Zločinecké cejchy a tajné značky

Dorozumívacím prostředkem zlodějů a tuláků v minulých dobách byly cejchy a tajné značky, v argotu pak nazývané "cinky". Byly to primitivní symboly a kresbičky namalované křídou nebo kouskem cihly na zdi domů, jejichž smysl byl pro obyčejného člověka utajen. Pro lidi na okraji společnosti však byla jejich informační hodnota vysoká. Pomocí značek zloději a tuláci charakterizovali obyvatelé domů a upozorňovaly tak své kolegy na nejvhodnější způsob "práce", či možná nebezpečí, které je mohla v domě potkat. Pro bytového zloděje, stejně jako pro žebráka byla k nezaplacení čmáranice, která ho informovala, že v domě bydlí četník, soudce či "zlý" starosta obce...

Značky byly většinou obrázkové, protože drtivá většina zlodějů a tuláků byla negramotných. Pro běžné termíny a časté události existoval jakýsi druh těsnopisných samoznaků, které byly srozumitelné i pro zločince mluvícím jiným jazykem. Na těle vytetované nebo vypálené cejchy a tajné značky zase umožňovaly rychlé a hlavně bezproblémové navázání kontaktu příslušníků určité zločinecké třídy za účelem spolčení se k trestného činu. Výjimkou nebyly ani cejchy, prokazující příslušnost k určité lupičské tlupě operující na určitém území. Tímto způsobem se měl zabránit vstup konkurence na výsostné území tlupy či zamezit infiltraci provokatérů a policejních informátorů do jejich řad. Dodnes obdobné značkování a cejchování existuje u příslušníků ruských, ukrajinských nebo asijských mafií.

Na kostelních a hřbitovních zdech bylo možné najít znamení, svolávající schůzku kompliců, zpravidla do blízkého hostince. Smyslem schůzek bylo navázání zpřetrhaných kontaktů následkem zatčení nebo předání žádosti uvězněného vyšetřovance kumpánovi o poskytnutí falešného svědectví (alibi). Cejchy však používala či využívala v minulých dobách i státní moc. Za vlády Marie Terezie byly zločincům na těle vypalovány písmena, označující spáchaný delikt a korunní zemi, ve které byl zločinec veden.

Policie i soudy zločinecké značky pilně sbíraly, analyzovaly a v případě využitelnosti používaly v trestním řízení jako usvědčujícího materiálu. Největší sbírku tajných značek a cejchů v bývalém Rakousku-Uhersku shromáždil kolem roku 1840 soudní úředník Karmeyer z Horního Rakouska. Další značky jsou uchovány v německých a švýcarských kriminálních archívech. Nástup moderní komunikace, vzdělanosti a absence "spolupráce" malých zlodějíčků s velkými gangstery zatlačily tento primitivní dorozumívací prostředek do pozadí. Přesto se občas tajné značky objevují dodnes - třeba na "cinknutých" kartách falešných hráčů...

zpět