasadil ji dalších 5 ran kladivem. Mrtvolu odtáhl do přístavku a snažil se umýt z podlahy kanceláře krevní stříkance. Z pokladny odcizil něco přes 5.000,- Kč.

Firma Křižan - místo, kde pracoval vrah i jeho oběť

Přímo z místa vraždy odjel Lukšík tramvají ke své vdané přítelkyni, domluvil si schůzku na neděli a odešel si koupit oblek, klobouk a další osobní věci. Večer se pak seznámil před pasáží Lucerna s prostitutkou, se kterou odjel taxíkem do jednoho hotelu na Malé straně. Před půlnoci si objednal další taxi a prostitutku zavezl domů na Žižkov. Stejným taxíkem se nechal zavézt do blízkosti místa činu, odkud v pytli odnesl mrtvolu Grubárové na blízký most přes Vltavu a tam ji shodil do řeky. Do řeky naházel i zakrvácené šaty oběti. Druhý den šel se svou přítelkyní a její matkou do kina. Po návratu z kina byl ve svém bydlišti zatčen. Po deseti minutách výslechu se k činu doznal.

Fotografie kanceláře, ve které Lukšík zavraždil Ludmilu Grujbárovou

Zpráva o vraždě i výpověď vraha se hned druhý den dostala na titulní strany všech pražských deníků. Od pondělního rána, a za velké účasti veřejnosti se pátralo po mrtvole Ludmily Grujbárové. Po několika hodinách bylo tělo Grujbárové vytaženo z Vltavy. Na sobě měla jen spodní prádlo a pracovní plášť. V ústech měla roubík a kolem krku provaz. Soudní pitva nejenže potvrdila vrahovu výpověď, ale prokázala i "dosud neporušenou mravní čistotu oběti"...

Vražda spořádané dívky, vrahovo "cynické chování" po činu i několik v té době vynesených rozsudků trestů smrti změněných tehdejším prezidentem republiky T. G. Masarykem na doživotí, byly příčinou rozsáhlých novinářských úvah, které měly jediný závěr - vrah sice bude odsouzen k trestu smrti, ale jeho trest bude změněn opět "jen" na doživotí. Justice byla vystavena tvrdé kritice a byla obviňována ze shovívavosti k zločincům. Při tom se používalo těch nejtvrdších argumentů. Zásluhou tisku dostal případ vraždy Ludmily Grujbárové celostátní rozměr a zásadně ovlivnila další průběh událostí.

Grujbárová na pitevně

Dokladem toho je skutečnost, že při pohřbu Grujbárové se v kostele sv. Štěpána v Praze a v přilehlých ulicích tísnilo 15.000 lidí, přičemž sotva dvě desítky smutečních hostů znaly oběť osobně. Po obřadu byla rakev s obětí za mohutného průvodu dopravena na nádraží a pak převezena zvláštním vagónem do Malacek - místa trvalého pobytu zavražděné. Železniční trať, kudy projížděl vlak z Prahy na Bratislavu lemovaly stovky lidí. Samotný pohřeb zajišťovali všichni detektivové bezpečnostního oddělení i silný oddíl četnictva.V průběhu obřadu byl zatčen při "akci" Maxmilián Paleček - starý kapsář, "specialista" na pohřby...

Před trestní senát byl Lukšík postaven 19. února 1930. Ten nenašel u Lukšíka jedinou polehčující okolnost. Již v 15 letech byl stíhán pro potulku a útěk z domova. O něco později pak pro loupež a pro další majetkové delikty. V době vojenské služby se dopustil dezerce a krádeže. Celkem měl na svém kontě 9 trestů. Znalci u něho nezjistili žádnou duševní poruchu. Čin spáchal při plném vědomí. Porota všemi 12 hlasy uznala Františka Lukšíka vinným z vraždy Ludmily Grujbárové. Soud pak vynesl rozsudek - trest smrti provazem... Soud přijal i návrh státního žalobce, aby byla zamítnuta eventuální Lukšíkova žádost o milost adresovaná prezidentu republiky. Trestní senát tak vyhověl tlaku tisku a veřejnosti, která žádala jediné - trest smrti. Odvahu nenašel ani vrah. Přímo v soudní síni se vzdal odvolání... Proti rozsudku protestoval tehdejší ministr spravedlnosti, který ve svém návrhu o jeho zrušení doslova uvedl: "Volání veřejnosti - správně ulice a senzačního tisku - po výkonu trestu smrti, nemůže být směrodatným, poněvadž jak zkušenosti učí, výkon trestu tohoto neprojevil účinků odstrašujících, jak tomu nasvědčuje i skutečnost, že od poslední popravy Bognárovy v Bratislavě udály se na území republiky během týdne tři vraždy. Za Rakouska netrestaly se smrtí daleko horší případy..."

Kancelář prezidenta republiky rovněž připravila týden před výkonem trestu návrh na udělení milosti Františku Lukšíkovi. Prezident však návrh nepodepsal. Zasáhnout se pokusila i Liga pro lidská práva, která rozeslala významným osobnostem nejen v Československu, ale i v zahraničí telegrafickou žádost, aby se svým jménem přičinily o zrušení trestu smrti nad Františkem Lukšíkem. Jejich snaha byla bezúspěšná.

Lukšík měl skutečně smůlu. Svůj čin spáchal v době, kdy byl zaznamenán prudký nárůst zločinnosti. Jen od 1. října do 15. listopadu 1929 - tedy za 6 týdnů bylo na území tehdejšího Československa spácháno dalších 25 vražd. Čtyřicetiletý Ludvík Bognár byl popraven za přepadení Povážské agrární a průmyslové banky. Tento zločin si vyžádal 7 lidských obětí mezi nimiž byli i dva policisté. Vyšetřovala se i vražda četnického praporčíka Floriána a jeho manželky, kterou spáchal v Želeticích u Znojma tulák Ellinger. Připravoval se soudní proces s vrahem Filipínem, který zavraždil 3 osoby v Náměšti nad Oslavou. V Německu se intenzívně pátralo po düsseldorfském "netvoru" - Petru Kürtenovi, kterému byla připisována v tu dobu již osmnáctá vražda. Lukšíkovo jednání po vraždě označované v tisku jako "cynismus nejhorší kategorie" mu v kontextu tehdejší doby doslova zlámal vaz...

Policejní fotografie Františka Lukšíka

Výkon trestu smrti byl určen na 6. prosinec 1930 a měl být vykonán na nádvoří soudu na Karlově náměstí, bez účasti novinářů. Celou noc před popravou strávil Lukšík ve společnosti pátera. Večer pak byla Lukšíkovi doručena zpráva, že se s ním nepřijde rozloučit jeho matka, která bydlela v Českých Budějovicích. Měla prý z cesty do Prahy strach...

Ráno 6. prosince v 6.45 hodin bylo vše připraveno k hrůznému divadlu. Mezi pozvanými nechyběli ani úředníci pražského policejního ředitelství. Nemohl chybět ani celý trestní senát, šéf státního zastupitelství, tři soudní lékaři, vězeňští úředníci a pochopitelně kat se svými pomocníky. Poslední slova odsouzeného zněla: "Prosím, abyste vyřídili rodičům Grujbárové, aby mi odpustili..." Přesně v 7.00 hodin kat Broumovský hlásil splnění svého úkolu. Silné oddíly policie a četnictva, hlídající areál soudu nezaznamenaly v době popravy - jak bylo jindy obvyklé - v jeho blízkosti žádného novináře a okolní ulice byly nezvykle liduprázdné...

© JUDr. Miloslav Jedlička