Kriminalistická balistika

Obsah:

• pojem,
• objekty zkoumání,
• výklad některých pojmů kriminalistické balistiky
• dělení ručních střelných zbraní,
• důkazní souvislosti zkoumání zbraní a střeliva,
• technika zajišťování zbraní,nábojnic, střel a nábojů,
• sbírky stop z neobjasněných trestných činů.

Literatura: například A.B. ŽUK - Revolvery a pistole

Pojem

Kriminalistická balistická expertiza vychází z poznatků balistiky, nauky o zbraních a střelivu a kriminalistické mechanoskopie, které aplikuje a rozvíjí na objekty významné pro objasnění trestních věcí.

Objekty zkoumání:

Kriminalistickou balistickou expertizou se zkoumají a zjišťují:

• zbraně, zejména střelné zbraně a jejich součásti,
• střelivo, jeho komponenty a produkty výstřelu,
  
• účinnost zbraní a střeliva,
• identifikace zbraně podle vystřelených nábojnic a střel
• objekty a okolnosti související se střelbou,
• zda se zbraní nebyl spáchán dosud neobjasněný trestný čin.

Zkoumáním se zjišťuje:

• zda jde o zbraň, střelnou zbraň a charakter střeliva,
• druh, značka, původ, doba výroby a charakteristika zbraně,
• technický stav střelné zbraně, její způsobilost ke střelbě, činnost mechanismu, bezpečnost ovládání, odpor spouště, činnost pojistek, výskyt závad, možnost nežádoucího výstřelu, provedené dodatečné úpravy nebo opravy zbraně,
• přesnost střelby,
• příčina selhání nebo havárie zbraně,
• druh, ráže, původ a stav nábojů,
• příčiny selhání nábojů,
• laborace nábojů a jednotlivé komponenty,
• účinky produktů výstřelu,
• účinek zbraně a střel na objekt zásahu,
• skupinová příslušnost zbraně podle vystřelených nábojnic nebo střel (určení druhu zbraně),
• individuální identifikace podle vystřelených nábojnic a střel,
• stanoviště střelce, směr střelby, vzdálenost střelby jednotnou a hromadnou střelou (vzdálenost ústí hlavně od zasaženého předmětu v okamžiku výstřelu) a doba poslední střelby,
• dráha letu střely a účinnost střely v různých bodech dráhy.

Při každém zkoumání zbraně, střel nebo nábojnic se provádí porovnání s nábojnicemi (střelami) vedenými na Kriminalistickém ústavu v ústřední sbírce balistických stop z neobjasněných trestných činů. (Sbírka je vedena od roku 1945).

Výklad některých pojmů kriminalistické balistiky

Zbraní se tu rozumí "cokoli, (pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného), čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším (§ 89 odst. 5 tr. zák.).

Střelnými zbraněmi se v kriminalistické balistice rozumí zbraně uvedené v zákoně o zbraních a střelivu. Jde o předměty, popř. zařízení, jejichž charakteristickou vlastností je vypuštění střely určené k zasažení (destrukci) cíle s využitím rychlého uvolnění nahromaděné energie (výstřel).

Dělení ručních střelných zbraní

Ruční střelné zbraně se dělí:

• na palné (jednoranové, opakovací, samonabíjecí, automatické), v těchto zbraních je střela uváděna v pohyb chemickou energií střelného prachu nebo jen nárazově složí (pistole, revolvery, flobertky, malorážky, terčovnice, lovecké brokovnice, kulovnice a kulobrokovnice, pušky, karabiny, samopaly, kulomety, signální pistole),

• na plynové, u nichž se k pohybu střely používá stlačeného vzduchu, či jiného plynu, zejména CO2 (vzduchovky, větrovky, plynovky),
  

• na mechanické, u nich se střela vypouští zpravidla uvolněním napnuté (natažené) pružiny (pryžový prak, luk, kuše),

• na expanzní přístroje, ty se uvádějí v činnost výstřelem nábojky a podle použití se dělí na vstřelovací (vstřelování hřebů apod.), tvářecí (tváření materiálu), spojovací (spojování kabelů apod.), jateční (omračování a porážení dobytka), startovací (poplašné) zbraně a zařízení,

• na expanzní zbraně (akustické, plynovky a zbraně na granule),

• na zvláštní, u nich dochází k vystřelování pyrotechnických složí a dráždivých chemických látek,

• na nedovolené (zákeřné), jimi jsou střelné zbraně maskované jako tužky, hole, plnicí pera a jiné podobné předměty, ze kterých lze vystřelit střelu, pyrotechnickou slož nebo dráždivou chemickou látku, zbraně s tlumičem hluku výstřelu a střelné zbraně uzpůsobené k těžšímu zranění (včetně úprav vzduchovek, startovacích pistolí, revolverů a jiných zařízení k ostré střelbě.

Řez revolverem

Dalšími zbraněmi se rozumí:

c) sečné, bodné, úderné a zbraně vojenské,
d) nedovolené zbraně a střelivo.

Nábojem se rozumí sestava - nábojnice, zápalka a prachová náplň (nebo jen nárazová slož) a střela.

• Má-li náboj jen jednu střelu, a to libovolného tvaru, jde o kulový náboj nebo o náboj s jednotnou střelou.

• Obsahuje-li náboj více drobných střel (broků) uzavřených v nábojišti, označuje se jako náboj brokový , popř. jako náboj s hromadnou střelou.

• Nábojem se rozumí i odměřená dávka černého prachu a olověné střely k nabíjení předovek se zapalovacím zařízením (např. doutnákem).

• Nábojnice kovové, papírové s kováním nebo z plastických hmot, válcového, kónického či lahvového tvaru, jsou přizpůsobeny k vytahování z nábojové komory zbraně buď rozšířeným okrajem dna nebo drážkou (zápichem) pro vytahovač.

• Zápalka pro náboje se středovým zápalem obsahuje nárazovou slož, která je směsí třaskaviny a pomocných látek. U nábojů s okrajovým zápalem je nárazová slož v dutém okraji nábojnice a u nábojů s jehlovým zápalem (Lefaucheux) v zápalce uvnitř nábojnice. Rozněcují se úderem (nárazem) zápalníku.

Střely pro náboje do ručních palných zbraní se člení na:

• olověné,
• plášťové (s olověným nebo ocelovým jádrem),
• poloplášťové,
• tříštivé (expanzivní),
• trasovací,
• nastřelovací,
• zápalné,
• průbojné a signální.

Podle tvaru se člení na kulovité, ogivální, biogivální, šipky, broky, speciální kulové střely do brokovnic (S-Ball, Brenneke, Ideal aj.) a narkotizační pro odchyt zvěře.

Důkazní souvislosti zkoumání zbraní a střeliva
Taktická hlediska zajišťování objektů zkoumání

Kriminalistické balistické expertizy se využívá zejména při objasňování:

• násilných trestných činů známých pachatelů k jejich usvědčení, zvláště že čin spáchali, jakým způsobem, s jakou zbraní a jaké účinnosti a použitelnosti, a dále, zda s předmětnou zbraní nebyl spáchán ještě jiný, dosud neobjasněný trestný čin,

• násilných trestných činů s neznámým pachatelem k zjištění, zda stopy na místě činu byly způsobeny střelnou zbraní, jaké verzi odpovídají, vznik a charakter stop, průvodních znaků nebo následek zásahu střelou (broky či střepinami střely), popř. zda nechybějí stopy, které by se musily na místě udávaného děje vyskytnout.

U násilných trestných činů spáchaných neznámými pachateli, podle vystřelených nábojnic nalezených na místě činu a střel vyjmutých z těla mrtvoly, z těla postřelené osoby nebo z jiného zasaženého objektu, se zjišťuje skupinová příslušnost zbraně zejména k pátracím účelům.

Byla-li zajištěna zbraň, zjišťuje se individuální totožnost zbraně. Podle prasků průstřelů ve skleněné tabuli se zjišťuje pořadí po sobě jdoucích výstřelů.

Pracoviště kriminalistické balistiky

Zbraně a náboje se vyhledávají zejména:

• v okolí místa činu a trasy odchodu z místa, kde pachatel mohl zbraň odhodit, zvláštní pozornost se věnuje studnám, rybníkům, řekám, místům, kde mohly být ukryty zahrabáním do země, listí apod.,

• na místě činu (na předpokládaném stanovišti střelce),

• při osobní prohlídce,

• při domovní prohlídce, při které se věnuje pozornost kromě nábytku i rozmanitým skrýším v podlaze, pod okenním parapetem, úkrytům ve zdi, v komíně, v kamnech, za trámy na půdě, po palivem ve sklepě, v koupelně, WC apod.

• Zbraně a náboje mohou být dále zajištěny náhodným nálezem, např. v dopravním prostředku, mezi odpadky, při opravách domů a bytů, demolicích budov a odnětím neoprávněným držitelům zbraní. Vystřelené nábojnice se vyhledávají a zajišťují zejména:

• na místě činu (na předpokládaném stanovišti střelce),

• na jiných místech, kde ze zbraně dosud nenalezené bylo patrně stříleno i nábojnice se v těchto případech zajišťují k získání porovnávacího materiálu pro identifikaci nábojnice či střely, která byla zajištěna při ohledání.

Střely (broky, střepiny střely) se vyhledávají a zajišťují zejména:

• v těle usmrcených nebo zraněných osob, jde-li o zástřel,

• při průstřelech nebo nástřelech těla nebo předmětu ve zdi, ve stropě, a to uvnitř místnosti, kde bylo vystřeleno nebo kam střela dopadla zvenčí, dále v nábytku, dveřích, okenním rámu apod.,

• v terénu směrem, kam bylo stříleno, je-li známo stanoviště střelce, přitom se přihlíží k tomu, že po průstřelu (nástřelu), popř. mine-li střela cíl, může jít i o značné vzdálenosti,

• v nepřehledném a zarostlém přírodním prostředí v zasažených předmětech (např. v kmenech stromů, ve větvích a v zemi).

Při zajišťování střel se přihlíží k tomu, že zástřely jsou mnohdy nezřetelné a kromě toho se střela při nárazu na tvrdý předmět může odrazit, roztříštit nebo změnit směr letu. Proto je třeba prohledávat i nejširší okolí a postupovat s náležitou pečlivostí.

Jiné věci a stopy k balistické expertize se vyhledávají v případech poškození objektů, někdy i na dosti nepřístupných místech. Přitom může jít o předměty zasažené zbloudilými střelami (broky), jako o průstřely okenních tabulí a zásahy jedoucích vozidel.

Důkazní souvislosti zjišťování stanoviště střelce
Taktická hlediska zajišťování objektů zkoumání

Účelem zjišťování stanoviště střelce je prokázat, odkud (z kterého místa) bylo vystřeleno. Při zjišťování stanoviště střelce se vychází ze souhrnu (porovnání) jednotlivých stop a z dalších zjištění, které zpravidla tvoří:

• stopy nohou,
• místo nálezu nábojnic nebo zátek brokových nábojů,
• rozptyl broků,
• stopy zplodin výstřelu (zbytky střelného prachu, očazení a ožehnutí),
• průstřely a zástřely v objektech,
• účinnost střely, popř. zjištěný úhel jejího dopadu (doletu),
• záblesk nebo zvuk (zjištěné např. výslechem svědků),
• možnosti postavení střelce v terénu nebo v uzavřeném objektu,
• další stopy, např. pachové.

Při určování stanoviště střelce se bere v úvahu, že maximální dostřel běžně používaných ručních střelných zbraní je od 1000 do 5000 m.

Zkoumání se provede zpravidla na místě činu. Ve sporných případech se přikročí k provedení vyšetřovacího pokusu, popř. k rekonstrukci činu.

Důkazní souvislosti zjišťování směru střelby
Taktická hlediska zajišťování objektů zkoumání

Zjišťování směru střelby se provádí k objasnění polohy zbraně v době střelby a v souvislosti s tím i zjištění stanoviště střelce a způsobu střelby.

Směr střelby se zjišťuje:

• ze souhrnu údajů vyplývajících z ohledání místa činu a dalších údajů obdobných údajům uvedeným v čl. 156 odst. 2 (zjištění stanoviště střelce),
• z vyhodnocení členitosti terénu, překážek, sklonu (polohy) zasažené osoby v době výstřelu a dráhy letu střely podle místa nálezu střely,
• z výsledků prohlídky těla zraněného a z dokumentace pitvy,
• ze zkoumání oděvních součástek zasažené osoby.

Důkazní souvislosti zjišťování vzdálenosti střelby.
Taktická hlediska zajišťování objektů zkoumání

V případech zranění nebo usmrcení osob střelnými zbraněmi se zpravidla zjišťuje, z jaké vzdálenosti bylo proti předpokládanému předmětu nebo materiálu (např. oděvní součástce) vystřeleno.

Vzdálenost střelby se zjišťuje ze souhrnu údajů:

• ohledání místa a jeho fotodokumentace (s vhodně volenými záběry) a plánku,
• pitevního protokolu a závěrů histologických, mikroskopických a chemických vyšetření střelných ran.
• z vyhodnocení deformace střely,
• zkoumání vstřelové strany zasaženého objektu, (stop střelby na oděvu apod.).

K zjištění vzdálenosti střelby se vyžádá u pitvajícího lékaře přesný popis směru střelného kanálu, stav střelného zranění, a to poloha a zasažené orgány, vzhled, rozsah apod. Vždy se vyžaduje histologické a mikroskopické vyšetření rány a jejího okolí.

V případě zranění střelnou zbraní vyzve se ošetřující lékař, aby důkladně prohlédl vstřel a jeho okolí, střelný kanál i výstřel zejména s ohledem na přítomnost zplodin zajistil pro další chemická, mikroskopická, popř. histologická vyšetření. O všech těchto zjištěních se sepíší podrobné protokoly (nálezy), které se připojí k event. žádosti o balistickou, popř. i chemickou expertizu.

Došlo-li ke smrtelnému následku, zajistí se, aby mrtvola nebyla svlékána z oděvu, kterým střela pronikla. Pitvající lékař se pak vyzve, aby porovnal, zda vstřelové a výstřelové otvory na oděvu odpovídají stejným otvorům v těle.

Nelze-li vzdálenost střelby zjistit, materiály ke zkoumání se zašlou expertizní součásti (Kriminalistickému ústavu). Přitom se přihlíží k tomu, že lze zjistit vzdálenost střelby jen v nevelkém rozmezí, maximálně do 2 - 2,5 m, většinou však méně, při střelbě hromadnou střelou se vzdálenost střelby určuje podle rozptylu brokového roje od 2 do 50 metrů (výjimečně i více) s chybou plus minus 10% a za předpokladu, že zkoumaný předmět byl zasažen podstatnou částí brokového roje.

V dožádání o určení vzdálenosti střelby se uvede, zda se mezi zkoumaným předmětem a ústím hlavně nenacházely v okamžiku výstřelu další předměty.

Důkazní souvislosti zjišťování doby poslední střelby
Taktická hlediska zajišťování objektů zkoumání

Doba poslední střelby se zjišťuje zejména k prověření, zda v kritické době nebylo ze zbraně stříleno.

Zjištění doby střelby lze provést jen s pravděpodobnostním výsledkem a jen v některých případech zvláště za předpokladu, že zbraň nebyla čištěna. Při expertize se vychází ze stavu vývrtu hlavně (produkty výstřelu a zaprášení, koroze vývrtu hlavně a některých jiných částí zbraně) a ze stavu konzervačních prostředků na pohyblivých částech zbraně.

Jestliže zbraň byla po posledním výstřelu vyčištěna a není napadena rzí, lze se vyjádřit, a to jen velmi přibližně, k době poslední konzervace, nikoli k době poslední střelby. Obdobně se lze velmi přibližně vyjádřit ke stáří event. koroze (počátek jejího vzniku nemusí souhlasit s dobou poslední střelby).

Důkazní souvislosti zkoumání dráhy letu střely a předmětů se zásahy střel

Zkoumáním různých předmětů se zásahy střel (střelných zbraní) se určují:

stopy způsobené střelnou zbraní, přitom se zjišťuje, zda jde o průstřel, zástřel (při kterém střela zůstala v objektu, do kterého vnikla) nebo nástřel (při kterém střela vytvoří jen stopu na povrchu zasaženého objektu),

vstřely na objektech s průstřely (místa, kde střela vnikla do objektu) a výstřelu (místa, kde střela objekt opustila), ze kterého směru bylo proti objektu vystřeleno,

druh a ráže střely,

vzdálenost ústí hlavně od zasaženého předmětu v okamžiku výstřelu.

Zkoumáním se zjišťuje zejména dráha letu střely, účinnost střely v různých bodech dráhy a další okolnosti související se střelbou.

Technika zajišťování zbraní

Při zajišťování zbraně:

• zbraň i s okolím se vyfotografuje a místo nálezu označí v protokolu a náčrtku (plánku),
  
  

• popíše se, popř. ofotografuje poloha zbraně a jejích součástek, tj. kohoutku, pouzdra závěru, pojistky, zásobníku, poloha evnet. vzpříčeného náboje nebo nábojnice apod.

• nabitá zbraň se vybije, u pistole se vyjme zásobník a náboj z nábojové komory, u revolveru se nejprve zjistí a zaznamená poloha nábojových komor s nábojnicemi a náboji vzhledem k hlavni a teprve potom se vyjmou náboje a nábojnice.

• Ke zkoumání se zasílají zbraně nenabité, musí-li se z vážných důvodů ponechat zbraň nabitá, dohodne se další postup s expertem.

• Zároveň se zbraní se zajistí všechny zásobníky a náboje. Při nálezu zbraní, jejichž držitel není znám

• nejprve se zjistí (popř. i pomocí vytěráku), zda zbraň není nabitá, nelze-li vytěrák zasunout do hlavně až k lůžku pro dno nábojnice, předpokládá se, že v nábojové komoře je náboj, hloubka zasunutí se měří na vnější straně, při manipulaci se zbraní se dbá největší opatrnosti,

• poté se zbraň vybije,

• má-li se zjistit, kdy bylo ze zbraně naposledy vystřeleno, uvede se v jakém prostředí byla zbraň nalezena, popř. se zajistí i obal, v němž se nacházela.

Technika zajišťování nábojnic, střel a nábojů

Na místech, na kterých bylo použito střelné zbraně , se vyhledávají a zajistí všechny nábojnice, střely a náboje. Za tím účelem se zjistí, pokud je to možné, stanoviště střelce a směr střelby.

Služební pes při vyhledávání nábojnic

Při hledání nábojnic a nábojů se postupuje systematicky tak, aby žádný prostor nezůstal neprohlédnut. Podle okolností se použije tyč posunovaná tak, že ohraničuje celý již prohledaný prostor.

Podle potřeby se použije služební pes, zejména v případech, kdy má být prohledán větší nebo nepřehledný prostor (vysoká tráva, listí, sníh, křoví apod.). Může se využít i hledače kovů.

Střela (brok) se vyjímá z předmětu, ve kterém vězí tak, aby se přitom stopy na střele (broku) neporušily nebo dokonce nezničily a nebyla tak znemožněna identifikace, proto se nepoužívají kovové nástroje, Je-li to možné, střela i s okolním materiálem se vyřízne.

Při vyjímání střel z těl osob a zvířat se dbá, aby stopy na střele nebyly poškozeny, to se lékaři připomene. Nesouhlasí-li počet vstřelových otvorů v těle s počtem nalezených střel, vyžádá se hledání střel pomocí rentgenu. Rentgenu se využije i k hledání střel, střepin nebo broků v tlustých částech oděvu, v matracích, peřinách apod.

Při přenášení, převážení, svlékání nebo jiné manipulaci s poraněnými nebo usmrcenými osobami se věnuje pozornost střelám, které mnohdy zůstanou v oděvu a mohou snadno vypadnout.

Znečištěné střely se neotvírají, aby se nepoškodily stopy na jejich povrchu. Je-li obava, že by během dopravy ke zkoumání mohly zrezivět (zejména u střel potřísněných krví a zbytky tkáně), nekonzervují se tukem. Na tuto okolnost se v dožádání upozorní. Má-li být zároveň provedena biologická expertiza, střela se konzervuje způsobem uvedeným v čl. 188.

Bylo-li stříleno brokovými náboji, hledají se i jejich zátky a krytky, místa jejich nálezu se zakreslí do plánku. Přitom se přihlíží k tomu, že zátka může být zhotovena z novinového papíru apod.

Místa nálezu střel, nábojnic a nábojů se popíší, zakreslí do plánku a označí se na fotografii, každá nábojnice, střela i náboj se samostatně zabalí do sáčku nebo krabičky a označí místem nálezu.

Technika zajišťování předmětů k zkoumání vzdálenosti střelby

• K zjišťování vzdálenosti střelby se zajišťují oděvní součástky. Okolí místa v střelu na oděvních součástkách se chrání před dalším poškozením, takové součásti oděvu se nevyklepávají od prachu, neperou, neznečišťují a neukládají do nevhodného prostředí.

• Pro informaci experta se uvede přesná poloha místa vstřelu (výstřelu), např. "vstřel je 6 cm vlevo od prostřední knoflíkové dírky", jiné označování těchto míst např. obšitím nití, přišitím čisté roušky nebo obkreslením se neprovádí.

• Pro účely zjišťování vzdálenosti ústí hlavně brokové zbraně od zasaženého předmětu, zasažené oděvní součástky nebo drobné předměty se ke zkoumání zasílají celé, pokud možno v původním stavu.

• U rozměrných předmětů, které nelze ke zkoumání zaslat, se viditelně označí všechny zásahy jednotlivých broků a předmět se vyfotografuje s přiloženým měřítkem. V případě potřeby se zakreslí celkový rozptyl broků a přesně změří zasažená plocha. Obdobně se postupuje v případech, kdy jde o zásahy do těla osob nebo zvířat. Podle povahy případu se připojí i rentgenový snímek zástřelů broků.

• Zkoumání vzdálenosti střelby na tělech osob a mrtvol provádí soudní nebo policejní lékař, popř. jiný expert - lékař. U mrtvol lze použít speciální otiskovací metodu.

Příprava materiálu k přepravě

Zbraně se zasílají ke zkoumání vybité.

• Zasílá-li se ke zkoumání pouze závěr pušky, opatří se visačkou, na které se též poznamená výrobní číslo zbraně, aby nemohlo dojít k záměně. Lůžko pro dno nábojnice se vhodně zabalí proti mechanickému poškození.

• Předměty (výřezy) se stopami zásahu střel se zasílají v neporušeném stavu. Místa vstřelu se chrání před stykem s jinými předměty např. čistým bílým papírem. Oděvní součástky se vloží do balíku jen po předchozím důkladném vysušení, a to bez přeložení v místech se vstřely a výstřely.

• Nábojnice a střely se zabalí odděleně. Na obálkách se vhodně vyznačí místo nálezu, aby nemohly být zaměněny s jinými nábojnicemi a střelami. Podrobnější údaje se uvedou v dožádání.

• V případech, kdy je nutné, aby expert provedl zkoumání přímo na místě činu, se stopy uchovají pokud možno v původním stavu.

Sbírky balistických stop z neobjasněných trestných činů

• Nábojnice, střely (a ostatní komponenty střeliva určující identifikaci zbraně) z neobjasněných trestných činů se ukládají do ústřední sbírky kriminalistických stop vedené na KÚ PČR (eventuálně do sbírky balistických stop na OKTE správ policie), kde zůstávají tak dlouho, dokud se nepodaří identifikovat zbraň ze, které byly vystřeleny nebo dokud není případ objasněn jiným způsobem, popř. jinak ukončen (např. zastavením trestního stíhání). O vyřízení případu příslušné kriminalisticko-bezpečnostní orgány vyrozumí expertizní součást.

• V ostatních případech se nábojnice a střely ze sbírky vyřadí ve lhůtách stanovených pro skartaci spisů. Má-li útvar Policie, který případ objasňuje, zájem na tom, aby nábojnice a střely zůstaly ve sbírce i nadále, písemně o to požádá.

• Pokud se u střelných zbraní soustřeďovaných u OKTE správ krajů má zjistit, zda s nimi nebyl spáchán neobjasněný trestný čin, ze kterého jsou v ústřední sbírce KÚ PČR uloženy vystřelené nábojnice nebo střely OKTE správ krajů, zašle KÚ PČR nejméně tři nábojnice a střely vystřelené z předmětné zbraně. Způsob odstřelování jednotlivých zbraní, balení nábojnic apod. se řídí zvláštními pokyny KÚ PČR.

Z případů, kdy na místech neobjasněných trestných činů jsou nalezeny vystřelené nábojnice a střely a expertizu i nim provádí OKTE správ krajů, nábojnice i střely OKTE urychleně zašle k uložení do ústřední sbírky.

K porovnání s nábojnicemi a střelami z míst neobjasněných trestných činů uložených v ústřední sbírce KÚ PČR se zasílají cestou OKTE správ krajů:

• všechny zbraně, u kterých je podezření, že s nimi byl spáchán trestný čin,
• všechny zbraně odňaté z neoprávněného držení,
• všechny nalezené zbraně,
• po dohodě s Kriminalistickým ústavem zbraně z oprávněného držení, které jsou zajišťovány při pátracích akcích většího rozsahu.

Něco k odlehčení (pro experty)

© JUDr. Miloslav Jedlička